☂︎ zKus zapomenout - |Five Hargreeves| {POZASTAVENO}

☕︎ 28. Twentyeight. ☂︎

Po nějaké době se konečně objevil Diego. S radostí jsem mu předala Lilu zpátky a nechala jí ať se o něj postará. Už jsem jí měla tak pokrk.

Sedla jsem si na linku v kuchyni, zatím co jsem nechala vařit vodu na čaj. Hodila jsem pytlík do hrnku a zasypala cukrem. Potřebovala jsem něco na uklidnění. Dala jsem si lžičku cukru do pusy. Z vedlejší místnosti se ozval mně známý hlas. Zpozorněla jsem. Pětka.

,,Oh, on je naživu" Zaslechla jsem tlumeně.

,,Zklamanej?"

,,Že tě vidím? Vždycky"

,,Tolik agrese v tak malém balení. Pořezal jsi se při holení? Naučím tě jak se holit, jako velkej kluk"

,,Ne, jen jsem potkal starého známého"

Vešel do kuchyně ,,Vítej zpět" Zalila jsem si čaj horkou vodou.

,,Díky" Opřel se o linku vedle mě. Povšimla jsem si tampónku přiloženého ke krku.

Mírně jsem se zamračila ,,Co to je?"

,,Nic vážnýho, škrábnutí." Odbyl mě hned.

Zavrtěla jsem nesouhlasně hlavou. ,, To posoudim sama, koukej to sundat." Seskočila jsem z linky a rozešla se do koupelny. Otevřela jsem skříňku pod umyvadlem. Lékárnička nebyla nejspolehlivější, ale stále lepší tohle než nic.

Vrátila jsem se zpět do kuchyně. Vyskočila jsem si zpět na linku a lékárničku položila přímo vedle sebe.

Povzdechla jsem si. Natáhla jsem se po jeho paži a přitáhla ho blíž k sobě. Čekala jsem, že se ošije, odstrčí moji ruku a já se s nim budu muset dohadovat, jako když jsme byli děti, ale on spolupracoval. Nebo se aspoň nebránil mé pomoci. Obmotala jsem mu okolo pasu své nohy nejen abych si ho přitáhla ještě o něco blíž, ale aby se jen tak nevytratil kdyby změnil názor.
Sebrala jsem mu tampónek, který držel v ruce a natočila si jeho tvář tak, abych měla k ráně lepší přístup.

,,Nic to není" Snažil se mi namluvit. Všichni víme jak vypadá to jeho ,,Nic to není".

Stáhla jsem rty do tenké linky. Rozepnula jsem mu dva první knoflíčky od košile a odhrnula límec od rány. Ani si ránu nevyčistil, amatér.

Opatrně jsem mu jí začala čistit kusem vaty. Nebylo to hluboké, ale ani menší rány by se neměli přehlížet, obzvláště né ty v okolí krku
,,I jedna kapka vody může zničit celé vedení" Odložila jsem potřísněnou vatu. Otočila jsem se k lékárničce a pečlivě mu ránu zalepila náplastí ,,Hotovo" Uhladila jsem mu jí pečlivě ,,Nebo chceš nosit obvaz?" Zamávala jsem mu s ním usměvavě před obličejem.

,,V pohodě" Nahmatal si místo na krku.

,,Dobře" Uklidila jsem ho zpět.

Propustila jsem ho ze svého sevření a seskočila z linky abych odnesla lékárničku zpět na své původní místo.

Tiše jsem ještě nahlédla do obýváku. Ti dva spali, jako nemluvňata. Aspoň někdo zamhouřil oči.
Vrátila jsem se zpět do kuchyně.
Vytáhla jsem ze zásuvky syrky. Potřísněnou vatu jsem hodila do dřezu a hořící syrka letěla hned za ní. Jen pro jistotu.

,,Chceš Eliota podpálit?" Poznamenal s pohledem na oranžově, svítící dřez.

,,Neměli by jsme v minulosti nechávat žádné DNA, nebo cokoliv jiného" Posadila jsem se vedle něj. Zavládlo ticho. Nikdo nic neříkal prostě jsme jen seděli.

Nakonec jsem to byla ale stejně já, která se první zvedla. Otevřela jsem horní skříňku. Za tu dobu, co jsem byla nucena poslouchat Lilu jsem si to tu zmapovala. Vytáhla jsem si med. Opřela jsem se o linku a odšroubovala víko. Voněl skvěle. Začala jsem jej ujídat. Jako malá jsem z kuchyně med kradla neustále. Věnovala jsem pohled Pětce.

,,Chceš taky?" Zamávala jsem na něj lžičkou.

Nejdřív se zdál že nemá chuť, ale nakonec stál v druhou chvíli u mě. Typické. Nabrala jsem na lžičku med a naznačila ať otevře pusu.

Podíval se na mě otráveným pohledem ,,Noták, otevři pusu" Pobídla jsem ho. Naštěstí se nenechal moc dlouho přemlouvat. Dala jsem mu plnou lžici.

,,Přesně jak si ho pamatuju" Poznamenal. Mezitím jsem už stihla spořádat další dvě lžíce. Pousmála jsem se nad jeho poznatkem.

,,Zavři oči" Vybídla jsem ho.

,,Proč?" Věnoval mi lehce zamračený pohled.

,,Uvidíš" Zacukali mi koutky úst. Nechtěl se spokojit s mojí odpovědí, ale i přesto poslechl a oči zavřel.

Odložila jsem med. Lehce jsem mu z tváře odhrnula pramínky vlasů a vytáhla ho do objetí.

,,Chyběl si mi" Přiznala jsem tiše, když okolo mě po chvilce obmotal své paže nazpět.

=========

Ráno mě probudili sluneční paprsky. Jen jsem skrbatila obličej a dala si před oči ruku.
Až teď jsem si uvědomila že jsem v autě. Zmateně jsem se rozhlédla kolem sebe, hledala jsem cokoliv povědomého. Z toho mě vyrušil zvuk otevření dveří. Během chvilky jsem z boty vytáhla kapesní nožík a přiložila ho dotyčnému ke krku.

,,Super, už jsi vzhůru" Věnoval mi podlouhlý úsměv. Omluvně jsem nůž zase stáhla.

Vzadu se otevřeli další dveře. Ihned jsem se otočila a nožem namířila na neznámou osobu. Vanya. Moje brada trochu poklesla. Naposled jsem jí viděla téměř mrtvou. Schovala jsem nůž. Zaskočena mým chováním se posadila na zadní sedadla.

,,Ztratila paměť" Vysvětlil mi Vanyi divné chování.

,,Aha" Radši jsem se víc nevyptávala.

Nabídla jsem jí ruku ,,Nasa, tvoje sestra" Pousmála jsem se a čekala zda přijme.

,,Vanya, ale to už asi víš" Nervózně se pousmála a příjmula mojí ruku.

~~~

Dojeli jsme před nějakou budovu. Zevnitř se ozýval znepokojivý řev i křik. Budova sama o sobě nevypadala nejlépe. Vešli jsme dovnitř a sedli si na první, volná místa u ringu. Zahlédla jsem našeho opičího bratra. Sakra...

,,Myslela jsem, že když to byl tatínkův mazánek, bude se jeho pravidly řídit i po smrti" Řekla jsem spíš pro sebe. Nemohla jsem uvěřit, že šel Luther do ringu.

,,Teoreticky ještě není po smrti" Podotkl tiše Pětka. Probodla jsem ho pohledem. Už zase mi začínal lézt pod prach.

,,O to větší důvod tam nalézt"

Luther nevypadal ve svý kůži. Kdyby chtěl, mohl by muže bez mrknutí oka sejmout, už dávno by ležel na zemi. Luther z ničeho nic přestal vysílat rány úplně.

,,Co to dělá?" Zmateně jsem ho pozorovala.

Muž naproti němu do něj začal vysílat rány. Nevěřila jsem svým očím ještě více než na poprvé. Muž na chvíli přestal a zvedl k Lutherovi pohled. Taky mu začínalo být divné, že se jeho protivník nebrání. Téměř nereagoval.

,,Vraž mi!" Rokázal mu. Bylo jasně vidět že i jeho protivník byl zmatený stejně jako půlka obecenstva ,,Dělej vraž mi!" Zopakoval. Téměř to nedořekl když se muž opět napřáhl a udeřil ho tvrdě do tváře. Zakryla jsem si pusu.

,,On ho zmlátí" Vanya vyděšeně pozorovala situaci.

,,To snad nemyslí vážně, proč se nebrání?" Zamračila jsem se.

Luther vypadal beznadějně, jako kdyby z něj vyprchal všechen život.

,,Dej do toho všechno co máš!" Okřikl ho opět. Nevěřícně jsem pozorovala situaci.

Pětka mě vzal za ruku a donutil mě si sednout zpět. Ani jsem nepostřehla, že mě to zvedlo ze židle. Zpevnila jsem stisk, div jsem mu ruku nerozdrtila.

Muž se znovu napřáhl a vrazil Lutherovi takovou, až vyletěl do vzduchu. Jakmile Luther dopadl jsme mohli vidět jeho zakrvácený obličej. Publikum propuklo v nespokojený pokřik.