• My Gang boss •

33● NeDostatek krve ●

Zdálo se mi, že jsem je už někde viděl. Jeden měl tmavší pleť a šedobílé vlasy, které mu vykukovaly z pod kapuce. Tipoval jsem si červenou, žlutou a černou barvu jeho masky, kterou měl přes pusu. Vedle něho byl docela dost vysoký brunet s modrožlutýma očima a žlutou mikinou. Trochu sípal, ale kdo by ne? Prach, který se vířil vzduchem byl nepříjemný a pro člověka se slabými plícemi víc než nepříjemný. Sam a Ponk. Prolétlo mi hlavou. Viděl jsem je na fotce a toho třetího tmavobruneta vedle nich taky. Myslím, že ho Dream nazval Antfrost? nebo nějakou takovou přezdívkou. Viděl jsem je na fotce v Community House než...

,,Kde je!?"

Zakřičel na ně Viktor a kopnul do Ponka. Ten zaskučel bolestí, ale nic jiného ze sebe nedostal. Sam vedle něho se napnul a zatnul zuby. Skoro to znělo, jako by zavrčel. Viktor ztrácel trpělivost a jeho podráždění na něm bylo vidět velmi zřetelně. Je to jen otázka času, kdy mu dojde trpělivost, postřílí je všechny a mě si vezme na kapotě auta předevšemi.

,,Jestli z vás jeden rychle nepromluví tak budu velmi zlý. Mě nedělá problém někoho z vás ihned odstřelit."

Poslední slovo přímo prskl. I přes jeho výhružku nikdo nic neřekl a já tušil něco špatného. Viktor vytáhl svoji pistol a namířil na Ponka přímo mu mezi oči.

,,PTÁM SE NAPOSLED, KDE JE DREAM!!"

Sam skočil před Ponka a chránil ho vlastním tělem.

,,SAME NE PROSÍM!"

,,Ani jeden z nás neví, kde Dream je celý gang je teď roztroušený po výbuchu naší základny."

Řekl docela s klidem a zahleděl se mi přímo do očí. Neuhnul jsem zrakem pryč a pohled mu plně oplácel dokud neuhnul sám. Jsem jediný, kdo ví, že jsem to neudělal... jediný...

,,Dobře tedy... V tom případě už vás dva nepotřebuji a tebe? Tebe si rád vezmu do zajetí."

Řekl s úšklebkem na rtech a ukázal na Anta.

,,Georgi? Postaráš se o ně, že ano."

Usmál se na mě a já mu úsměv oplatil, ač uvnitř mě to vůbec netěšilo. Neměl jsem na něco takového znova chuť, jako u Puffy.

,,A tím postaráš se myslím zabít."

Řekl výsměšně a pokynul ostatním, aby vzali Anta a odvedli ho ven. Všichni odešli s Viktorem a Antem v zajetí ven a já zůstal s těmi dvěma ve skladě sám. Zabít? Dokážu to? Není to moc rychlí proces?

Sam výhružně vrčel a chránil neustále Ponka. Věřím, že když bych se ho chtěl dotknout klidně by mě i pokousal. Vytáhl jsem z mojí šedé mikiny moje motýlice (motýlí nůž) a několika krátkými pohyby ji ladně otevřel. Zavrtěl jsem hlavou, když se Samův obličej zkřivil do hrozivého a výhružného výrazu. Ponk se na něj zezadu tiskl, jak mu to provazy dovolovali a neušel mi jeho třes. Bál se? Bojí se o sebe? Nemyslím si...

,,Vím, že mi nevěříš ani trochu Same a je mi to docela i jedno, ale když by ses od Ponka trochu odlepil možná, bychom mohli udělat nějaký kompromis života a smrti."

Ušklíbl jsem se na něho. Vytáhl jsem pistol do druhé ruky a začal ty dvě tisknoucí se hrdličky obcházet dokola. Nebudu lhát vypadali spolu takhle roztomile. Když jsem došel k závěru, že se k Ponkovi nedostanu tak jsem namířil pistol na Sama a stiskl spoušť. První střela se rozlehla celým skladem a její ozvěna se rychle odrážela od stěn a vracela se zpět.

,,SAME!!!"

Zakřičel Ponk. Sam se chytil za levý bok a ve chvíli se složil na zem za doprovodu skučivých zvuků. Začal docela dost krvácet, což byl taky i můj záměr. Když Viktor sem někoho pošle a bude tady dostatek krve můžu se snadno vymluvit, že Dream nechal jejich těla odtáhnout a že nám neříkali asi úplně pravdu, když Sam říkal, že neví kde Dream je. Podle toho kolik mi toho Viktor říká to vypadá, že mi moc nevěří. Ponk se chtěl k Samovi vrhnout, ale to jsem už na něj mířil já.

,,Ponku, buď rozumnější a poslouchej mě."

Řekl jsem a stoupl si mu do cesty s namířenou pistolí přímo na jeho hlavu.

,,Nemám v plánu zabít tebe ani jeho, ale pokud to nebude dost věrohodný, kdo ví možná by Viktor dal zabít i mě. Nevím čeho všeho je schopný, když je teď boss gangu."

Přemýšlel jsem chvilku nahlas.

,,Boss gangu?!"

Vyjekl Ponk a zaskočeně se na mě podíval. Že by se to k nim nedoneslo? To je jedno není čas. Odklonil jsem trochu hlaveň pistole a zmáčkl spoušť podruhé.

Vyšel jsem ze skaldu a palcem jsem si setřel několik kapek krve ze tváře. Nasedl jsem do auta vedle Viktora a opřel jsem se o něj.

,,Jsou mrtví?"

,,Ano."

Odpověděl jsem s jistotou v hlase. Viktor mě pochválil a jeho ruka přejela z vnitřní strany mého stehna a tam taky zůstala. Jak jinak. Otočil jsem se a sledoval ubíhající ulice, aby Viktor neviděl můj pokřivený výraz.

Pohled: Ponk

Zhluboka jsem dýchal, snažil se popadnout dech, ale ten mi marně utíkal z plic hned po té, co jsem jej vdechl. Strhl jsem si z úst svou barevnou masku a pořádně se nadechl. Jeden dloooouhý, hluboký nádech a mě se začal vracet pocit jistoty. S každým dalším nádechem jsem si připadal klidnější a rozvážnější. Já vám přísahám, že to nebylo ani 30 centimetrů, co mě minula jeho střela! Proč mě nezabil? Když jsem uslyšel vzdalující hukot motoru rychle jsem vystřelil na nohy a běžel k Samovi.

,,Same! Same! Prosím řekni něco."

Položil jsem mu jeho hlavu do mého klína. Sam se na mě podíval těma jeho zelenomodrýma očima plnýma obavami.

,,Neublížil ti Ponkie jsi v pořádku?"

Dostal ze sebe se zatnutými zubamy bolestí a rukou mě pohladil jemně po tváři.

,,Já jo, ale ty ne Same!!"

Opatrně jsem se přesunul k jeho boku a vyhrnul mu mikinu. Kulka ho silně škrábla, ale lepší než by ji měl v břichu. Přitisknul jsem na jeho bok kus látky a zatlačil, abych zpomalil krvácení a mohl vklidu rozmýšlet, co udělat. Sam zaskurhal a prohl se bolestí, podíval jsem se na něho omluvně. Sam překryl svoji velkou ruku tu moji a hladil mě přes ní.

,,Ponkie třeseš se."

,,Jo a víš proč?! Protože se o tebe sakra bojím!"

,,Neboj se budu v pořádku."

Řekl láskyplným hlasem. Uklidnilo mě to a tak jsem si mohl vzpoměnout v jakém oddělení byli obvazy. Řekl jsem mu, aby si podržel ránu, aby nevykrvácel, že se za chvíli vrátím. Vyběhl jsem hledat obvazy a asi by se hodila taky i nějaká dezinfekce. Otevřel jsem pár beden a po docela krátkém hledání jsem našel to, co jsem potřeboval. Vrátil jsem se zpět z plnou náručí věcí a kleknul si k Samovi.

,,Em... Same budu ti muset sundat mikinu."

Řekl jsem a zčervenal. On přikývl a já mu z mikiny pomohl. Ruce se mi třásli, když jsem se nechtěně (jasně nechtěně ) dotkl jeho vypracovaného břicha.

,,Ponkie vždyť už jsi mě viděl bez trička miláčku."

Rychle jsem se otočil, nandal si zpátky svoji masku, abych zakryl červeň v mém obličeji a vzal dezinfekci. Otočil jsem se na něho a v jeho očích jsem zahlédl obavy.

,,Neboj tahle nepálí."

,,Jsi s jistý?"

,,Jasně."

Vylil jsem polovinu lahvičky na jeho ránu a všimnul si, jak se jeho obličej vzápětí polil potem.

,,Ponkie! TO SAKRA PÁLÍ!"

Vykřikl a začal sebou házet.

,,Opravdu? Promiň?"

Stiskl mi ruku div, že ji nerozdrtil. Rychle jsem mu obvázal ránu a pak si jeho hlava znova našla můj klín. Utěšoval jsem ho a dělal mu podporu dokud ho ta zatracená dezinfekce pálila.