• My Gang boss •

59● Krev majitele ●

S ostrým hvízdáním korodujícího kovu se dveře doširoka otevřely. Oba jsme hned nakoukli dovnitř a zírali do neprohlédnutelné tmy, ačkoli nám nad hlavami ještě stále svítili žárovky.

,,Mierda-!"

Oba dva jsme se prudce otočili a koukali na rozplácnutého Quackityho na zemi.

,,Quackity?! Jsi v pořádku?"

Zeptala se starostlivě Aimsey. Quackity neodpověděl. Mlčky se zvednul z podlahy, oprášil se a pomalejším krokem se vydal k nám. Něco na jeho chůzi však nebylo v pořádku. Byl lehce udýchaný a očividně dost unavený z běhu. Jedna jeho ruka na malý okamžik zabloudila k jeho břichu, jakoby si kontroloval zdali mu nevyčuhuje košile z pod sakové vesty, ale mě něco říkalo, že za tím bylo něco jiného než jen košile.

Nevím jak Aimsey, ale mě rozhodně neuniklo, když se mu podlomila levá noha. Sice lehce a skoro neznatelně, ale podlomila. Něco takového pro Quackityho není obvyklé. Jeho chůze byla vždy jistá a přímá bez zavrávorání.

Quackity došel k nám a zastavil se přímo před otevřenými dveřmi na které upřel pohled. Na rtech se mu usadil lehce pokřivený úsměv a jako bych zahlédnul záblesk nostalgie v jeho očích. Jak jsem se tak díval do jeho tváře začal jsem si všímat, jak neobvykle bledý je a jak mu na čele raší kapky potu. Quackity mi opětoval oční kontakt a usmál se na mě.

,,Schlatt."

I když se usmíval jeho hlas byl chladný, jako led. Zlobí se... ne on je přímo nasranej.

,,Můžeš mi vysvětlit proč světla ve skladě, kde jsem byl vypadávala a zase se nahazovala?"

Quackity přivřel oči a pohled upíral na mě.

,,Chtěl jsi snad, abych dostal epileptický záchvat?"

Zalknul jsem se svoji vlastní slinou a silně se zakuckal. Když jsem pořádně nabral vzduch do svých podrážděných plic Quackity se ke mě přiblížil a naklonil se ke mě až nebezpečně blízko. Chvíli si mě zblízka prohlížel svýma rozdílnýma očima a pak pronesl hlubším hlasem.

,,Jak jsem si myslel, nechat tě samotného u baru plného chlastu je prostě jasné selhání."

Ze shora se ozvala obrovská rána, jak když někdo odstřelí granát. Všichni se podívali směrem nahoru a já se mohl pořádně nadechnout, když ode mě Quackity odvrátil oči. Zatím je pouhé štěstí, že sem do suterénu ještě nikdo z nepřátel nevpadnul, ale příjdou na to. Můžeme zatím jen doufat, že kasino je dostatečně velké na to, aby je zabavilo na dostatečně dlouho.

,,Kde je Tina s Alyssou."

Zašeptala tiše Aimsey úzkostlivým hlasem plné obavy. Quackisty se podíval na hodinky na svém zápěstí a svraštil obočí.

,,Hej vy dva půjdete napřed, každou chvíli sem může někdo z Dependia vniknout."

Dobrý nápad já bych klidně šel. Prolétlo mi hlavou zbaběle jako první, ale na druhou stranu nechat tady Quackityho samotného se mi nechtělo obzvlášť, když jsem měl to podezření, že je Quackity zraněn.

,,V žádném případě! Počkáme tady hezky s tebou než Alyssa s Tinou dorazí!"

Vykřikla Aimsey pevně.

,,Ne je potřeba, aby jste odsud vypadli jinak tady umřeme všichni."

,,A co ty Quackity!? Co pak máme říct Dreamovi?! Že jsme tě tu nechali s holkami umřít!?"

Tiše jsem sledoval, jak se ty dva hádají a nenápadně si stoupnul k únikovému východu, když v tu jsem zpozoroval něčí nohy stojící na schodech. Drknul jsem rychle do Aimsey a ta narazila do Quackityho. Oba se na mě otočili s vraždícími výrazy ve tvářích připraveni mě zabít. Ukázal jsem rychle na schody na něčí nohy, které velmi pomalými a opatrnými kroky sestupovali dolů. Quackity a Aimsey obratně vytáhli pistole a zamířili na motající se nohy, které byly vidět po stehna. Ticho a napětí v suterénu narostlo a napjalo se, jako struny cembala. Každým schodem bylo vidět z oné osoby víc a víc. Nejdříve stehna pak pas a pak něco, co nás opravdu zaskočilo. Z oné první osoby najednou visel další pár nohou, který bezvládně vlál do stran, jak se první osoba nakláněla do boků a motala se. Po posledních dvou schodech se objevil strhaný a špinavý Alyssy obličej. Byla zadýchaná unavená a bylo vidět, že se na svých nohou drží jen taktak. Na zádech měla podle hnědých vlasů, které vlály všude kolem Tinu, která nejevila žádné známky života. Její ruce visely nehybně přes Alyssi ramena dolů a já si mohl všimnou zaschlé krve na nich. Aimsey s Quackitym okamžitě sklonili pistole a Aimsey se rozběhla naproti Alysse jí pomoct.

,,Co se stalo Tině? Co je s ní?"

Dotazovala se Aimsey.

,,Víš jak obtížné ji bylo sem přenést a přitom nechcípnout."

Vyplivla ze sebe vyřízeně Alyssa a její nepřátelský pohled probodnul moji hruď. A sakra. Řeknul jsem si. Alyssa opatrně položila na zem Tinu a opřela ji o zeď čímž se odkryla její nateklá pohmožděná tvář.

,,TY!"

Vztyčila výhružně Alyssa proti mě prst, jakoby mě s ním chtěla probodnout, rozsekat, rozporcovat a poté zapéct do šunkaflek.

,,Ty- Bože- Já jsem tak nasraná. Sledovat tě jak si tam u baru chlastáš zatímco já jsem mohla umřít strachem, že je Tina mrtvá."

Už se po mě chtěla s tím vztyčeným prstem vrhnout, když v tu si mezi nás stoupnul Quackity a zabránil tak jedné dost nepěkné potyčce.

,,Přestaňte se hádat a ihned mazejte do tech únikových dveří. Zabít se můžete až bude akce u konce."

Zařval a nás Quackity.

,,Holky jdou, jako první a mi půjdeme za nimi."

Řeknul a trochu se zakuckal.

,,Ihned běžte!"

Alyssa s Aimsey podepřeli Tinu a vzali ji sebou. Když vstoupili do dveří tma je zahalila do hustého tmavého závoje a nechala je zmizet.

Jakmile zmizeli Quackitymu se podlomila noha a on zavrávoral. Rychle jsem ho podepřel a přidržel ho, aby nespadnul. Ruka kterou jsem ho však přidržoval kolem pasu zvlhla teplou tekutinou při kontaktu s jeho bílou košilí. Podíval jsem se na svou ruku a spatřil tmavě rudou červeň. Z pod černé Quackityho sakové vesty prosakovala krev a barvila jeho čistě bílou košili do karmínově rudé barvy.

,,Hehe.... haha..."

Tichý Quackityho chicot se nesl suterénem. Po zádech mi přeběhnul mráz a žaludek se mi sevřel.

,,Vypadá to, že neuniknu tak lehce."

Poznamenal Quackity klidně i přes to že krev mu doslova stříkala proudem z břicha. Strach proléval moje tělo a naplňoval mé končetiny, které se rozklepaly, jako listy osiky. Rezignace v jeho hlase na tom nic nezlehčovala.

Položil jsem Quackityho na záda a rozepnul mu spíš roztrhnul vestu s košilí. V jeho břiše byla díra velikosti palce po kulce. Vypadá to, že kulka neproletěla skrz. Jeho krev se rozlévala po podlaze a tvořila krvavou kaluž, která se stéle zvětšovala. Tímhle tempem vykrvácí.

Strhnul jsem ze své košile kus látky ze svého rukávu a zmuchlaný ho přimáčknul na jeho ránu. Quackity zasténal a pevně zatnul zuby. Jak to že začal krvácet až teď? Jak to, že dokázal do teď stát sám na svých vlastních nohou.

Střelba se shora mě nutila neustále se ohlížel na schody vedoucí z suterénu a pak zase do únikového vchodu. Už jsem tady nechtěl strávit ani minutu navíc. Quackity to na mě zpozoroval.

,,Schlatt- víš co máš- udělat pokud sem vtrhnou-."

Podíval jsem se na něj a hleděl jsem do jeho temného oka. Dokázal bych ho tu nechat? Jsou moje instinkty přežití až tak silné? Možná ano...

,,Zvládneš chodit?"

Quackity mě chvíli pozoroval a mlčel než natáhnul ruku ke mě. Přijmul jsem jeho ruku a pomohl se mu postavit. Podepřel jsem ho a rukou, kterou jsem ho přidržoval kolem pasu mu přitisknul na ruku, kterou si držel kus látky na ráně, aby nevykrvácel. Krev mu prosakovala přes kus látky a v pramíncích stékala po jeho kalhotách dolů, kde dopadala na podlahu. Zavlekl jsem Quackityho do únikových dveří a poté, co nás pohltila temnota si věci pamatuji jen mlhavě.

Nevím zdali to způsobila nervozita či alkohol, že moje mysl začala v tu chvíli zapomínat. Jediné co si trochu pamatuji je, jak jsem Quackityho táhnul úzkou páchnoucí chodbou ven na jejímž konci čekalo šero brzkého rána s jekotem Alyssy a Aimsey.

Quackityho kasino bylo ničeneno bídnými narkomany z Dependia a Quackity jež padal pomalu do temnoty bezvědomí to viděl. Je tohle konečnou pečetí Quackityh kasina? Kdo ví, ale ten bujarý pocit jež naplňoval jeho nitro určitě nebude zapomenut. Dependio pocítí jeho odplatu.

Život je opravdu jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš.

Já bych však nejraději hořkosladký likér.