STRÁŽCE NEBES 1,Putování začíná

6. Útok na Blp

Vážení čtenáři, moc se omlouvám za téměř dvoutýdenní přestávku v psaní, měla jsem náročné období. Bohužel Vám také musím oznámit, že budu muset kapitoly vydávat pouze jednou týdně, a to v pátek nebo ve čtvrtek, podle toho, jak to stačím. Vydávat tři kapitoly týdně pro mně bylo náročné a stresující, takto to bude lepší pro všechny.

Tak zase za týden,

Emickozubka.

V hnízdě bylo neobvykle rušno. Draci se buď loučili se svými dráčaty nebo se připravovali k boji. Blížil se totiž útok na Blp. Uprostřed všeho zmatku přeletěl hnízdo černý drak. Přistál na římse a přiběhl ke svému nevlastnímu bratrovi. „Taky se tak těšíš, Tarfe?" zeptal se „Asterione, to snad nemyslíš vážně! Jak bych se mohl netěšit?" odpověděl mu Zipák. Oba mladí draci se chvěli nedočkavostí. Blížil se jejich první útok na Blp!

Podívají se na Blp už podruhé, jako malí tam jednou tajně byli, ale táta na to přišel a měli z toho velký průšvih. Táta je od té doby samotné nikdy nikam nepustil a dnes mají příležitost mu ukázat, co v nich je. Asterion se protáhnul. Na tento den se už připravoval opravdu dlouho.

Učil se střílet, mířit, bojovat zblízka a spoustu dalších technik boje s Vikingy. Dnes je bude porážet po stovkách, ba dokonce po tisících! Bude ten nejlepší dračí bojovník ze všech! Mohl by se sám sobě vychvalovat celý den, ale na římské najednou přistála nebesky modrá Nodřice, jejich sestra Sansuna. Kladně se protáhla a pak jim jednoduše oznámila: „Táta dorazí za chvíli, řekne nám, na co si máme dát pozor a pak vyrazíme." „Juchů! Půjdeme bojovat!" zavolal nadšeně.

Těšili se všichni, ale Asterion se těšil nejvíc. O útocích na Blp vždycky snil. A za chvíli se všechny z nich určitě splní.

Táta na sebe nenechal dlouho čekat. Přiletěl chvilku po Sansuně a hned, jak přistál, začal je poučovat, co smí nebo nesmí, na co si mají dávat pozor a co se mají snažit odnést a co naopak zničit. Nakonec z toho byla asi půlhodinová přednáška.

Poté konečně vzlétli a vydali se směrem k Blpu. Kolem nich prolétala spousta dalších draků, kteří mířili k místu útoku. Asterionovi přišel let jako celá věčnost. Po chvíli začal být slyšet mimo mávání křídel a povídající si draky vzdálený křik. Byli na místě. Před nimi se dostal na dohled Blp. Asterion ostrov podle paměti zkoumal. Vypadal stejně, jen tenkrát ty jejich dřevěné jeskyně nehořely.

Nyní se nad ostrovem vznášela spousta draků, kteří zapalovali další obydlí a snažili se ukrást ovce. V tom totiž spočíval jejich úkol. Donést králi ovce a kdo neuspěl, zaplatil za to životem. „Asterione, víš, co máš dělat?" zeptal se ho táta. Asterion přikývnul. Probírali to s tátou několikrát. Na vysokých věžích měli Vikingové postavené obrovské katapulty. A ty byly jeho cíl.

Asterion se odpojil od táty a sourozenců, kteří útočili zblízka. Vyletěl vysoko nad ostrov. Teď nastala jeho chvíle. Je tma, Vikingové jsou zaneprázdnění bojem a on je nejrychlejší drak z hnízda. Nemá se čeho bát. Zrychlil, složil křídla a připravil si střelu. To už lámal rychlost zvuku. Pod ním jeden Viking něco vyděšeně vykřiknul a najednou se všichni skrčili k zemi. Asi se báli toho fantastického zvuku.

Asterion se pousmál. Jeho první útok a už se ho bojí! Určitě z něj bude jednou obávaný válečník. Věž už byla kousek před ním. Připravil si střelu, pořádně zamířil a vystřelil. Plasmatická střela prolétla vzduchem a katapult rozštěpila na kousky, které pohltil plamen. Asterion se spokojeně podíval na své dílo. Byl úspěšný. Vrchol věže byl v plamenech a hořící trámy padaly do vesnice.