• My Gang boss •

72● Dva kousky skořicové buchty ●

Pohled: Dreama

Já a George jsme našli bokem od hlavní chodby malou kancelář kam jsme se prozatím oba uklidili. Teď jsme jen mohli čekat a doufat, že nás najdu dříve než Viktorovo lidi.

,,Hele lékárnička!"

Řeknul George a z nějaké skříňky vytáhnul středně velkou lékárničku. Přiběhnul ke mě a začal jí na zemi předemnou prohrabovat. Povytahoval nějaké mastičky, prášky, dezinfekci a obvazy s obinadly.

,,Není tu tolik obvazů, aby to vystačilo na všechny tvoje rány, ale vystačí to aspoň na některé."

Poznamenal trochu zklamaně. Dal mi nějaké prášky proti bolesti a pak se začal věnovat mým ránám. Mezitím, co se staral o moje rány nejistě neustále na mě házel pohledy, jako by se chtěl na něco zeptat, ale neodvážil se k tomu. Vždy se nadechnul že něco řekne, ale pokaždé svoje rty zpátky zavřel.

,,Pokud se chceš na něco zeptat tak se zeptej."

George se prudce nadechnul a slova mu utekla z úst. Trochu se přikrčil a opatrně se mírným hlasem zeptal.

,,Ty a.... Drista jste sirotci?"

Zhluboka jsem vydechnul a opřel se o zeď za mnou, abych mohl zrelaxovat své svaly. Tak to poznal. Řeknul jsem si v duchu.

,,Ano jsme."

,,Drista tehdy v kanceláři říkala, že jsi ze sirotčince utekl. Co se tehdy stalo? Proč jsi utekl?"

Hořce jsem se usmál.

,,Drista tehdy způsobila vetší zranění jedné ze sester. Byl to velký průšvih a chtěla to vyšetřovat i policie. Nevědělo se kdo to udělal až na mě a Dristu. Kdyby se dozvěděli, že to byla Drista měla by velký problém a asi by jí dali do nápravného řízení. Mě tou dobou bylo 17 let takže jsem to svedl na sebe a utekl. Měl jsem větší šanci na přežití na ulici víc než ona."

,,Proč to udělala?"

,,Protože nezvládla způsob jakým byl sirotčinec vedený a já skoro také ne."

Syknul jsem když mi George čistil ránu na ruce.

,,Jaké to bylo v sirotčinci?"

Zeptal se tiše a nejistě. Uchechtnul jsem se a zkřivil svůj obličej odporem.

.

.

.

.

Počasí bylo v té oblasti vždy zatažené chladné a deštivé. Ta stará oprejskaná budova působila vždy velmi ponuře. Stále si vzpomínám na ten zatuchlý vlhký vzduch, který se rozléval po všech chodbách a místnostech. Ten vzduch byl skoro nedýchatelný. Všechny ty úzké temné chodby působili zoufale a špatné osvícení, které nedokázalo zahnat tmu tvořilo velmi temné kouty do kterých se šlo velmi dobře schovat a tiše pozorovat dění kolem, anežby to kdokoliv věděl. I když byl den vše se zdálo jako by bylo ponořené v šeru. Ani den neodehnal tu stále přetrvávající temnotu.

,,Dreame! Dreame!"

Zavolala malé blonďatá holčička s maskou na hlavě na blonďatého kluka také s maskou na hlavě.

,,Koukej! Koukej!"

Natáhla k němu ruku ve které držela dva malé kousky skořicové buchty.

,,Vzala jsem to tajně z kuchyně!"

Řekla šťastně a podala jeden kus buchty Dreamovi.

,,Dristo neviděly tě sestry?"

,,Ne."

Odpověděla Drista a rychle se zakousla do buchty. Dream chvilku váhal, ale hlad ho rychle přemohl. Zlobivé děti nedostávaly totiž najíst.

,,Dreame co si jít takhle hrát!"

Vykřikla Drista a vzala Dreama za ruku a táhla ho na staré hřiště. Vyběhli ze zahrady a než stihli doběhnout na hřiště potkali jednu ze sester. Jejich radost rychle skončila.

,,Dristo, Clay!"

Řekla přísným hlasem a vražedně se na ně dívala.

,,Z kuchyně někdo ukradnul dva kousky skořicové buchty. To vy jste je ukradli?!"

Drista mlčela a Dream si stáhnul přes svůj obličej svoji masku. Sestra se naštvala a masku z jeho obličeje prudce strhla, že ho maska škrábla hluboko do obličeje.

,,Jak se opovažuješ si na obličej nandávat tu pitomost mezitím co s vámi mluvím!"

Rozkřikla se na celou zahradu.

,,Hej vraťte mi to!"

Křiknul na ní Dream a natáhnul se pro svoji masku. Byl však moc nízký, aby na ní dosáhnul. Sestra mu dala facku. Dream to neustál a spadnul na zem.

,,Ty rozmazlený fracku! Obtěžuješ kluky a budeš ještě obtěžovat mě! Dneska jsi bez večeře mládenče!"

,,Hej můj bratr nic neudělal!"

Skočila před Dreama Drista a strčila do sestry plnou svou silou rukama. Sestra se však jen lehce zakymácela a chytila její ruce. Drista zbledla když se sestra zadívala na její malé ruce od skořicové buchty. Sestra ji vrazila facku, sebrala její masku a odhodila ji na zem vedle Dreama. Pak jí vzala za vlasy a začala ji vláčet pryč.

,,Ne Dristo!"

Dream se snažil bránit Dristu a vytrhnout jí ze sevření sestry, ale nepodařilo se mu to. Oba dva nakonec tedy skončili v malé utěsněné místnosti, kde oba dva klečeli na staré rozvrzané dřevěné podlaze na tvrdém hrachu. Oba museli mít natažené ruce před sebou, přes které dostávali silné rány tvrdým, pružným proutkem, který po sobě zanechával při lepším rudé až fialovící pruhy a při horším krvavějící hlubší rány. Oba dva se klepaly mezitím co bolest prostupovala jejich těly. Jejich těla trpěli a nedovedli odolávat těmto trestům, ale jejich duše ty se i přes tu bolest nikdy nepodmanil a neklesly.

.

.

.

Tresty v sirotčinci byli vždy velice staromódní. Byli jsme malý a nemohli jsme utéct, neměli jsme kam. Sestry nás často nechávali hladovět za jakoukoliv maličkost. Jejich tresty a náš hlad nás naučil velice dobře krást jídlo, aby si toho nevšimli. Když jsme nebyli schopní krást jídlo či nebylo co krást probírali jsme zbytky odpadků z kuchyně, které vyhazovali sestry na kompost. Nikdy toho nebylo moc, ale bylo to aspoň něco. Častokrát jsme jen tak polehávali v trávě venku, když jsme zrovna nekradli a plánovali, jak budeme žít až ze sirotčince odejdeme. Vždy jsme snili o tom být milionáři a mít vždy tolik jídla kolik bychom chtěli.

Jednoho dne, kdy jsem dosáhnul svých 17 let Drista chtěla tajně z oběda schovala dva kusy skořicové buchty, abychom oslavili mé narozeniny. Sestry ji při tom však chytili a ona dostala velmi silný a drsný trest. Čím starší jsme byli tím naše tresty byli horší a brutálnější. Dristu tehdy sestru natolik seřezali, že její ruce a záda byli silně do krve rozedrané a ještě byla odkázaná na 2 dny bez jídla.

.

.

.

,,Dreame, já už toho mám dost! Já chci odsud pryč! Já už tu nestrávím ani minutu!"

,,Já vím Dristo, ale když utečeme kam půjdeme? Tebe v tvém věku nikde nezaměstnají a já sotva vydělám na jídlo pro nás oba."

,,Já už těch jejich trestů mám dost! Dreame já už nechci snášet ty jejich stupidní tresty jen za takové maličkosti."

Drista neudržela slzy a propukla v hlasitý pláč.

Dream si povzdechnul a vytáhnul dva kusy skořicové buchty z ubrousku, který měl schovaný pod mikinou. Podal jeden ubrečené Dristě a utěšoval jí, aby už neplakala.

,,To bude v pořádku Dristo už to nepotrvá dlouho a za chvilku budeme moct odejít spolu pryč."

Řeknul Dream. Drista se slzami se zakousla do skořicové buchty a snědla jí mezitím co stále vzlykala.