Zajatci lži

Kapitola CXXVII

„V tom případě máš mou plnou pozornost,“ pokynul jí elf a plynulým pohybem ruky mladou Draksior vyzval, aby se posadila do křesla naproti němu.

Ray tak ihned učinila a pustila se do vyprávění.

„Jistě si pamatuješ na to, jak jsme se společně dohodli na příměří. V naší úmluvě bylo mimo jiné i to, že Den světel proběhne na obou stranách bez jakéhokoli narušení. Že jakýkoli Xavij či Zentij se může dostavit na slavnost těch druhých a to bez rozdílů a zbytečných konfliktů,“ ujišťovala se Ray a v očích jí tančily rozhněvané jiskřičky zářivě modré energie. Jinak však svou nelibost neprojevovala.

„Nejsem hlupák, maličká,“ zavrčel elf a výhružně se na bělovlásku zadíval. „Teď laskavě přejdi k věci, princezno,“ zašeptal a naklonil se k ní přes stůl.

„Když jsme se přesouvali na pozici, kterou jsme vám na základě naší dohody zaslali, vše probíhalo hladce. Jakmile jsme ale dorazili k našemu majáku, stačilo jen několik málo Nári a všichni moji příbuzní pocítili několik energií, které se k nám blížily,“ začala Ray popisovat nastalou situaci, ale ihned se dramaticky odmlčela.

„Zpočátku jsme měli dojem, že se jedná jen o nějaký hloupý vtip, ale představ si, že nás obklíčila celá jednotka Xavijských vojáků. Pušky aktivované, helmy nasazené a nic nenasvědčovalo tomu, že bys je za námi poslal ty sám. To víš draci naložení, gravitační pole zapojené, ale i tak valná většina našeho vybavení stále visí na našich Ochráncích. Což v tu chvíli nebyla zrovna nejlepší pozice pro jakoukoli obranu. Jediná možnost byla vytvořit energetickou stěnu kolem všech, kteří tam byli se mnou. V ten moment jsme s otcem začali zjišťovat, co se u všech Mocných stalo. Dokážeš si jistě velmi dobře představit naše rozčarování, když ani tvoji vlastní muži neměli sebemenší tušení, co se před nimi odehrává,“ líčila Ray pomalu a také se naklonila ke svému někdejšímu protivníkovi. Jediným znakem její narůstající zloby byl hlas. Během toho krátkého monologu se jeho hlasitost několikrát zvýšila. Jakmile si elfka uvědomila jak moc jsou její emoce čitelné, opět se zaměřila na své sebeovládání a pokračovala. „Jediným naším štěstím je, že ten mladý důstojník oplývá značnou duchapřítomností. Sice nás obklíčili, ale nedovolil nikomu ze svých vojaků aby zaútočil. Stejným způsobem jsme i my zajistili naše poddané. Pokud je mi známo, tak se do sebe zatím nepustili, ale byla bych skutečně ráda, kdyby ses se mnou vypravil nad oceán a zapcifikoval si své muže ty sám. Dáš tak najevou svou autoritu jako král a zároveň máš možnost se oficieálně omluvit mému otci. Na místě se nachází i moji prarodiče, kteří jsou známí svou protixavijsou rétorikou. Proto jsem si takřka jistá, že omluva kdejakého důstojníka by nebyla na místě,“ zamyslela se Ray a Ge'els na ni tázavě pohlédl.

Jeho nechápavý pohled se dívce zdál nepatřičný, ale zdálo se že Xavijský král zcela nepochopil vážnost situace. „Za tuto nepříjemnost se omlouvám, zjevně se informace zasekly někde u těch zpropadených byrokratů,“ povzdechl si Gee a zmoženě si promnul čelo. Dívce v ten jediný moment skutečně připomněl Rai'liora. Stejný ztrhaný pohled a unavený povzdech napovídaly tomu, že už má svých poviností až nad hlavu. „Zjevně si s nimi budu muset osobně pohovořit a to velmi hlasitě. Stále si však nemyslím, že bylo nutné vyhledat kvůli tomuto problému přímo mě. Neber to špatně, prcku, ale všichni moji bratři i Mor'greth jsou v tomto ohledu skoro stejně tak kompetentní jako já,“ poznamenal plavovalsý elf hleděl ji zpříma do očí. Jeho pohled několikrát zatěkal po elfčině obličeji a zkoumavě si ji měřil. Ray si nebyla jistá, co přesně tím sleduje, ale i tak nedokázala potlačit mráz, který jí přeběhl po zádech.

„Dobře, tak tedy jinak. Představ si, že by moji vojáci omylem obklíčili a značně rozhněvali valnou většinu tvé nejvýše postavené šlechty, včetně tebe a tvých bratrů. Jak bys reagoval?“