,,Nerada narušuju zábavu, ale měli by jsme vypadnout" Podotkla Lila. Pět mi pomohl opatrně na nohy. Byl celý rudý a po čele mu stékala kapička potu kterou rychle setřel svým rukávem.
,,Koho přesně myslíš tím měli by jsme?" Otočil se k směrem k Lile. V posledních dnech k ní nebyl nejvřelejší.
,,Přišlo mi to jasný"
Pětce se na rtech roztáhl neveselý úsměv ,,Sice nevím kdo sakra jsi, nebo kde ses tu vzala, ale radil bych ti, aby jsi se tam zase vrátila" Procedil skrze zuby.
,,Má pravdu Pětko, musíme pryč" Vmísil se jim Diego do konverzace.
Jako kdyby tu nebyl ,,Zachránila jsem tě ty malej spratku. Beze mě by z tebe zbylo jen sáčko a krvavý ponožky" Pobaveně si ho sjela pohledem.
,,A v tom je ten problém" Lehce se k ní nahnul, né moc blízko ,,Jsi moc dobrá, moc se vyptáváš a pereš se, jako kdyby jsi to cvičila" Vyjmenoval určité fakty. Nejistě jsem se na ní podívala. To byla pravda, prohlédla jsem si jí.
,,Na tom něco bude" Projel Lilu s podezřením i Diego.
,,No a? Vadí vám, že se o sebe umím postarat?" Založila si ruce na hrudi.
Podívala jsem se jí na zorničky, lhala, i ten úsměv lecos vypovídal. Všimla jsem si, jak lehce poklepává nohou, tahle konverzace se jí úplně nelíbila.
,,Ať už jsi kdokoli, stojíš mi v cestě. Jestli tě ještě uvidím, zabiju tě" Upozornil jí, než jsme se rozešli pryč. Nic neříkal. Pouze jsme si to tiše našlapovali po chodníku.
,,Mám žízeň" Prolomil ticho.
,,Mluvíš mi z duše" Přiznala jsem. Taky jsem do sebe potřebovala něco kopnout.
Nakonec, jsme skončili přiopilí na střeše hotelu. Nohu už jsem měla obvázanou a šaty, které se mě pokusili zabít se váleli u popelnic.
Měla jsem na sobě své staré oblečení, sukni s košilí a podkolenkami.
Posedávala jsem na okraji střech, zatím co Pětka postával vedle mě. Jeli jsme na starou klasiku, Jacka Dannielse.
,,Někdy mám chuť to všechno skončit" Přiznal s povzdechem. Věnovala jsem mu pohled. Díval se dolů na silnici, po které čas od času projelo jedno z aut.
Zacukali mi koutky úst směrem nahoru ,,Tak můžem" Otočila jsem se na patě a udělala krok vzad do prostoru.
,,Počkej- Co-" Bylo poslední co jsem slyšela, než jsem se vydala na smrt. Bylo příjemné padat. Ovšem né potom, co vám dojde, jak moc bude bolet dopad.
Za oknem pokoje se mihlo modré světlo, padala jsem tak rychle, že jsem sotva postřehla jeho přemisťování. Jako kdyby chodil z jednoho patra do druhého. Objevil se u mě a hned na to, jsme stáli na zemi. Lehce jsem klopýtla a věnovala mu udivený pohled.
,,Hustý" Pronesla jsem užasle. Ještě se mi motala hlava.
Pětka se pouze opíral o stehna celý rudý a udýchaný.
Zamračeně jsem ohrnula ret ,,Já chci ještě" Zatřásla jsem s ním.
Jakmile uklidnil svůj dech mi věnoval pohled ,,Stačilo" Zamítl a narovnal se ,,Prišel čas se vrátit do přítomnosti," Konstatoval ,,Právě jsi malém umřela, chápeš co ti říkám?" Položil mi ruce zoufale na ramena ,,Nejsem si jistej jestli to zvládnu, tohle byl zatraceně špatnej nápad. Nesmíme ztrácet ani minutu už" S povzdechem si přiložil ruce k hlavě. Opravdu vypadal zoufale.
Ďekujy šem za agtyvytu💗
Děkuju všem za aktivitu 😂❤️🌹
ČTEŠ
☂︎ zKus zapomenout - |Five Hargreeves| {POZASTAVENO}
Fanfiction,,Žertuješ? Nenuť mě ti ublížit" Řekl s falešným pobavením když stál naproti mě připravený na cokoli. Jen jsem se ušklíbla a pomalými kroky se rozešla k němu. ,,Ne. To ty mě nenuť ti ublížit, Pět" Jeho jméno jsem skoro zašeptala. Zastavila jsem se t...
