☂︎ zKus zapomenout - |Five Hargreeves| {POZASTAVENO}

☕︎ 39. Thirty-nine. ☂︎

2019/ Pohled Nasy

Neutrálně jsem si je prohlížela. Přepadla mě jasná nervozita, když jsem si připomněla, jakou roli v tomhle vlastně sehrávám. Utkvěla jsem pohledem na chlapcovi ve svém věku. To kvůli němu jsem vypadala na třináct, přesně pro tento účel, pro tuto chvíli. Nesměla jsem to pokazit. S překvapením si mě prohlížel.

,,Kurwa" Vypustili ze sebe všichni najednou. I přesto ze mě chlapec nespouštěl pohled. Bude hezké si s ním pohrávat. Ušklíbla jsem se nad tou myšlenkou.

,,Be-" Nestihl údajný čtyřka doříct, protože ho přerušil jeho nejmladší bratr.

,,Naso" Zaznělo z úst toho školáka v uniformě. Sjela jsem si ho pohledem.

,,Jste to vážně vy?" Udělal k nám jeden z jejich sekce pár kroků.

,,A kdo jsou ty jelita na balkóně?" Zvýšil hlas s pohledem na zbytek mé rodiny.

,,To, je akademie Sparrow. Mé děti" Ozval se i náš tatíček. Podívala jsem se nehezky jeho směrem a během chvíle byla zase u vetřelců z minulosti. Bylo jasné, že se tu dřív či později objeví a my, byli připraveni.

,,Co tím jako myslíš, tvoje děti?" Chlapec v uniformě mu věnoval lehce zamračený, tázavý pohled ,,To není možný" Zavrtěl hlavou. Chlapeček si asi nepřipouštěl jasná fakta.

,,Ale je. Já bych o tom snad měl vědět"

Ostatní sourozenci se přemístili k nám pod balkón.

Muž s kloboukem si na mě ukázal ,,Vidíte snad všichni Bena a Nasu, ne?" Letmo se otočil ke svým sourozencům. Zachovávala jsem klid a držela si svůj postoj. Musela jsem být v klidu už jen kvůli své roli.

,,Fajn klobouk" Poznamenal mu jako odpověď Ben. Nezdál se, že by to myslel bůh ví jak upřímně.

,,Říkají si akademie Umbrella," Pronesl hlasitě otec ,,partička zrádných a proradných rebelů, kteří mě navštívili na podzim roku 1963 během mé služební cesty v Dallasu" vylíčil nám ,,A pozor, tvrdí, že jsou mé děti" Dodal na vrch. Upravila jsem si brýle.

,,Tvrdí? Pětko, co se to tady děje?" Udělala k nám černovláska pár kroků.

,,Nemám tušení, ale zatím to zní zajímavě" Zamyšleně se zadíval na mou rodinu.

,,Mluví pravdu?" Chtěla jsem se ujistit, zda nás otec zase netahá za nos. Nebyl zrovna moc při smyslech v posledních letech.

,,Nejsme proradní" Ohradila se dívka. Doteď jsem si jí skoro ani nevšimla.

,,My jsme tak maximálně bezradní" Přiznal muž s kloboukem.

,,Ale furt jsme jeho děti. Tohle je náš dům"

,,J-Jo , vyrostli jsme tady" Připomněl se nejvyšší, největší a nejsilnější z nich.

,,Jo, vyrostli jsme tady" Imitoval Alphonso jeho vyměklá slova.

,,Řekla bych, že bychom si vás všimli"

,,Ahoj. Já jsem Luther" Obr nahodil flirtovní výraz směrem k Sloane. Zamračila jsem se jeho směrem. Jak znepokojivé.

,,Fajn. Nikdo z vás sem nepatří" Ozvala se opět černovláska. Musela jsem se pobaveně usmát nad jejím hloupým názorem.

,,Máš pravdu. Tak my se asi sbalíme a půjdem" Řekla jsem s ironií a ihned jsem si vysloužila jejich pozornost. Nebylo to zrovna příjemné, mít na sobě nejmíň 7 párů očí.

Christopher poprvé za tu dobu nahodil poznámku. Nadzvedla jsem obočí. Tohle se zrovna nehodilo.

,,Moc vtipný Chrisi" Poznamenal Ben. Ostatní naši sourozenci se tentokrát nebránili smíchu a neskrytě to dali najevo.

V místnosti se objevila Grace s talířkem sušenek ,,Pardon, nečekala jsem takovou návštěvu. Nic lepšího jsem tak narychlo nestihla" Vřele se na všechny usmívala. Moc jsem neváhala a šla jsem si vzít jednu ze sušenek.

,,Mami" Zaznělo.

,,Mami?" Řekl pobaveně Ben, který dál postával tam, kde jsem ho nechala.

Znechuceně jsem se na něj otočila ,,Je to robot, úchyle" Strčila jsem si sušenku do pusy.

,,Není to robot" Oponoval mi údajný Dva.

,,Neříkej mu tak" Zamračil se na mě obr. Naklonila jsem hlavu ke straně.

,,Jo? Nebo co?" Ironicky jsem se na něj usmála. Nevypadal, že by patřil zrovna mezi chytré.

,,Pojď a uvidíš" Vyzval ho Ben za mě, jak typické.

,,Luthere" Napomenula ho dívka vedle něj.

,,Myslíš, že se bojím?" Začali k sobě nebezpečně našlapovat mezitím, co jsem dojídala sušenky pro návštěvu.

,,V klidu!"

,,Stůj Bene" Snažil se ho uklidnit Marcus, který stál hned vedle.

,,Vida, on umí taky mluvit" Rýpnul si Luther do našeho bratra.

,,Co když ti narvu tu rubikovou kostku do zadku?"

,,Dost" Křikla jsem. Všichni ihned stichli. Lehce jsem se usmála, a pokývnutím hlavy předala slovo Marcusovi.

,,Nevím, z jakého cirkusu jste zdrhli a jak jste se dostali přes ochranku, ale stačilo" Nemohla jsem si nevšimnout toho, že Jayme využila své schopnosti ,,Máte 30 vteřin na odchod"

,,A co když neodejdeme?" Černovláska si rozhodnutě založila ruce na hrudi.

,,Tak na to budeme hold muset jít po staru" Nakročil si.

,,Hele, teď jsme bojovali s doslovnou armádou. Dobře? Nemusíme to hned přehánět. Uklidňeme se a pojďme si o tom vklidu popovídat" Vycítila jsem na sobě pohled onoho chlapce. Podívala jsem se jeho směrem a držela si v našem očním kontaktu neutrální výraz.

,,Ben-e-rinoo. Živej vypadáš mnohem líp než mrtvej. Že Jo?" Poznamenal muž v klobouku vedle školáka ,,Až na ten účes" Dodal. Zadržela jsem smích.

,,Co si to kurva řek?" Ben nevypadal zrovna nadšeně.

,,Ale notak, nech těch řeči pane Protivňáku" Přišel k němu blíž ,,Páni, dobrá jizva. Vypadá fakt mužně" Podotkl. Byla jsem lehce překvapena vzhledem k tomu, že s ním mluvili jako se starým známým. Co mohli být přesně zač?

,,Zavři klapačku" Procedil skrze zuby a ztěží se držel, aby se na něj neutrhl.

,,To ty zavři klapačku a obejmi svýho bratra!" Roztáhl mu náruč. Ben už ani chvíli neváhal a s nápřahem mu jednu vrazil přímo do obličeje.

,,Přeskočilo ti snad? To si nemusel" Vmísil se do toho Luther s nebezpečně se k němu přiblížil.

,,Řekla bych, že musel" Také jsem se zapojila do konverzace. Chápala jsem Benovu reakci, nebyla to zrovna klidná povaha.

,,Přesně" Poukázal na mě.

,,Zpátky ustupte!"

,,Luthere, hej!"

Začala jsem se lehce vypařovat, když jsem zahlédla téměř nepovšimnutelné gesto rukou, které mi Jayme ukazovala. Byla jsem záloha, jak typické. Sebrala jsem poslední kousky sušenek z talíře a vypařila se.

Vklidu jsem se jimi cpala a rychlou chůzí vycházela shody do druhého patra. Tahle role zálohy už mě začínala pěkně nudit. Ano, neříkám, že jsem nebyla důležitá, ale vzhledem k naší skupině jsem jako záloha moc využití neměla. Na druhou stranu, aspoň jsem měla  většinu času volno a mohla jsem se poflakovat.

  

Takže tu je slíbené pokračování🫣 Upřímně musím říct, že na to, jak dlouho jsem na tuto sérii čekala, jsem ji měla zhltnutou za jeden den :( Nic méně co se týče kapitoly, určitě jí časem ještě upravím, stejně tak i ty předchozí, které to kolikrát opravdu potřebují <3

✨1044 slov✨