Zajatci lži

Kapitola LXVII

Bělovláska věnovala svému milému poslední lítostivý úsměv, než se otočila na podpatku a vydala se za svým otcem do nitra zentijského podvodního města.

Ray'lith seděla na posteli a meditovala. Na jemné pokrývce se jí příjemně sedělo a tak neměla problém s vyčištěním své mysli. Za posledních několik dní se stalo tolik věcí a princezně z toho všeho šla hlava kolem. Stále nedokázala uvěřit tomu, že otec na její nabídku přistoupil. Sice ji to do jisté míry stálo svobodu, ale Lasee je v pořádku a v bezpečí. Starají se o něj dobře a dokonce se může volně pohybovat v některých prostorách lodi. Ano, sice jen za přítomnosti ozbrojeného doprovodu, ale už se to dá, s jistou dávkou skromnosti, považovat za život.
Záhy se dívce na tváři objevil cynický úšklebek a její soustředění bylo to tam. Stále se nemohla zbavit dojmu, že výměna názorů, která následovala hned po tom, co si ji otec odvedl k sobě do kanceláře, byla prostě nezapomenutelná. Sice už uplynul skoro týden, ale všechno bylo ještě stále dokonale živé. Dokonce i v této chvíli vnímala silný pocit zadostiučinění, který pocítila, kdykoli si v uplynulých dnech vybavila tu situaci. Vzpomínky ji ihned vtáhly do své náruče a unášely ji zpět časem.

Když jí otec vedl chodbou, cítila se stále unaveněji a unaveněji. Nejraději by si hned někam zalezla a šla spát, ale zatím nemohla. Musela ještě dořešit tuto záležitost. Když se probrala ze zamyšlení, zjistila, že už se mezitím dostali do části města, která fungovala normálně. Na chodbách potkávali mnohé Zentije, kteří se svému vládci zdvořile klaněli. Královu dceru si sice měřili s jistými obavami, ale všichni byli přesvědčeni, že v doprovodu krále je zcela neškodná. Událo se, že dráp v jejích rukou přitahoval mnohem větší pozornost než ona sama. V několika tvářích zahlédla překvapení, v jiných dokonce úlek a v těch ostatních zadostiučinění. Bohužel neměla dost času o tom víc přemýšlet, jelikož právě dorazili na místo. Stáli v centru všeho dění. V nejstarší a nejhlídanější města.

Tomuto místu se říkalo Palác, ale o tom Ray zatím neměla ani tušení. Nacházely se zde nejdůležitější spisy, záznamy, plánovací a holografické místnosti. Své sídlo tu měly i Centrála pro kontrolu věcí vnitřních, Štáb nouzového plánování, Sněm generálů, Rudé oči jež pozorovaly vše, co se dělo na povrchu planety i mimo něj a v neposlední řadě se tu byla i králova a místokrálova pracovna. Sem se uchylovali vysoce postavení elfové, když potřebovali zařídit vše, co se týkalo byrokracie kolem vládnutí. Tady se rozhodovalo o zásadních vojenských krocích nebo o směru dalšího vědeckého výzkumu. A právě sem se uchýlil i král se svou dcerou.

Společně procházeli spletitými chodbami a uličkami zcela v tichosti. Na každém rohu nebo křižovatce chodeb stál jeden ze strážných ve světle šedém brnění. Všichni byli v plné zbroji a ostražitě sledovali okolí. Pokaždé, když kolem procházel jejich panovník, postavili se do pozoru a pokývali mu na pozdrav.

Ts, prý mírumilovný národ, který se specializuje spíše na výzkum. Ha ha ha, tak to bych chtěla vidět, prskala v duchu dívka a nespokojeně se rozhlížela.

"Tak a máme konečně klid," oddechl si král, když za nimi zapadly dveře z kovových plátů. Ray s překvapením zjistila, že se ocitli v docela útulné pracovně. Nejednalo se o ten běžný moderně zařízený kovový pokoj, ale o místnost s pohodlným kobercem a příjemným dřevěným nábytkem. Zdi byly vytvořeny na stejném principu jako ty v jejím pokoji. Zrovna nyní odrážely zapadající slunce nad horskými štíty. Obrovský stůl z modrostříbrného dřeva, které se v ničem nepodobalo tomu pozemskému, byl úplně celý pokrytý různými zařízeními zobrazujícími data, statistiky a hlášení. Několik samodoplňovacích tužek leželo v levé části pracovní desky společně s úhledně složenými papíry. V čele stolu stálo honosné polstrované křeslo. Tmavě hnědý potah se světlou výšivkou, která nápadně připomínala listy přímo vybízel k tomu, aby se ho někdo dotkl, nebo se v něm uvelebil. Naproti němu stála dvě malá a o něco méně okázalá křesílka ve stejném stylu.