Zajatci lži

Kapitola CXII

„Protentokrát s tou Zenti souhlasím," povzdechla si Al a zmoženě si přejela dlaní přes obličej. "Tak tohle bude nadlouho... ."

„Dobře, pokud se máme pohnout z místa, tak bychom měli začít. Co máme udělat?" zeptal se král a zahleděl se Havranovi do očí. V jeho pohledu nebyla znát jediná emoce. Zdálo se, že je připraven udělat cokoli.

L'argas naopak vypadal odhodlaně, ale také v něm hlodaly určité pochyby. Všechno se poslední dobou dělo tak rychle. Návijské dějiny měly vždy poměrně stabilní a stálý běh. Avšak v těch několika důležitých okamžicích historie se vždycky stane něco zlomového. A přesně v těchto chvílích jsou potřeba silné osobnosti, které ostatní povedou. Lasee si právě nyní uvědomil, že i on je jednou z těchto bytostí. Jen doufal, že na to bude mít dostatek energie. Znal své možnosti i síly a věřil si, jen měl někdy obavy.

„Hmm, to nezáleží na tobě, mládě. Nejdřív si musím vybrat já. A to jde jen několika cestami. Mohla bych vás nechat bojovat proti sobě, ale všechno jsem již viděla ve vašich vzpomínkách. Nedávno jste proti sobě stáli a někdo byl zraněn. Nechci nic riskovat. Přeci jen, přede mnou stojí elita xavijského druhu. Máte vlastní povinnosti, k nimž se zase budete muset navrátit. Další možnost je, že mi v praxi předvedete to nejlepší, co vyždímáte ze svých schopností. Bohůmžel, máme tu jen jediný živý pokusný objekt, ktery by jistě nechtěl být umučen k smrti," pronesla Al.

V tom se odkudsi z prava ozvalo naštvané: „Já to slyšela."

Alquelia se uchechtla, ale dál rayinu připomínku nekomentovala.

„No a jedna z posledních možností je zkouška Siem. Já nechám vyplout na povrch svou energii a vy také. Uvidíme, které se k sobě budou víc hodit.
Tím však zábava nekončí. Pokud se mnou bude jeden z vás kompatibilní, nechám ho, aby mě zkusil ovládnout. Pokud zvládne kontrolovat mou energii, pak se stane mým pánem. Pokud ne, bude mít možnost druhý z vás, pokud se naše síly nebudou moc přetlačovat. Za předpokladu, že nikdo z vás nebude schopen mi vládnout, buď nejste připraveni, nebo nemáte potřebné předpoklady. V tom případě budu stát hezky za trůnem, na místě, které náleželo Drakovi," řekla Alqueqlia nezúčastněně.

„Dobře. Myslím, že jsme to docela pochopili. Takže, jen by mě zajímalo zda budeme potřebovat pomoc od Ray'lith. Pokud máme doopravdy zpevnit stěny, měli bychom to udělat co nejdříve. Asi by nebylo moc dobré, kdyby došlo k nějaké kolizi, nadhodil Lasee a zadíval se směrem ke své družce.

„Nemám ve zvyku ničit vše kolem sebe, pokud to není nezbytně nutné. Posledně jste mě vzbudili, naštvali a poprvé za několik desítek tisíc let jsem viděla toho rohatého, protivného plaza. Byla bych nejraději kdyby mi už nikdy nepřišel na oči a vy jste mi ho postavili přímo do rány. Jsem žena, někdy proto jednám trošičku impulzivně," pokrčila černovlasá rameny a dívala se na ně svýma bezednýma očima.

Trošku impulzivně. Ha ha, jestli to posledně bylo trošku, tak políbím tvého bratra, mrmlala v duchu Ray a poslala svou myšlenku své spřízněné duši.

Ray, no tak, snažíme se soustředit. A mého bratra bys nepolíbila, nedovolil bych ti to, uchechtl se elf a jeho Sio se pobaveně zavlnilo.

Jsi pěkně majetnický, zasmála se Ray v duchu a zakroutila hlavou.

Však ty taky, jen co je pravda, ukončil Lasee jejich debatu a nadále se již soustředil především na dění kolem sebe.

„Tak pustíme se do toho ne?" nadhodila žena a zadívala se na mladíky před sebou. Aniž by čekala na jejich souhlas, začala se z jejího těla oddělovat modrá světélkující mlha. Přesně v tu samou chvíli se její tělo začalo rozplývat. Když už byla dočista pryč její Sio se zformovalo do podoby obrovského havrana. Rozpětí jeho kříde mohlo být tak dvacet metrů, černé peří s několika namodralými místy se kovově lesklo. Černé oči se upřely přímo na Zentii, která se při tom pohledu nervózně ošila. Obrovský opeřenec jen posměšně pohodil hlavou a začal se soustředit na dva elfy.