Zajatci lži

~Kapitola LI~

Jejich meče se střetly tak prudce, až od nich odlétlo několik neposedných jisker. Ostrý skřípavý zvuk naplnil prostor kolem a dívce bylo okamžitě jasné, že tentokrát svou polohu asi neutají. Energie kolem nic vířila a upoutávala pozornost každého, kdo by byť jen nahlédl do tohoto světa. Oči jejího protivníka ji probodávaly a Ray v nich zahlédla těžko potlačovaný vztek. To ovšem nebylo jediné. Její pozornost totiž upoutalo něco zcela jiného. Ten nepatrný náznak smutku a zklamání, pocity, jež se marně snažily ukrýt za vztek, se jí zaryly do srdce jako dva nože. Nepochybovala sice o správnosti svých činů ani o směru, kterým se ubírala, ale něco ji na tom přece jen zneklidňovalo.

"Rozmysli si teď dobře, co uděláš. Nebudu tě šetřit. Zprotivila ses mým rozkazům a nejednáš v zájmu svého národa. Musím tě zastavit a to, že jsi má dcera na tom nic nemění," řekl král a odskočil od ní.

"Já ale nemám na výběr. To ty stále nechápeš, že už jsem si vybrala," zakroutila hlavou bojovnice a pohodila svými bílými vlasy. Její bojová pozice napovídala tomu, že hodlá pokračovat i kdyby měla zápasit s celou armádou.

"Ale proč? Stále to nechápu! Jak to, že tě chrání moji vlastní lidé. Pracuješ přece s Xaviji. To už jsou zrádci i mezi mými přáteli?!" Zvolal zoufale.

"Tak o tohle tu tedy jde. Ty si myslíš, že jsem, jak ty říkáš, kolaborovala," povzdechla si Ray. Chvíli zůstala jen nečinně stát, ale moc dlouho jí to nevydrželo. Zpočátku to vypadalo jen jako úšklebek, který se záhy změnil v tiché pochechtávaní. Hned na to se Ray naplno rozesmála.

"Ty si myslíš, že tě neposlouchám kvůli mému propojení s Xavii? Jenže to se hodně pleteš. To spojení se přerušilo hned, co jsem od nich utekla. Copak jsi neposlouchal? Dokonce ani L'sat ti nic neprozradil?" divila se elfka a zkoumavě si muže před sebou měřila pohledem.

"No, ano?" připustil král a dál na ní nechápavě hleděl. "Proč bys jinak bojovala proti nám?"

"Tys to opravdu stále nepochopil, nebo si to jenom nechceš připustit? Miluji L'argase a vždycky budu. Vadí mi, že spolu válčíte a chtěla bych to zarazit. Ale nejdůležitější pro mě je a vždycky bude má spřízněná duše. My oba jsme si zvolili svou cestu. A ta vede jedině po boku toho druhého. Tím, že ubližuješ jemu, škodíš i mě. Opakovala jsem ti to několikrát, ale tys to neposlouchal. Dokonce ani nebereš v úvahu to, že vám pomohl utéct ze zajetí.
Ano, nedělal to kvůli svým bohulibým úmyslům, ale to neznamená, že ho někde můžeš držet zavřeného a denně ho vyslýchat," křičela už ke konci Ray a v očích se jí leskly slzy. Ani si neuvědomila, že v průběh u jejího proslovu přišli i ostatní. S L'satem v čele.

"Nevěřím mu. Nikdy toho nebudu schopen. Ani v nejhorším snů bych nevěřil, že jsi se přijala na jejich stranu, ale nic jiného mi nezbylo. Ty si možná myslíš, že je hodný a pozorný, ale to není pravda. L'argas je krutý, domýšlivý a arogantní, jako všichni z jejich rodu. Nikdy mu nešlo o tebe a o tvou lásku, ale jen o proroctví! Copak to nechápeš?! Vždyť je to Xavij. Naplánoval útok na Zemi, pochytal všechny které dokázal najít a oddělil je od jejich rodin. Dlouhé hodiny nás držel pod zámkem a vyslýchal. Ať už se jednalo o používání schopností či nátlaku, vždycky se snažil jen o jedno. Odhalit naši rodinu. Pokud si myslíš, že tě miluje, tak jsi na velkém omylu," zakroutil král hlavou a v očích se mu mihla lítost. "Ty k němu možná něco cítíš, ale není to oboustranné. Jen tě využívá a obelhává," pronesl Rai'lior a jeho tvrdá slova se bělovlásce zaryla hluboko do srdce.

"To není pravda a ty to v hloubi svého srdce víš," povzdechla si Zenti a stále si krále podezřívavě měřila. "Pokud jsi ho vyslýchal a já vím, že ano, tak jsi to také viděl. To pouto, které nás spojuje. Dřív sice nebylo tak jasně patrné, ale nyní již je. Vím, že sis toho všiml. Někdy, když se mé vědomí toulá mimo tělo, vidí úryvky jeho vzpomínek a víš kdo v nich velmi často figuruje?" zeptala se Ray'lith a zkoumavě se podívala na svého otce. "Ty, a nejsou to pěkné věci co vidím" odtušila a hněv z jejích slov přímo odkapával.