STRÁŽCE NEBES 1,Putování začíná

5. Nezvaný host

„Prosím?" Skat nemohl věřit vlastním uším. Teď přiletěl do hnízda a našel Asteriona a Tarfa, jak si hrají s cizí dračicí! Ihned se jich zeptal, kdo to je a nemohlo se mu dostat překvapivější odpovědi. Asterion totiž zrovna prohlásil, že to je Sansuna, jejich nová sestra.

„A to ti řekl kdo?" zeptal se ho naštvaně. „Sansuna k nám přiletěla a chtěla si s námi hrát. A já jsem se jí zeptal, jestli to nebude vadit jejím rodičům a ona řekla, že žádné nemá. No a mně jí bylo líto, tak jsem jí řekl, že máme skvělého tátu, který by se jí líbil a nabídli jsme jí, že by mohla být naše sestra." vysvětlil Asterion. „A co když s tím nebudu souhlasit?" zeptal se jich táta.

Asterion se na něj podíval tím nejroztomilejším pohledem  jaký dokázal udělat. „To bys přece neudělal! Vždyť nemá rodinu a neumí ani pořádně létat. Vždyť jí tím zachráníš život!" Chtěl ještě pokračovat ale Sansuna ho přerušila: „Zas tak špatně na tom nejsem. Jste moc hodní, ale to je v pořádku. Postarala jsem se o sebe doteď sama, tak proč bych to neměla zvládnout i nadále?" chtěla odletět, ale táta jí zadržel: „Počkej, samozřejmě, že můžeš zůstat. Jsi slušná, šikovná a  já proti vůbec nic nemám! Jen se mi nelíbí, že dělají takhle důležitá rozhodnutí sami bez mého vědomí."

„Promiň tati, my to mysleli dobře." „Vždyť já vím." povzdechl si Zipák a obrátil se na dračici. „A ty se tedy jmenuješ Sansuna?"

* * *

Asterion se vzbudil a podíval se na své sourozence. Bráška ležel u zdi a sestřička kousek vedle něho. Asi to tady nebude zas tak špatné. Táta říkal, že si mají dávat pozor, s kým se kamarádí, aby se jim nic nestalo a oni si nenašli jen kamarádku, ale dokonce sestru! Už je několik dní, co se s ní skamarádili a rozhodli se, že to bude jejich sestra. Tátovi to nevadilo, jen byl naštvaný, že se o tom rozhodli sami a nezeptali se ho.

Královna si tátu dnes přivolala k sobě, asi si s ním chce promluvit. Asterion už se ho nebál, věděl, že když dodržujete pravidla, nic vám nehrozí. A to jejich táta dělal. Zjistil, že tátu tady spousta draků zná, někteří ho mají rádi a jiní se mu vyhýbají, jako by se ho báli. Každopádně to znamenalo, že mají celé dopoledne volno. Táta jim povolil, hrát si na ostrůvku, kde loví ryby. Oni měli jiné plány.

Dnes poletí na Blp. Už to mají dlouho v plánu, ale minule jim to 'překazila' sestra, která by tam nedoletěla. Teď umí lítat všichni perfektně a nemohli se dočkat. Najednou k nim přišel táta „Já už musím letět. Ahoj!" rozloučili se a vyrazili.  Potravu pro krále mají odevzdanou, takže se jen cestou zastaví, aby se nasnídali.

Proletěli jeskyní, doletěli na ostrůvek, kde táta očekával, že stráví dopoledne a nachytali si snídani. Pak se ale zpět k hnízdu, které jen minuli a pokračovali dál. Věděli, kde Blp najdou, stačilo se táty zeptat, aby věděli, kterým směrem nemají létat, když se chtěli proletět. Táta jim to bez problémům prozradil, věřil jim.

Asterion se cítil provinile. Porušovali tátův zákaz a ještě mu o tom lhali. Z úvah ho vytrhnul bratrův hlas: „Podívejte!" Asterion se podíval před sebe a nevěřil svým očím. Před nimi ležel prapodivný ostrov. Před ním stály na moři dvě velké sochy Vikingů, kterým hořel v tlamě oheň. Asterion se nechápavě podíval na Tarfa: „Neříkal táta, že Vikingové oheň nechrlí?" Tarf jen pokrčil rameny a pokrčoval ve sledování Blpu.

Útesy na této straně ostrova byly celé obestavěné dřevěnými jeskyněmi, ve kterých Vikingové bydleli. Všechna tři dráčata vzlétla až do mraků, aby viděla na ostrov, ale aby byli mimo dohled Vikingů. Přeletěli nad ostrovem a všimli si, že druhá část ostrova je neobydlená a rostly tam stromy.