STRÁŽCE NEBES 1,Putování začíná

1. Příslib smrti

Ještě, než začnu psát, tak bych chtěla upozornit, že je příběh o Nočním Běsovi (Ale v příběhu se to zatím nedočtete). To je do úvodu vše a tady je první kapitola:

Byl teplý říjnový den a na osamělém ostrově uprostřed moře seděl na skále nedaleko jeskyně černý drak. Chvíli sledoval oceán a pak zavřel oči, pozvednul hlavu a užíval si hřejivých slunečních paprsků. Pořád tomu ještě nevěřil. On, Orion, člen Strážců Nebes a nejlepší letec z celého Skrytého světa je teď otec! Nemohl myslet na nic jiného, než na oči svého malého roztomilého dráčete, o které se tak dlouho bál. Když se vylíhlo, bylo tak slabé. Měl tenkrát neuvěřitelný strach, že se nedožije konce té temné bouře. Celou noc probděl, aby ho mohl chránit před jakýmkoliv nebezpečím. Pamatoval si tu osudnou noc do detailu:

Měsíc byl tenkrát v úplňku a nad oceánem řádila bouře, jakou ještě nikdy nezažil. Blesky křižovaly oblohu a zapalovaly stromy. Vzlétnout se odvážili jen Skrillové, kteří z blesků nabírají elektřinu potřebnou k jejich ochraně před nepřáteli. Vlny byly vysoké jako stromy a hlučně narážely do útesů ostrova.

A on ležel v jeskyni uprostřed ostrova nedaleko Betelgeuse, své družky, která zahřívala jejich vejce. Pozvolna usínal, když se náhle začalo ozývat prapodivné praskání. Lekl se, co se děje a rychle vyhlédl z jeskyně, jestli jim něco nehrozí. Venku nic nebylo, stromy byly v pořádku, ale křupání neustávalo.

Když se vrátil zpět dovnitř, přispěchala k němu Betelgeuse a nadšeně mu řekla „Pojď za mnou!" A odběhla do kouta jeskyně, kde se nacházelo jejich vejce. Přišel blíž a všiml si, že je vejce popraskané.

Oriona ovládla vlna nejistoty. Je to dobře nebo špatně? Líhne se jeho vejce nebo praská a mládě uvnitř umírá? Z tohoto pomyšlení se mu začalo dělat špatně.

Vejce křupalo dál a v jednom místě se vytvořila prasklina, ze které se vynořila malinká černá tlapka. Po chvíli se puklina zvětšila, vynořila se tam druhá tlapka a po chvíli se tam objevila i malinká hlavičkae s roztomilýma žlutozelenýma očima.

Chvíli se zmateně rozhlíželo a pak si všimlo svých rodičů. Betelgeuse nečekala, natáhla se pro něj, chytla ho za zátylek a vyndala ho z vejce do hnízda z větví, které pro něj a jeho maminku Orion postavil. Dráče se schoulilo do klubíčka a usnulo. Betelgeuse si lehla co nejblíže k němu, aby ho dost zahřála.

Venku mezitím pořád zuřila bouře a Orion se ohlížel při každém zahřmění, jestli náhodou někdo nepřichází, aby mu ukradl jeho malinkého syna, Asteriona. Celou noc hlídal a když těsně před svítáním bouře utichla, přemohla ho únava a usnul.

A teď tady seděl, užíval si východu slunce a vzpomínal na svého malého syna. Bude ho chránit, co bude moct, ale něco mu říkalo, že to moc dlouho nebude. Obával se, že už ho našel a jde si pro něj. A co když... Větu ani raději nedomyslel.

Náhle ho z úvah vytrhlo zašustění. Orion se prudce otočil a spatřil za sebou černou dračici. Ladným krokem se k němu pomalu přibližovala a v zelených očích se jí zračila otázka.

„Co se stalo, Orione?" zeptala se. Orion věděl, že tuší, o co jde a tak jenom s povzdechem odvětil: „Vždyť víš, Betelgeuse, obávám se, že nejsme v bezpečí, co když už nás našel?" Betelgeuse se na něj nesouhlasně podívala a odpověděla mu: „ Orione, jsme v bezpečí. On nás nenajde, tak už nad tím nepřemýšlej a pojď k jeskyni. Právě přiletěla Bellatrix."

Bellatrix byla nejlepší kamarádka Betelgeuse. Vyrůstaly spolu od mala a byly sehraná dvojice. Jedna byla černá s laskavýma zelenýma očima a druhá sněhově bílá s očima v barvě nebe. Bellatrix má jedno o rok starší dráče, Rigela a malou dračici, která je stejně stará jako Asterion. Její jméno ale neznal a ani jednoho zatím neviděl. Vždy, když přiletěla na návštěvu, měl zrovna službu u Strážců Nebes, takže se už těšil, až se s těmi jejími setká.