STRÁŽCE NEBES 1,Putování začíná

2. Ryby

Asterion se vzbudil. Byl v nějaké jeskyni. Přemýšlel jak se tam dostal, pamatoval si jen, že ho ten dvouhlavý drak nesl v tlamě, že letěli nad mraky a že se to s ním tak zvláštně kolébalo. Asi usnul, ale kde jsou jeho rodiče? A kam se poděl ten zvláštní drak?

Rozhlédl se po jeskyni. Byla docela velká a na jedné straně byla udělaná dvě hnízda. Z venku se ozýval nějaký zvuk. Asterion se postavil a opatrně vyšel z jeskyně. Na paloučku seděl ten zelený drak, který ho unesl a vedle něj si hrálo malé dvouhlavé dráče, které bylo asi stejně staré, jako on.

Asterion se k němu opatrně přiblížil a když si ho dráče všimlo, přitiskl hrudník k zemi, aby mu dal najevo, že si s ním chce hrát. Dráče to po něm zopakovalo a nabídku přijalo. Chvíli si hráli, když na ně začal Velký drak mluvit. Pořád opakoval jeho jméno a slovo Tarf. Při tomto podivném slově zvedlo druhé dráče pokaždé hlavu. Pak to Asterionovi došlo. To dráče se jmenuje Tarf!

Zaradoval se, jak na to chytře přišel a pokračoval v hraní si s Trafem, novým kamarádem. Když se vyřádili, zavedl je Velký drak do malého výkonu v jeskyni, něco jim přikázal a odešel. Orionovi se to nelíbilo, jeho rodiče ho o samotě nikdy nenechávali, ale Tarfovi to přišlo v pořádku, tak se uklidnil.

Připadalo mu to jako celá věčnost, než se Velký drak vrátil a jako překvapení jim dokonce přinesl ryby! Asterion se do nich s radostí pustil. Měl tak velký hlad, že by klidně snědl i velrybu. Ryby mu moc chutnaly, byly lepší, než ty na jejich ostrově. Konečně spolknul poslední sousto a začal si s Tarifem opět hrát. Bojovali spolu, chytali motýly a hašteřili se až do večera. Pak si zalezli do hnízdeček a usnuli.

* * *

Po nějaké době Asterionovi došlo, že už se rodiče nevrátí. Stýskalo se mu po nich, ale věděl, že s tím nic neudělá a navíc už rozuměl skoro všemu, co Velký drak řekl. Pochopil, že je to jeho náhradní tatínek a Tarf, že je jako jeho bráška. Vždycky chtěl mít sourozence, jediný, koho dosud znal, byla Vega a ta měla bratra. No a teď měl bratra i Asterion, dokonce dva v jednom!

S bráškou trávil většinu času hrál si s ním, dováděl s ním a učil se s ním i mluvit. Asterion by na své pokroky v mluvení pyšný. Už zvládl říct táta, bláta (brácha), lyba (ryba), Talf (Tarf) a už skoro zvládl říct i své jméno, jen říkal místo Asterion Atelion. Tarf na tom byl s mluvením o dost hůř, ale sil měli oba stejně. Mohli bojovat celý den bez výsledku.

A večer jim táta povídal příběhy o Strážcích Nebes, kteří uměli létat a bojovat nejlépe na světě a kteří chránili hodné draky před těmi zlými a před dračími lovci. Asterion by to mohl poslouchat pořád dokola a nikdy by ho to neomrzelo. Celé dny si s Tarfem představovali, že k Strážcům Nebes patří, že chrání slabé a že padouchy hravě přemohou. Často si na ně hráli i s tatínkem, který jim dělal příšeru a nebo je, když bylo dost času hrál na výpravy do lesa, aby poznali něco nového. Jako třeba dnes, kdy je vzal táta do nové části lesa.

Dřív by až sem asi nedošel, ale teď už mu to nedělalo problém. Poskakoval s bráškou po kořenech, přeskakoval z kamenu na kámen a užíval si vůně lesa. Po chvíli došli k jezeru. Asterion si ho pořádně prohlédl. Byla v něm nádherná křišťálová voda a v ní plavaly ryby. Něco se na tom Asterionovi nelíbilo a pak mu to došlo, vždyť ty ryby se samy od sebe pohybovaly a byly živé!

Na Asteriona to zapůsobilo jako kouzlo. Ještě nikdy živou rybu neviděl a zatímco si jeho bratr hrál ve vodě a stříkal do všech stran, Asterion zůstal sedět na břehu a fascinovaně sledoval ryby, jak pod vodou hýbou ocasem a sem tam i vyskočí nad hladinu.