☂︎ zKus zapomenout - |Five Hargreeves| {POZASTAVENO}

☕︎ 32. Thirtytwo. ☂︎

,,Ale mně se nechce.." Kňučela jsem, když mě Pětka táhnul do postele.

,,Musíš vystřízlivět" Připomněl mi. Na oko uraženě jsem si lehla do postele. Vypadal vyčerpaněji než kdy jindy, to on byl ten, kdo potřeboval spát.

Zacukali mi koutky ,,My oba" Stáhla jsem ho k sobě. Nic nenamítl, pouze si povzdechl a sedl si vedle mě. Ohrnula jsem ret a položila si hlavu do jeho klína.

,,Dobrou" Uvelebila jsem se ke spánku.

|~~|~~|~~|

Ráno bylo kupodivu klidné. Nic se neozývalo z vedlejší místnosti a kocovina jak si nedorazila. Asi jsem toho už vypila tolik, že se ze mě stal zkušený alkoholik. Ze včerejška jsem si pamatovala bych řekla dost, včetně toho, že na mě byl Pět naštvanej.

Podívala jsem se na něj. Spal jak zabitej, mohla bych tu ležet a nic nedělat věky. Prohlížela jsem si jeho tvář, ani jsem si neuvědomila že se jemně usmívám.

,,Alkohol nevymizel?" Promluvil chraptivým hlasem. Ihned jsem uhnula pohledem.

,,Právě že naopak, cítím se, jako kdybych se ani nenapila" Posadila jsem se vedle něj. Nic neříkal.

Věnovala jsem mu pohled ,,Mrzí mě, že jsem tě vyděsila" Vzpomněla jsem si na skok ze střechy.

Podíval se na mě ,,Mrzí, nebo těší?" Nadzvedl obočí. Mlčela jsem, sama jsem to netušila, možná obojí? Pobaveně mu zacukali koutky úst, jako kdyby mi viděl do hlavy.

Pousmála jsem se pobaveně, pohled mi spadl na jeho rty. Zaznamenal co upoutalo mojí pozornost. Nevěděla jsem, jestli to je správné.
Zadívala jsem se stranou a rychle se zvedla z postele.

,,Jdu udělat snídani" Řekla jsem ve spěchu a rychlou chůzí mířila ke dveřím. Už jsem skoro držela kliku a chtěla jsem si oddechnout od té trapné situace, když mi únik zamezil Pětka, který jakmile se objevil předemnou mě chytnul za ruce a jednou malou otočkou se semnou opřel o dveře. Byl jen malý kousek ode mě. Znervózněla jsem. Ani jsem se neodvážila se mu podívat do očí jak moc mě znervózňoval. Palcem chytl mou bradu a otočil můj pohled k sobě. Díval se mi přímo do očí, jako kdyby se snažil najít odpovědi na všechny jeho otázky a teorie. Pomalu se začal přibližovat. Jak říkám, byla jsem nervózní, ale jakmile se zastavil pár milimetrů před mými rty, popadl mě chtíč. Jakmile jsem se tužebně dotkla jeho rtů se lehce zase odtáhl. Otevřela jsem oči. V tu chvíli se na mě vrhl se spoustou vášnivých polibků. Objala jsem ho rukama okolo krku a polibky se stejnou vášní opětovala.

Najednou se dveře od pokoje začali hýbat. Někdo chtěl vejít... ,,Musíme si všichni promluvit!" Ihned jsem Pětku odstrčila.

,,Hned jsme tamm" Počkám malou chvilku než se Diego ode dveří trosku vzdálí s otráveným Pětkou v patách vyjdu z pokoje.

>><<

Ležela jsem na gauči a pojídala zdejší křupky.

,,Tak jo, nejdříve se chci omluvit. Vím že jsem to podělal a vy jste kvůli mně uvízli tady" Začal Pětka ,,Ale náš teď největší problém je, že jsme sebou přinesli i apokalypsu" Trochu nervózně přešlápl.

,,Kriste... Už zase?" Rozhlédl se Klaus po ostatních když si všiml, že nejsou překvapení ,,Všichni už o tom vědí?" Zeptal se nevěřícně ,,Proč se o konci světa dozvídám vždycky jako poslední?" Stěžoval si, když si něco uvědomil ,,Panebože můj kult. Rozpucujou mě Pětko. Řekl jsem jim rok 2019" Jen jsem nadzvedla překvapeně obočí. Netušila jsem, že náš opilý bratr má kult. Nevyjadřovala jsem se.