STRÁŽCE NEBES 1,Putování začíná

8. Nevydařený dárek

Pardon, že kapitola vychází tak pozdě, dřív to prostě nešlo.

Asterion seděl na úpatí útesu nedaleko hnízda. Je to už několik dní, co se vrátili po útoku. Uletěli jen o fous, ale podařilo se to a všichni už byli zas spokojení. Tedy až na něj. Asterionovi se před očima vybavoval jen jeden jediný výjev.

Byla to ta chvíle, kdy ležel spoutaný na zemi a nad ním se skláněl onen Vikingský chlapec - Škyťák. Už několikrát mu pomohl a Asterion se mu nijak neodvděčil. To bude muset napravit.

Podíval se vedle sebe, kde seděl Tarf. „Tarfe, pamatuješ si na toho chlapce, co tě osvobodil?" Tarf se na Asteriona otráveně podíval.

„Asterione, už zase s tím začínáš!? Kolikrát ti mám říkat, že to bylo omylem! Nevěděl jsem, kdo to je! Kolikrát ti to mám ještě opakovat!" „Tarfe, o to teď nejde. Přemýšlel jsem nad tím. On mi už několikrát pomohl a já jsem pro něj neudělal nic. Neměl bych se mu nějak odvděčit?" Tarf se zamyslel. „Asi ano,"

„Určitě ano!" ozval se vedle nich nový hlas. Nebyl to nikdo jiný, než Sansuna. „Udělal toho pro tebe opravdu hodně. Měl bys mu alespoň něco dát."

„Přesně to jsem chtěl říct." neodpustil si Tarf poznámku. „Ale co mu mám dát?" zeptal se Asterion. Sansuna se na něj podívala a jednoduše mu odpověděla: „Co by potěšilo nejvíc tebe?" Asterion se zamyslel a po chvíli odpověděl: „No, já nevím, asi...čerstvý losos?"

„Tak vidíš, že víš, co mu dát!" odpověděla mu vesele. „Já už poletím, aby toho lososa stačil chytit. A mám mu dát jen jednoho nebo víc?" „Kolikrát ti pomohl?" zeptala se ho. „Nejdřív mě osvobodil a pak osvobodil vás, ale chtěl bych mu poděkovat pořádně." „Tak mu dej tři lososy." odpověděla mu Sansuna.

Někdy bylo super mít o rok starší sestru. „Jak chceš chytit tři lososy v moři?" ozval se Tarf. Asterion si musel povzdechnout. A někdy bylo o nervy mít o rok mladšího bratra. „Tak já už raději opravdu poletím." utrousil a odletěl.

* * *

Stačilo párkrát mávnout křídly a vznášel se vysoko nad mořem. Už se těšil, až mu dárek předá. Ve vzduchu udělal pár vývrtek a pak se rozhodnul vyzkoušet i hlavokrut. Připravil se.

Táta mu o tom často vyprávěl, i když to on sám nikdy neuměl. Asterion si připomněl instrukce a začal. Rozletěl se, jak nejrychleji dokázal. Hlavu náhle zaklonil a v tu samou chvíli mávnul křídly, díky čemuž začal prudce stoupat. Když se ocitnul kolmo k zemi složil křídla a hlavu zaklonil ještě víc. Byl to nádherný pocit. Vše bylo najednou vzhůru nohama. I mraky vypadaly, jako by byly nad ním a stále se přibližovaly.

Po zlomku vteřiny se zhouplo zpět a on už se opět řítil rychlostí zvuku k mrakům pod ním. Na chvilku ho zahalilo bílo a pak přišel čas křídla opět roztáhnout, neboť se pod ním objevilo moře a na obzoru malý ostrůvek - Blp.

* * *

Po pár minutách už se Asterion vznášel nad horami na Blpu. Z té výšky byl nádherný výhled. Létání ho si nikdy nepřestane překvapovat.

Asterion se naklonil doleva a začal ve vzduchu opisovat velké kruhy. Spěchat nemusel. Času bylo dost. Takto pomalu doplachtil až do Kotliny, kde přistál.

Přišel k jezírku, napil se a pak sledoval ryby ve vodě. Byli tam cejni, okouni, možná by se tam našla i nějaká ta štika, ale losos nikde. Asterion se zamyslel. S lososy se setkal jen párkrát, posledně to bylo, když se letěli s tátou proletět. Narazili tenkrát na říčku, kde skákali proti proudu přes kameny lososi. Počkat, proti proudu!