Asterion přišel o rodiče už jako malý a je poslední Noční Běs na světě. Tenkrát ho před smrtí zachránil nejlepší přítel jeho otce, Zipák se jménem Skat. Kvůli bezpečí žijí s Asterionovým nevlastním bratrem Tarfem v hnízdě, které leží v sopce a vládn...
Ahoj, tak je tady nová kapitola! Sama jsem nečekala, že to stihnu, ale jsem to zvládla. A to není jediné, co vám chci říct (napsat). Tato knížkatotiž dosáhla 500 přečtení!
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Hrozně moc za to děkuji, hodně to pro mě znamená.
No a teď už nebudu zdržovat a tady máte další kapitolu!
Asterion už několik dní přebýval v jeskyni na útesech. Včera za ním přiletěl Fang a oznámil mu, že za týden už by mohl odletět. Asterion se těšil, až bude moct konečně zase žít jako všichni ostatní draci. Už ho nebavilo, jak se musel před Gacruxe sovávat. Záhlédl ho jen párkrát, když plachtil nad ostrovem a hledal ho. Navíc měl pocit, že ani tam není v bezpečí. Pořád se bál, že se někde vynoří nějaký krvelačný drak.
Znechuceně si lehl na kámen u jeskyně. Nejraději by se proletěl, ale ostatní mu řekli, že by bylo lepší, kdyby se držel u země a nikam nelétal. To mu asi vadilo ze všeho nejvíc. Létání mu totiž hodně scházelo. Stejně jako jeho přátelé. Stejně jako táta...
Vstal. Už tady nemohl dál ležet, to by se z toho za chvilku zbláznil. Půjde se projít k jezírku v lese. Alespoň si bude moct nachytat snídani.
Po chvíli už procházel lesem a hlídal oblohu. Kdyby se tu teď ukázal Gacrux, byl by to docela problém. Náhle ním doopravdy přeletěl onen Děsovec. Asterion rychle uskočil do nejbližšího keře a přikrčil se. Třeba si ho Gacrux nevšimne. Po chvíli se ohlédnul, jestli jeho nepřítel nepřistál někde poblíž a všimnul si podivné věci.
Kus od něho byla na zemi dlouhá hromádka hlíny. Vypadalo to, jako by jí někdo rozryl zespoda. Asterion nechápavě naklonil hlavu. Jak mohl tohle někdo dokázat? Opatrně k hlíně přešel. Pořádně si ní prohlédnul a když došel k názoru, že není nebezpečná, vydal se podél ní. Někde to musí končit.
Šel dlouho, ale nakonec to našel. Na konci byla obrovská díra - začátek podzemního tunelu. Asterion k díře opatrně přišel a podíval se dolů. Dole byla docela tma. Asterion přemýšlel, že by díru prozkoumal. Koneckonců, tento ostrov je krutý, takže kdyby tam něco žilo, už dávno by to na něj zaútočilo. Opět přešel k díře. Má tam vlézt, nebo ne? Po chvíli se rozhodnul, že to zkusí a připravil se k seskoku dolů. Náhle ale zaslechl zavrčení.
Z díry se náhle vyřítil ohromný drak. Byl ještě delší, než Tarf a měl oproti tělu malinkatá křídla. Nejhorší ale bylo, že měl celé tělo pokryté dlouhými ostny, které může evidentně vystřelovat a několik řad zubů, kterými zrovna rotoval. Zkrátka to byl ten nejděsivější drak, jakého kdy Asterion viděl. A jako by to nestačilo, nevypadal zrovna vesele.
Asterion od díry rychle uskočil. Nevěděl, co má dělat, tak na draka zkusil promluvit: „Ehm, zdravím, pardon, že vás ruším, netušil jsem, že je to vaše díra.” doufal, že to draka uklidní, ale spíš ho to ještě víc rozzuřilo. Zařval na Asteriona a prudce se proti němu rozletěl. „A jéjé” utrousil vyděšeně Asterion a rychle se rozběhnul. Draka to překvapilo, ale téměř ihned se za ním vydal.
