Zajatci lži

Kapitola LXXX

Ray se vyhledala pohledem svého přítele a v očích jí šibalsky zajiskřilo. Stačilo jen, aby si v hlavě představila obraz sprchy a vyslala ho směrem ke svému druhovi. I jemu vzplály v očích veselé plamínky. Něco si slíbili a oba to hodlali dodržet. Proto se rychle rozloučili se svými přáteli a vydali se do svých, již společných komnat.

Jakmile za oběma elfy zapadly dveře, Lasee si svou přítelkyni přitáhl k sobě a vášnivě jí políbil. Ray ani nestihla zareagovat a už ji zdvihl do náruče a mířil s ní k posteli. V poslední chvíli však změnil směr a vydal se do koupelny. Bělovláska ani nestihla zaprotestovat a elf už obratně využil jejich propojených energií a pomocí dívčiny schopnosti Prolnutí prošel zdí. Tam svou partnerku konečně jemně postavil na zem a přivinul jí k sobě. Jeho dotek v Ray vzbuzoval všechny nevyřčené touhy a rozechvíval každičkou část jejího těla. Už se nechtěla krotit. Jen ta večeře jí stála takřka veškeré sebeovládání, ale teď už se nemusela držet na uzdě. 

Ihned mu ovinula ruce kolem krku a zahleděla se do těch očí, které jí již tak dlouho fascinovaly. Vypadalo to, jako by jejich hloubka byla snad nekonečná. Jednotlivé odstíny modré se prolínaly a působily jako letní nebe těsně před tím, než se i poslední paprsky slunce zcela poddají nastávající noci. Rozbouřené pocity a emoce se v nich zrcadlily tak jasně, že se elfka slabě zachvěla. Intenzita toho pohledu nutila její srdce, aby bila stále rychleji a rychleji. 

"Nedokážeš se mě nabažit?" zavrněl princ své milé do ucha a sklopil pohled k jejímu krku. Jemně jí při tom odhrnul vlasy vtiskl jí polibek hned vedle velmi tenké bílé jizvičky, která se jí táhla kolem celého krku. Najednou se zastavil a trochu vyděšeně od ní ucouvl. Ray'lith bylo ihned jasné, na co se bude chtít zeptat. Také věděla, že naděje na příjemně strávený večer, tedy spíše noc, je tímto definitvně ztracena. "Lásko, od čeho to máš?" zeptal se bývalý generál a díval se na mladou Zenti s obavou v očích. Princezna sice měla dojem, že už asi tuší, ale evidentně doufal, že to není pravda. 

"Nechci to rozebírat," zamumlala Ray a prosebně se na svého druha zadívala. "Ne teď, máme na práci přeci něco mnohem příjemnějšího," usmála se elfka a pomalu sjela rukou k pásku, který stahoval jeho tuniku. 

"Ne Ray, tohle je vážné. Pokud ti někdo ublížil, chci to vědět," řekl L'argas a položil své milé ruce na ramena. Dívka jen sklopila pohled a přemýšlela o tom, zda má jít s pravdou ven. "myslela jsem, že už sis toho všiml minule," zamumlala tiše a stále se snažila vyhnout pátravému pohledu jeho očí.

"Nebyl na to čas, An'dreth nás přeci vyrušil," připomněl jí a nenápadně na ni mrkl. 

,,Pravda," povzdychla si dívka a promnula si kořen nosu. ,,Víš, ani já jsem to neměla moc jednoduché. Asi dobře víš, že jsem utekla z Xavijské lodi. Ovšem, ještě před tím, než se mi to podařilo, na mě byl tvůj bratr neuvěřitelně naštvaný. Když tě Zentijové odvlekli, nastoupil na mě. A pak nevím. Jediné co si potom pamatuju bylo, že jsem skončila ve vězení s omezovačem na krku. Snažila jsem se odtamtud dostat. Chtěla jsem za tebou, ale prostě to nešlo. Aktivovala jsem svou sílu dokonce několikrát a následkem toho mi proud propálil kůži na krku. T'nerth se opravdu velmi snažil, aby mě dal do pořádku, ale jizva mi tam ještě chvíli zůstane," zašeptala elfka a jemně svého milého chytla za ruku. 

"Já toho bastarda fakt zabiju..." vrčel tmavovlasý a ještě chtěl něco dodat, ale jeho přítelkyně ho zastavila dříve, než stihl říci byť jen jediné další slovo. 

"Teď se tím nebudeme zatěžovat, ano? Máme na práci mnohem lepší věci," zašeptala Ray'lith a ve tváři se jí opět mihl ten potutelný úsměv.