• My Gang boss •

46● Kdo jiný ●

Pohled: Dream

1:23

Dveře vrzly a malý byt zalilo světlo nočních lamp. Zavřel jsem za sebou dveře a klíčem v zámku otočil abych zamknul. Zastavil jsem se a zahleděl se do prázdného bytu. Byl to těžký den. Rozhovor s Quackitym o podporu proti Viktorovi, byl vysilující obzvlášť, když nasadil tu svou rychlou španělštinu. Nebylo mu rozumnět ani slovo.

Zhluboka jsem se nadechnul a pak vydechnul. Moje ruka spočinula na povrchu mé masky a jemně přes ní přejela. Sundal jsem si masku a mikinu a obě věci hodil na křeslo. Pak jsem rovnou zapadnul na gauč. Moje hlava se od rána v přemýšlení ještě nezastavila. Bylo to frustrující furt narážet na slepé uličky bez stop. Zrádce, špech, pachatel. Kdo to sakra je? Převalil jsem se na bok. I když jsem cítil únavu nemohl jsem spát. Nějakou dobu jsem čuměl do zdi než jsem se postavil a vyrazil do kuchyně pro trochu vody s ledem. Moje tělo pohlcoval žár a tak jsem po cestě ze sebe sundával oblečení a pohazoval ho na zem čímž jsem odhalil svoje jizvy.

Došel jsem do kuchyně a napustil si sklenku vodou a z ledničky vytáhnul led. Pár kostek jsem vhodil do skleničky s vodou a pak si další kostky přitiskl na tělo. Cítil jsem, jak se kostky ledu na mé vroucí pokožce roztékají a studené pramínky vody stékají po mém těle dolů. Bylo to příjemné, vzrušující. Přivřel jsem oči a na mysli mi vytanul mlhavý obrázek hnědovlasého kluka s temnýma hnědýma očima. Byl to George. Zhluboka jsem se nadechnul a musel zatřást hlavou, aby moje fantazie nezačala pracovat. To by se moje šance na trocha spánku mohla jít rovnou zahrabat.

Pozoroval jsem skleničku ve své ruce. Díval jsem se na blyštící se led, jak se pruhy světla od lamp, které prosvěcovaly skrze rolety na oknech odrážely od ledu. Bylo to zajímavé pozorovat. Kopnul jsem do sebe skleničku a pocítil, jak se mi v žaludku rozlívá příjemný chlad. Tuhle klidnou atmosféru jsem si vychutnával. Ve spokojení jsem se dotrmácel do obýváku a svalil se na gauč, kde jsem docela rychle usnul.

4:06

Tiché našlapování po podlaze mě probudilo. Ležel jsem nehybně se zavřenýma očima a poslouchal napjatě zda-li ten zvuk uslyším znova a uslyšel jsem. Zprudka jsem otevřel oči a spatřil nad sebou osobu, jak se nademnou sklání s kapucí na hlavě a v mé masce s nějakou injekcí v ruce. Sním? NESNÍM!

Rychle jsem vystřelil z gauče a akorát včas. Jen tak tak se do gauče, kde jsem spal zabodla injekce. Osoba vytáhla injekci z gauče a vrhla se rychle znova po mě. Prudce jsem se postavil a k mé smůle se mi zatočila hlava a před očima se mi na krátký okamžik zatmělo. Klesnul jsem k zemi a útok stihl jen tak tak vykrýt. Injekce mě jen naštěstí škrábla na předloktí. Jakmile jsem dostal nad svým tlakem kontrolu popadl jsem osobu a nemilosrdně s ní fláknul o zeď. Postavu osoby zalilo zlaté sluneční světlo. Z okna odkud strhla svým pádem rolety se do obýváku dralo brzké sluneční světlo. Venku už se rozednívalo.

Postava se zapřela o zeď za sebou a těžce se zdvihla. Dlouho jsem nestál. Nechtěl jsem mu dát prostor na vzpamatování a tak pevně zaťatou pěstí jsem se po postavě ohnal, ale ten se stačil uhnout tak, že jsem trefil zeď. Ohnal jsem se druhou rukou a asi nečekal tak rychlou reakci. Ráně po druhé už neunikl. Trefil jsem ho přímo do obličeje až moje maska nepříjemně zakřupala pod mými klouby a pořezala je. Rukou se mi rychle prohnala známá bolest.

Tělo kleslo na kolena a z ruky mu vypadnula stříkačka. Osoba se chytil za masku přes kterou se teď táhla velká prasklina a řinulo se z pod ní hodně krve. Věděl jsem moc dobře, jakou bolest teď snáší. Moc dobře jsem věděl, jaké to je dostat do obličeje, když na sobě máte masku. Jaké to je, když vám tlačí na zlomený nos nebo když vám pořeže obličej do krve. Docela blbě se maska sundává, když ji máte napůl zařízlou v obličeji. Nevědomky jsem si přejel konečky prstů po velké jizvě na mé tváři. Je to příšerná bolest.

Přišel jsem k neznámé postavě a prsty uchopil kraj svojí masky a prudkým škubnutím jsem polovinu masky odtrhnul od té druhé tak, že se mi naskytnul pohled na polovinu tváře osoby, co na mě zaútočila.

Projela mnou husina doprovázená nepříjemným pocitem svíravosti. Celý jsem ztuhnul, když světlo z okna ozářilo tvář osoby klečící předemnou. Využila mého šoku a prudce strčila do mě tak, že jsem zakopnul o svou vlastní nohu a spadnul na zadek až mě v kostrči píchlo. Syknul jsem. Vysocí lidé mají vysoké pády.

Když se jí povedlo si sundat druhou polovinu masky z kapuce se jí vyvalily dlouhé husté blonďaté vlasy. Byl to jen okamžik a já najednou hleděl do stejně zbarvených zelených očí, jako ty moje.

,,DRISTO!"

Vyjekl jsem a zalapal po dechu. Z nosu ji teklo hodně krve a na tvářích měla několik řezných ran od masky.

,,Clay, doháje ty dáváš pecky."

Řekla a hluboce se na mě ušklíbla.

,,O co se to sakra snažíš?!"

Vyjekl jsem a zrakem na krátký moment ujel k injekční stříkačce válející se metr ode mě. Drista měla k ní jen půl metru a já celý metr! Znepokojovalo mě to. Docela mě překvapilo, že to nebyla vidlička. Drista ujela taky pohledem k stříkačce na zemi a její chtivé oči ji velmi prozrazovaly, co má v plánu. Všechno se to najednou událo strašně rychle. Skočil jsem po stříkačce ve stejný okamžik, jako ona. Bylo to tak rychlé, že jsem si uvědomil, co jsem udělal až po tom, co jsem injekční stříkačku zabodl mé sestře do stehna. Stiskl jsem stříkačku a stačil do ní vpravit jen čtvrtku obsahu. Drista strhla mojí ruku se stříkačkou a hbitě vyskočila na nohy. Zatarasil jsem jí cestu ke vchodu, ale ona k mému překvapení rychle třískla s okenicí div, že se nevysypalo sklo a vyskočila otevřeným oknem ven. Otočil jsem se a chystal se vyběhnout na ulici za ní dveřmi, ale ty byly zamčené a než se mi je povedlo odemknout stál jsem na tiché ulici bez jediné zmínky života sám. Drista byla pryč.

Zhluboka jsem se nadechnul studeného, vlhkého, ranního vzduchu a musel se opřít o rám dveří. Vřela ve mě agrese, ale to bylo ještě nic. Co dělá na Floridě a jak dlouho už tu je? Po téhle otázce na mě dopadlo silné uvědomění reality. Zatočila se mi hlava tak, že jsem se musel posadit na práh svých dveří. Párkrát jsem se zhluboka nadechnul a pak složil hlavu do svých dlaní.

Kdo jiný by se nechal najmout na tak prostou sabotáž naší základny než Drista. K mému gangu nikdy neměla dobrý vztah a klidně by i mě bodla vidličku do zad, když by ji za to někdo slušně zaplatil. Navíc měla vždycky ve zvyku házet vinu na někoho jiného. To by dost dobře sedělo na to, co podstrčila Georgovi tehdy do mikiny.

Prsty jsem si zajel do vlasů a prohrábl je. Musím zavolat Nickovi a všechno mu říct. Jestli se mýlím a Drista je nevinná tak ať mě předávkujou heroinem.