• My Gang boss •

9● Kafé prosím ●

Vrzli dveře a já vstoupil do neobvykle tichého bytu. To ticho mě děsilo víc než jakýkoliv zvuk. Prošel jsem chodbou do obýváku a odhodil na gauč těžkou tašku. Ani nevím, co v ní tak těžkého táhnu než jen pár věcí na převlečení. Vzal jsem si rychle věci a vypadl z bytu pryč. Namířil jsem si to rovnou do kavárny, kde jsme měli s Karlem sraz. Po asi tak 10 minutách jsem došel k dvoupatrové budově. Od slyšení jsem věděl, že je taková tyrgisovo zelená. Po jejích zdech se plazili zelené popínavé rostliny a dělali u některých předních stolů stín. Nahoře měla budova krásný balkónek se stoly a krásným zatočeným železným zábradlím, tam jsem zahlédnul Karla.

Vydal jsem se do kavárny a hned jakmile jsem překročil práh dveří mě zahrnula příjemná vůně čerstvě namletého kafe a čerstvě upečených domácích sušenek. Krásně to tu vonělo. Vydal jsem se po železných zatočených schodech nahoru. Z balkónu byl nádherný výhled na klidné moře a krásnou pláž bez lidí, čemuž jsem se divil.

Sedl jsem si tiše ke stolu a hypnotizoval Karla, který byl začtený do jídelního lístku a ještě si mě nevšimnul. Naschvál jsem se zavrtěl na židli tak, že nepříjemně zavrzala. Karl zvedl oči od jídelního lístku a nadskočil.

,,Georgi! jak jsi se sem teleportoval?!"

,,Enderperlou."

Usmál jsem se na Karla a začal hypnotizovat pro změnu jídelní lístek pod Karlovou rukou.

,,Co mají dobrého?"

Optal jsem se. Karl vytáhl z pod jeho lístku druhý jídelní lístek a podal mi ho s úsměvem.

Chvíli jsem přemýšlel, co si dám a nakonec jsem se rozhodl pro ledovou kávu a nějaké domácí sušenky.
Karl se mlsně olizoval a přejížděl očima po lístku sem tam.

,,Tak, co si dáte?"

Přišel k nám milý a pěkný číšník. Jeho hnědé oči byli jasně kávové a vlasy hnědé, krásně upravené. Podíval jsem se na jeho jmenovku na pravé straně jeho hrudi a očima zaostřil ze jmenovky na zahalenou hruď. Byla velká a i přes oblečení se mu rýsovaly svaly. Rychle jsem odtrhnul pohled a zrudl. Zatoužil jsem.

,,Em.... Velkou kávu se šlehačkou, moučník a ty vanilkové domácí sušenky prosím"

Řekl mlsně Karl a podíval se na mě s širokým úsměvem.

,,Ledovou kávu a čokoládové domácí sušenky prosím."

Řekl jsem z pohledem zabodnutým do stolu. Číšník si zapsal a odešel.

,,Georgieeeee~"

Podíval jsem se na Karla, co se děje.

,,Já to viděl. ( ͡° ͜ʖ ͡°)"

,,N-ne já jen.. jen jsem chtěl vědět jeho jméno. "

,,Aha a jak pak zní."

Řekl Karl z úšklebkem a já věděl, že jsem v prdeli. Z tohohle se nevymluvím.

,, ..."

,,Alfons"

Odpověděl a začal se smát smíchem, který zněl, jak když někdo škrtí verlibu.
Já jen zahambeně seděl se zabodnutým pohledem do stolu.

,,Georgi nezapomínej, že jsem taky Gay. Viděl jsi ten jeho zadek? Nick má lepší."

Překvapeně jsem na něj zíral a pak se taky zasmál. Jsem rád, že jsem potkal Karla. 'Nick má lepší.' Probleskla mi v tu ránu hlavou, scénka z clubu. 'Ten pohled v klubu byl stejný, jako ten když si Nick vyzvedával Karla. Ale co by dělal přítel Karla v klubu. To se mi jen zdá. Ale..'

,,Karle?"

,,Ano?"

,,Kde byl včera Nick?"

,,Ehnnn..Doma? Se mnou? Proč?"

,,Aha...já jen.... měl jsem takoví pocit.., že jsem ho někde viděl."

Karl zamlčel. Byl sticha asi 3 minuty než nám přinesli jídlo. Usrkl jsem ledové kávy a uzobl jednu sušenku.
Bojoval jsem s tím dlouho, ale měl jsem takové nutkání o tom skladu někomu říct. Zbavit se toho svíracího pocitu obzvlášť, když Karl už asi pět minut nepromluvil.

,,K-karle, prosím mluv se mou."

,,Hm?"

Zamručel při usrkování z velké sklenice se šlehačkou.
Když viděl můj výraz přestal a zvážnil.

,,Co se ti stalo?"

,,Já- já-"

Nevydržel jsem to. Řekl jsem mu úplně všechno, co se stalo. Když jsem mluvil o těch potetovaných a o tom skladu Karl nevypadal ani moc překvapeně. Stále usrkávsl svoje kafé a poslouchal mě. Nesmírně se mi ulevilo, když jsem to mohl někomu říct.

,,Á jak že vypadal ten v té žluté mikině?"

Doptával se Karl detailů. Při vzpomínce na toho kluka jsem měl smíšené pocity. Chránil mě? Chtěl se mě zbavit, protože jsem byl svědkem něčeho, co jsem vidět neměl?

,,No... byl hodně vysoký než já, byl hodně silný, měl na sobě žlutou mikinu s nějakým ornamentem a.... na obličeji měl bílou masku nebo něco takového nejsem si jistý."

Karl se zadusil pojídající sušenkou. Stašně se rozkašlal až jsem si myslel, že tady umře přímo předemnou. Rychle se napil svého skoro už vypitého kafe a pro změnu se málem utopil. Lidi z kavárny se na nás otáčely, na ty dva postihy u stolu. Karl vyprskl kafe na stůl a měl, co dělat aby tady neumřel.

,,Karle?"

Přiskočil jsem k němu a ukončil jeho kašel několika ranamy do zad. Přestal kuckat a topit se a trochu se narovnal. Utřel vycaněne kafe a posadil se.

,,Promiň."

Omluvně zakňučel.

,,V pořádku."

Vrátil jsem se zpátky na místo a opřel se o opěradlo. Bylo mi omnoho lépe.

,,Co si o tom myslíš Karle?"

Karl se na mě zamyšleně podíval. Prohrábnul si hlavy a já si mohl všimnout barevně nalakovaných nehtů.

,,Já si myslím, že je dobře, že jsi to nikomu neřeknul, kdo ví mohli by tě kvuli tomu zab- ohrozit. Zůstane to jen mezi náma takže kdyby tě cokoliv tížilo jsem tu pro tebe."

Poznamenal jemně a dopil poslední hlt kafé a ukázal na toho sexy číšníka, že zaplatíme.