America Blackstormová, jedna z loutek HYDRY. Během jedné z misi si začne vzpomínat na svůj celý život. Vzpomene si na vše? Vzbouří se proti svému otci a nebo bude pořád jeho poslušnou loutkou?
-------
„Budou mi chybět,"řekla a po tváři jí stekla je...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
»» ──────ஓ๑✪๑ஓ ────── ««
TONY mě podezírá, to mi ještě scházelo. Najednou se země pode mnou začala třást a rozpadat. Sokovie začala vzlétat.
„Lidi . . . Sokovie vzlétá do vzduchu," řekla jsem do vysílačky krapet vyděšeně. Pohlédla jsem na Wandu, byla ještě vyděšenější než já.
„No bravo, Blackstormová. Bez tebe bych na to nepřišel," poznamenal Tony sarkasticky. Probodla jsem jednoho robota skrz na skrz nožem, který jsem poté vrátila za opasek. Vzala jsem si do ruky pistoli, kterou mi věnovala Natasha a vystřelila na dva roboty, kteří chtěli napadnout Pietra a Wandu.
Muž s kladivem, kterého mi představili jako Thora, boha hromů a prince mytologického Ásgardu uhodil bleskem do několika robotů. Já jenom střílela a vrhala nože. Po mé pravici se objevil Steve a kryl mě zezadu.
Když kolem nás nebyli žádní roboti, sundal si vysílačku a i tu mou. Odtáhl mě za roh, kde by nás nikdo neměl slyšet. Pevně mne zatlačil ke zdi, abych neunikla.
„Co tajíš?" zeptal se mě. Když jsem se podívala do země, zvednul mou bradu prstem.
„Nic," zalhala jsem. Povzdechl si. Poznal že lžu, jsem totiž mizerná lhářka a on mě zná dlouho.
„Je v tom Bucky?" zeptal se tiše. Zaváhala jsem. Nakonec jsem přikývla.
„Hele vy dvě hrdličky, nechte si to cukrování, nebo co tam děláte na potom," ozval se Tonyho hlas. Měla jsem chuť toho plecháče zastřelit. Nyní mě doopravdy štval. Nasadili jsme si zase vysílačky.
„Co abys šel zlikvidovat Ultrona, a ne se starat o nás?" utrhla jsem se na něj. Skrze vysílačku jsem slyšela jak se všichni chichotají. Zastřelila jsem jednoho z robotů a vydala se pryč od Stevea.
„No tak, Blackstormová, nekaž nám srandu."
„Nemáš mě náhodou podezírat, z toho že něco tajím?" pozvedla jsem obočí. Tony něco zamumlal a rozletěl se pryč. Začala jsem střílet po robotech, ale jeden z nich mě střelil do nohy a ramene. Wanda ke mně přiběhla a pomohla mi na nohy. Rychle se zeptala jestli jsem v pořádku a já jen přikývla. Ruku mi omotala okolo pasu a táhla k Hellikariéru. Lidi, které jsme míjeli se na ni dívali s odsuzujícím a znechuceným pohledem. Ale ona je všechny ignorovala a šla dál se vztyčenou hlavou. Opatrně mě předala k doktorům a pak se jen slabě usmála. Rychle odešla zpět do boje.
»» ──────ஓ๑✪๑ஓ ────── ««
PÁRKRÁT jsem zamrkala abych se zorientovala, kde jsem. Byla jsem v známé místnosti. Jak jsem zjistila, tak tohle je můj pokoj ve Avengers Toweru. Zvedla jsem se a rozhlédla se kolem. Byla jsem sama, naštěstí. Vstala jsem a otevřela dveře, které měli vést pryč z mého pokoje. Vyšla jsem na chodbu a sedla si ke stolu v kuchyni. Cítila jsem pulzující bolest v rameni a noze. Vzala jsem si jablko a zakousla se do něj.
Zalezla jsem si zpátky do pokoje a podívala se na svá zranění, abych viděla zda dokážu odejít zpátky k Buckymu. Vzala jsem si batoh a začala do něj cpát oblečení a další věci.
Batoh jsem si hodila na záda a vydala se k oknu. Otevřela jsem ho a vylezla ven. Seskočila jsem dolů a přitom sykla bolestí. Tu jsem ignorovala a vydala se pryč od základny.
Občas jsem se otáčela, abych se ujistila zda mě nikdo nesleduje. Otáčela jsem se i když jsem zaslechla jakýkoliv zvuk. Vydala jsem se k parkovišti a ukradla motorku, poté jsem už byla pryč.
