STRÁŽCE NEBES 1,Putování začíná

4. Nový sourozenec

Táta se rozletěl a Asterion s Tarfem ho následovali. Spousty draků mířily jejich směrem. Nedávalo to smysl, vždyť kráter je nahoře! Zatímco oni míří do...podzemních tunelů! Ve skále už se totiž daly zahlédnout pukliny, kam všichni ti draci mířili.

Táta je vedl k té největší z nich. Chvíli se proplétali mezi draky a pak Asterion spatřil konečně hnízdo zevnitř. Byla to obrovská lávová jeskyně, v níž se hemžilo víc draků, než si Asterion dokázal představit. Většina se jich nacházela na nesčetných skalních výběžcích a stále přilétali další.

Nejzvláštnější na tom ale bylo, že téměř všichni draci, kteří zrovna vletěl dovnitř, nesli v tlapách jídlo a házeli ho do lávy pod nimi. Taková škoda! Vždyť on by si to jídlo vzal s obrovskou radostí. Už několik hodin nejedl a teď se tady ještě musel dívat na draky, jak jídlo jen tak zahazují do lávy.

Když tam nějaký Děsovec pustil obzvlášť velkou rybu, Asterion to nevydržel a vrhl se po ní. „Asterione!" zavolal na něj táta. „A proč? Vždyť vypadá tak chutně. Tu je škoda hodit do lávy." „Pusť tu rybu!" Přikázal mu dopáleně Zipák. Asterion viděl, že už je táta dost naštvaný, tak ji radši pustil.

„Ale stejně je to nesmysl házet ryby do lávy." dodal naštvaně a dostal vysvětlení: „V té lávě žije královna hnízda a draci jí nosí potravu. Ona je za to chrání a udržuje hnízdo v bezpečí."„ A my mu budeme taky muset lovit jídlo? Proč si ho neuloví sama? Je nějak zraněná?" Táta si povzdechnul: „Není zraněná, za ochranu po nich prostě chce, aby mu nosili jídlo a ano, budeme mu muset lovit potravu i my."

„Ale já mu nic dávat nechci! Je to MOJE jídlo a jíst ho budu jenom JÁ!" „Asterione" „To budu radši bydlet jinde a" „ASTERIONE!!!" táta už to nevydržel a zakřičel na něj. Asterion rychle ztichnul a raději nechal tátu mluvit. „Svět může být nebezpečný. Už jsem vám to přece říkal! A tady jsme v bezpečí za pár ryb denně." Asterion se tedy opatrně zeptal: „Musíme jít i dnes?"

Táta se na něj konejšivě podíval a odpověděl mu: „Ale samozřejmě, že ne. Dnes si prohlédneme hnízdo a vysvětlím vám, jak to tady funguje. Tak poleťte" Řekl a vyrazil. Asterion s Tarfem ho následovali. Doletěli k jednomu prázdnému výklenku, kde přistáli a táta začal povídat: „Tento výsledek jí zapamatujte, tady totiž budeme přespávat. Vím že to není naše jeskyně, ale tady je teplo a neprší tady, takže přístřešek ani hnízda nepotřebujeme. Skála je totiž vyhřátá a bude nás zespoda hřát."

Asterion si jejich nový plácek na spaní pořádně prohlédl. Byl skutečně malý, sotva se tam budou vejít. Naštěstí na okraji plácku vyčnívaly kameny, takže jim nehrozilo, že v noci spadnou. Alespoň něco. I tak se ale pro jistotu rozhodnul, že bude spát u kraje. Táta mezitím pokračoval ve vysvětlování: „Tady žije každý sám za sebe. Můžete si zkusit najít kamarády, ale dávejte pozor, s kým se setkáváte, protože někteří draci umí být krutí a zrádní."

To Asterion nepochopil. Proč by mu měli draci ublížit? Vždyť je hodný, milý, šikovný a roztomilý dráček! Jeho přece musí mít každý rád! S tátou se ale hádat nechtěl, takže jen pokorně odpověděl: „Ano, tati." Pak se pokračovalo v prohlídce a ve vysvětlování.

Asteriona to nebavilo, pořád něco opakoval, takže zjistil toto: když král něco přikáže, musí ho poslechnout. Má se vyhýbat větším drakům, než je táta, aby mu neublížili a neměl je ani provokovat, protože tady nikdo nestál o problémy. Nedaleko leží ostrov Vikingů, kteří loví draky, takže musel být mimo hnízdo opatrný, ale to musel být i uvnitř. Prostě spousta pravidel a žádná zábava. Tady asi bude ještě větší nuda, než očekával.

„... a nezapomeňte, že musíte královně nosit vždy nejlepší úlovek, ne ten, který se vám nelíbí."„ A co když jí dám ten ošklivý?" Zeptal se rošťácky Tarf. Odpovědi se mu dostalo v nečekané podobě.