Uběhlo pár hodin a já se dávala pomalu ale jistě do kupy. Taky jsem se za tu dobu stihla jednou pohádat s Pětkou za to, co namluvil našim sourozencům. Ona utekla... Představila jsem si tu chvíli. Jak to mohl vůbec říct?! Svlékla jsem si obyčejné šedé tričko a vyměnila ho za khaki crop. Byla jsem naštvaná a ublížená zároveň.
Zaslechla jsem známý zvuk přemístění. Byl tu. Po šesti hodinách se tu zase objevil, jaké to překvapení. Podívala jsem se na něj zlým pohledem a poodešla pár metrů od něj směrem k oknu.
,,Mrzí mě to, dobře? Omlouvám se.. Nic mě tak rychle nenapadlo!" Vysvětlil mi a naopak se ke mně o pár kroků přiblížil. Zamračila jsem se a potlačila slzy, které se draly na povrch.
,,Někdy nestačí jen omluva Pětko. Přemýšlel jsi vůbec nad tím, jak mě potom budou vnímat?" Otočila jsem se čelem k němu.
Zadíval se za mě, jako kdybych ho zranila. Můj hněv lehce pominul z toho pohledu.
,,Nevěřil jsem v možnost, že tě ještě někdy uvidím" Přemístil svůj zrak zpět na mě.
————
,,My vám chceme něco oznámit" Řekl opatrně Luther a pohledem zabloudil ke své přítelkyni, kterou jsem poznávala jen jmenovitě ,,BUDE SVATBA!" Vykřikli oba najednou a na tvářích se jim rozzářily úsměvy. Co se ovšem týkalo mě, či ostatních, neměly jsme pro tuhle věc vhodnou reakci aktuálně.
,,Kdokoli, zabijte mě." Pronesl Ben s falešným pobavením.
,,Jako tady a teď?" Udiveně jsem si oba prohlédla.
,,Ano." Odpověděla mi Sloane nervózním úsměvem. Po očku jsem se podívala na Alison. Už od mala jsem viděla, jak si byla s Lutherem blízká. Muselo se toho stát hodně co jsem tu nebyla, protože když jsem je viděla naposledy,, líbali se spolu. A teď? Teď si Luther plánuje svatbu na poslední chvíli a ještě k tomu s někým, s kým se zná jen pár dní.
,,Já vím, já vím. Dochází nám, že... Načasování je míň než ideální ale, evidentně buď teď, nebo nikdy. Nemám recht Pětko!?" S nadšeným úsměvem od ucha k uchu poukáže na našeho nejstaršího bratra. Čelist mi div nespadla na zem.
,,Pětko?" Vyzvala jsem ho hned poté tázavým pohledem.
,,To ne.. Do tohohle mě netahejte." Řekl lehce otráveně.
,,C-co?" Sloane se nervózně zakoktá, ale i přesto pokračuje. ,,Nevíme kolik času máme, ale chceme ho strávit s vámi. Tak bychom byly moc rádi, když za náma v šest večer všichni přijdete do síně oslavit naší lásku a oficiálně spojíme to, co zůstalo z našich dvou rodin." Obíjmá se s Lutherem okolo pasu. Sloane na mě upře svůj pohled. ,,I ty jsi zvaná Naso." Usměje se mile. Podívám se na Luthera. Mlčí.
Chvíli přemýšlím jestli to řeknu, když se nakonec odhodlám. ,,Já- nemyslím si že by-" Umlčí mě ruce na ramenou, které mě jemným stiskem zarazí v řeči.
,,Přijde ráda." Zazní mi za zády. Pootočím hlavu směrem k Pětce. Pohled mi letmo opětuje než ho zvedne zpět ke Sloane. Zamračím se.
,,Super!" Radostně se usměje našim směrem.
,,Vemte si všichni večerní úbor." Nasadí Luther zase během chvilky úsměv, který i přes jeho snahu působí stejně falešně. Falešný úsměv mu opětuju. Rozhodně jsem na tu frašku nehodlala přijít.
,,Když mě teď všichni omluvíte, půjdu si odskočit." Oznámím a nechám Pětky ruce spadnout z mých ramen.
,,Samozřejmě, v pořádku." Sloane se natěšeně usmívá na Luthera. Odvrátím pohled a svižnou chůzí projdu okolo Pětky. Stihnu zaslechnout jeho povzdech.
Konečně vyjdu z vydýchané místnosti. Dlouhou chodbou projdu až na záchod. Zavřu se do jedné z kabinek a posadím se. ,,Vážně semnou musíš chodit i na záchod? Působí to trochu úchylně." Nevesele se zasměju. Přestane se "skrývat" a v mezeře pod dveřmi se objeví jeho boty.
_____________
Omlouvám se všem za neaktivitu😅 Nemám moc čas na psaní, a ani chuť a náladu. Nic méně, zde je další kapitolka. Vzhledem k mé neaktivitě doufám, že moc nevyčnívá z děje a vše sedí tak jak by mělo.❤️
Alasanaso🍀
ČTEŠ
☂︎ zKus zapomenout - |Five Hargreeves| {POZASTAVENO}
Fanfiction,,Žertuješ? Nenuť mě ti ublížit" Řekl s falešným pobavením když stál naproti mě připravený na cokoli. Jen jsem se ušklíbla a pomalými kroky se rozešla k němu. ,,Ne. To ty mě nenuť ti ublížit, Pět" Jeho jméno jsem skoro zašeptala. Zastavila jsem se t...
