☂︎ zKus zapomenout - |Five Hargreeves| {POZASTAVENO}

☕︎ 30. Thirty. ☂︎

,,Podívej co jsem našlaa" Před tváří mi zamávala černýma šatama ,,Chtěla jsi něco smutečního" Podala mi je.

,,Musím?" Řekla jsem né příliš nadšeně. Vypadalo to, že se v nich sotva nadechnu.

,,Uvidíš, ještě mi poděkuješ" Mrkla na mě.

~

,,Neutahuj to tak" Sykla jsem na Lilu, která mi utahovala šaty. Téměř jsem nemohla dýchat.

,,Jak říkala moje matka," Ještě to utáhla ,,Krása musí bolet" Vydechla.

,,Moje zase, že láska a krása prochází žaludkem" Zaůpěla jsem.

,,Vtipný" Řekla, když mi je zavazovala ,,No, vypadáš skvěle!" Prohlížela si mě a přitom si vychvalovala svou práci.

,,Necítím se v tom dvakrát nejlíp" Pokusila jsem se aspoň o falešný úsměv. Šaty asi byly velikostně XXS protože jsem se opravdu cítila dost svázaně.

,,Fajn, můžeme jít" Už mě táhla do obývacího pokoje.

Vešli jsme do obýváku. Pětka s Diegem vedli zrovna nějakou konverzaci. Lila si odkašlala. Oba dva se ihned otočili, Pětka mě projel pohledem.

,,Zvláštní kolik toho make-up dovede" Poznamenal Diego.

,,Je to jen řasenka a lesk na rty tupče" Řekla jsem nevěřícně.

~~~

,,Jakej je plán?" Dřepěli jsme schovaní za autem. Upřímně jsem se soustředila především na svůj sklíčený dech než na to, co jsme tu dělali.

,,Infiltrovat, identifikovat a
odvléct" Diego nám věnoval letmý pohled. Klasika.

,,Co to mele?" Lila měla na tváři nechápavý výraz.

,,Najít tátu a rychle zmizet" Přeložil jí neochotně Pětka.

,,Přesně to jsem řekl" Bránil se Diego ,,Zamnou" Naznačil rukou a 'nenápadně' zaběhl za jiné auto. Co si budeme, začínala jsem se cítit až poníženě tím, co tu predvádíme.

Netrpělivě jsem vyčkávala až přeběhne.

,,Po vás" Mykla jsem téměř nepovšimnutelně rameny a hned na prvním kroku mě zastavila Pětky ruka. Zmateně jsem se na něj podívala ,,Nemůžu být zdvořilá?" Nadzvedla obočí nad Pětky reakcí.

,,Zavři zobák jo?" Vyjel po Lile ,,Moje sestra a bratr ti možná skočili na led, ale já ti nevěřím ani ťuk" Propaloval jí nebezpečným pohledem.
Opatrně jsem sklonila jeho ruku.

,,Třeba by jsi to aspoň mohl zkusit"
Měla na tváři malý neviný úsměv. Prohlédla jsem si jí. Za tu dobu jsem si ničeho nevšimla.

,,S tím jdi do hajzlu" Odsekl.

S úsměvem se vydala za Diegem.

,,Nechápu jak v ní můžeš mít vůbec NĚJAKOU důvěru" Podíval se na mě udiveně. Byla jsem to totiž právě já, která by něco takového měla zjistit okamžitě.

,,Nebuď paranoidní a přestaň našemu bratrovi ničit vztah. Snad vidíš že si rozumí ne?" Zavrtěla jsem hlavou, zmatená jeho chováním.
Vyběhla jsem za Lilou.

Pětka mi daroval jen nevěřícný pohled a přeběhl za náma. Narovnala jsem si šaty, pořádně se nadechla a vešla dovnitř. Vlastně jsem ani nevěděla proč jsem se plížila, když jsem byla pozvaná. Všichni čtyři jsme přešli ke stolům s občerstvením.

,,Nikde tu tátu nevidím" Porozhlížel se okolo.

,,Jen hledej někoho z Majesticu 12" Připomněla jsem. Opravdu tu nikdo z nich nebyl. Předstírala jsem, že je hledám.

Vzala jsem si rychle skleničku s nějakým alkoholem a na ex ji do sebe kopla. Než jsem sklenku stihla třeba jen odložit mi už Pětka svíral zápěstí a rychlou chůzí vláčel davem.
Mířili jsme do druhého patra.

Vyšli jsme schody. Pětka přešel k určitým dveřím, a s pokusem zaslechnout dění za nimi, se přitiskl uchem ke dveřím. 

Aniž by cokoliv naznačil nebo řekl, nás přemístil. Ocitla jsem se ve tmě s minimálním místem. Pětka mi ihned omotal ruku okolo pasu na náznak, abych se nehýbala. Byl tak blízko. Podíval se skrze mřížky a sledoval skrz ně to, co se dělo na druhé straně.

Ošila jsem se. Omylem jsem zavadila o dveře. Otec měl nejspíš oči i uši všude, během chvilky jsem ho totiž už viděla stát přímo před sebou. Dělili nás od sebe jen ty dveře. Ve chvíli kdy otec dveře prorazil nás opět přemístil zpět na chodbu. Vyjekla jsem.

Na nic jsem nečekala a klesla k podlaze. Nahmatala jsem si místo na noze. Krev. Aniž bych stihla jakkoliv zareagovat mě někdo popadl za paže. Odstrčil mě prudce přímo do zdi, neudržela jsem balanc a spadla. Tohle tentokrát schytali moje záda. Vyškrábala jsem se rychle na nohy. Sotva jsem se v šatech pohla.

Všimla jsem si Lily, která postávala o něco málo dál u schodiště. Chvíli postávala na místě když se rozhodla a rozběhla se na pomoc Pětce. Rozhlédla jsem se okolo, Diego pomalu ztrácel dech a Pětka na tom nebyl o moc lépe jak já. Muž si semnou házel jak s panenkou. Začala jsem vykašlávat krev, zastavil ho až letící nůž, který schytal do břicha.
Zvedla jsem pohled od svých rukou.

,,Díky, máš to u mě" Odkašlala jsem. Nemohla jsem ani pořádně dýchat díky šatům od Lily.

,,Jednou si to určitě vyberu" Věnoval mi sarkastický úsměv ale i přesto mi nabídl ruku. Vděčně jsem jí přijala.

Diego zmizel na schodech mezitím co já se snažila udělat aspoň par kroků po dvou. Potřebovala jsem vzduch. Zastavila jsem při křeči v břiše. Ani jsem pořádně nestála. Z ničeho nic mě někdo nabral a nemilosrdně prohodil oknem. Zakryla jsem si rychle tvář. Byla to už doba co jsem se s někým naposledy porvala. To, že jsem vyšla ze cviku mi bylo teď osudovým, nejspíš si vyrázím tím pádem dech nebo si zlomím obě nohy.

Cítila jsem se na umření. Zavřela jsem oči když jsem dopadla na někoho. Zasténala jsem a pootevřela oči, ta bolest v noze byla hrozná.

Ležela jsem na Pětce, který vypadal že snad uběhl maraton. No, aspoň že mě částečně chytil.

,,Tady jste oba dva'' Doběhl k nám Diego spolu s Lilou v patách.