61● Proužek světla ●

252 28 4
                                    

Pohled: George

Dřepěl jsem ve čtverečku stříbrného měsíčního světla, které vcházelo dovnitř do temné chodby skrze malé okýnko na vrcholu nouzových dveří. Střídavě jsem hleděl za sebe do dlouhatánské rovné a absolutně temné chodby a na nouzové dveře, které mi dodávali jediné světlo a naději, že Dream přijde. Připadal jsem si v tom čtverečku světla, jako na výstavní ploše, jako drahá věc na prodej, kterou si z temnoty kolem prohlížejí chtivý kupci. Vzhlédnul jsem nahoru ke stropu a pohledem hypnotizoval vypnutou kameru, co byla namířená na nouzové dveře. Než jsem sem došel udělal jsem si zastávku v sekuritní místnosti, kde jsem vypnul bezpečnostní kamery a bezpečnostní systémy, aby se nezpustil alarm při otevíraní dveří. Myslel jsem při cestě tam, že budu mít velké problémy se sabotáží, ale žádné jsem neměl. Nikdo totiž v sekuritní místnosti nebyl což mi připadalo dost podivné. Neměl jsem z toho dobrý pocit. Žaludek se mi nepříjemně stáhnul při pomyšlení na to, že Viktor o celé téhle akci ví. Proč tam nikdo nebyl a nehlídal kamery? Možná zbytečně jen panikařím, hlídači se často chodí ožrat a pak chodí do podzemí za vězněmi.

,, .... "

Připadal jsem si jako kdyby někdo sevřel moji hruď do veliké dlaně. Sakra... Doufám, že Ant a Puffy jsou v pohodě. Podíval jsem se rychle na obrazovku svého telefonu a stres ze mě trošiličku opadnul. Za chvíli by tu měli být Dream a ostatní z gangu. Co když, ale budou mít zpoždění a nedorazí sem včas, co když to nestihnou?

Chodbou se ozval hlasitý dunivý zvuk jehož ozvěna se odrážela od zdí a dál pokračovala hluboko do temnoty chodby. V tu samou chvíli jediné světlo, co pronikalo do chodby, napůl vymizelo a vše ztmavlo o pár tónů odstínu černé. Všechny svaly se ve mě stáhnuly leknutím a naplnili se stresem. Co to bylo? Ohlédnul jsem se za sebe a pak vzhlédnul k okénku  které z nějakého důvodu přestalo dodávat tolik světla. Co jsem však viděl mě vyděsilo až k zástavě srdci.

Velká černá ruka byla přitisknutá z venku na malé okénko na vrcholku dveří a pomaličku sjížděla po okně dolů přičemž vydávala odporně vrzající zvuky.

,,D-dreame?"

Špitnul jsem tiše jeho jméno i když jsem veděl, že to nemůže být on. Poznám jeho ruce...

Co je v tom případě tahle věc, která mi bere světlo?

Ruka znova udeřila do skla a mě se naježily všechny chlupy na těle.

Měl jsem nutkání od těch dveří zbaběle utéct. Skoro mi až připadalo jakoby mě to chtělo nahnat do těch temných chodeb za mými zády. Já ale věděl, že tu musím zůstat, nemůžu zklamat Dreama, když mi dal šanci napravit to co jsem spáchal. Věří mi že jsem to nebyl já, kdo odprásknul celou jejich základnu. 

Ohlédnul jsem se za sebe do temné chodby odkud přicházelo to velmi nepřijemné mravenčení v mých zádech a co jsem se otočil zpět ruka už tam nebyla.

Vylekaně jsem se rozhlížel kolem sebe a pak sledoval malé okénko na dveřích jestli se ta ruka neobjeví zas. Nic se však nedělo. Vrací se mi zase zpět halucinace? Tahle myšlenka mě velmi škrtila.

Neuběhlo ani moc dlouho a na dveře někdo z venku zaklepal. Zatraceně jsem se z prvu leknul, ale po zjištění kolik je hodin mi došlo, že tohle je už opravdu Dream.

Rychle jsem se vrhnul k číselníku u dveří a vyťukal do něj kód pro odemčení dveří. Byl jsem nervózně nedočkavý. Chtěl jsem vidět toho člověka ke kterému cítím tolik důvěry, chtěl jsem vidět Dreama.

Jakmile se dveře otevřlely vše nabralo světlejší odstín a já spatřil Dreamovu masku. Všechno to bylo tak rychlé, že jsem zapomněl na vyvíšenej práh u dveří a zakopnul o něj. Dream to rychle zpozoroval a chytil mě do jeho objetí dřív než jsem stihnul dopadnout na zem a zlámat si pár žeber o betonové schody před vchodem.

,,Georgi."

Řeknul moje jméno s překvspením v hlase. Tak moc jsem chtěl v jeho objetí zůstat déle. Při pomyšlení, že naše akce je teprve nazačátku a kdo ví co se stane jsem chtěl zoufale kňučet.

Dream mě pohladil po vlasech a pak se ke mě nepatrně sklonil a tiše zašeptal. 

,,Georgi vím, že jsi v náladě, ale raději bych to nedělal před zraky ostatních."

Po jeho slovech mnou projela nepopsatelná vlna emocí. Kompletně jsem zrudnul a rychle se od něho odtáhnul.

,,George je všechno v pohodě?"

Zeptal se Dream nahlas se špetkou provokací. Strnule jsem stál ve dveřích a všímal si výrazů ostatních z gangu, kteří stáli za Dreamem.

Uhnul jsem raději ze dveří a nechal, aby ostatní vešli dovnitř.

,,Je tu temno."

Poznamenal jeden člen ze skupiny a pár lidí souhlasně zamručelo. Tiše jsem si nad jejich poznámkou povzdechnul.

Všichni jsme se vydali na krátkou chvíli spolu dlouhou chodbou dokud jsme se nedostali ke křižovatce.

,,Tady se naše cesty rozdvojují."

Poznamenal jsem tiše.

,,Všichni kdo mají jít s Georgem jdou do prava a všichni ostatní doleva."
 
Řeknul Dream a tak všichni udělali. Podíval jsem se s obavami na Dreama a když spatřil strach a nejistotu v mých očích řeknul ostatním, aby šli napřed a počkali u první rozdvojky. 

Když se všichni ztratili Dream se na mě ohlédnul a skenoval mě pohledem.

,,D-Dreame já- já- mám-"

Dream viděl ten strach ve mě. Nic neříkal jen udělal dva kroky ke mě a zatlačil moji hlavu na jeho rameno. 

,,Georgi nevím, co se dnes stane, ale co se stane stane se. Teď je hlavní, aby jsi se soustředil na Anta a Puffy a dostal je z vězení. Mám ten dojem, že budou oba potřebovat ošteření že ano?"

Pokýval jsem hlavou a svěsil ji. Způsobil jsem jim opravdu hodně utrpení.

,,Hlavu vzhůru spadne ti korunka."

Podíval jsem se na něho a lehce se usmál.

,,To zvládneš Georgi."

Dal mi na hlavu náznak pusinky přes jeho masku. Bylo vidět, že si ji chtěl sundat, ale nebyl čas. Musel jít a já taky. Není čas není ten pitomej nezastavitelnej čas, který tak nemilosrdečně rychle ubíhá. 

Oba jsme se vydali svou vlastní chodbou a ještě před tím než mi zmizel z dohledu a já jemu jsme se na sebe naposledi ohlédli. Mám strach, co nasate, ale zároveň mám chuť po sladké odplatě. Tohle je začátek destrukce nitra Viktora.
 

• My Gang boss •Kde žijí příběhy. Začni objevovat