44● Neznámý pachatel ●

889 95 9
                                    


Asi měl v plánu mě ohnout už od chvíle, kdy jsem mu vešel do kanceláře. Nebral si žádné servítky a kašlal i na přípravu nebo lubrikant. Už nikdy nechci cítit tu pulzující, řezavou bolest. Byla to jako nekonečná noční můra.

Pohled: Dream

Vařila se ve mě krev. Georgova slova, jeho vyprávění, co mu Viktor provedl se mi hluboko zařezávaly do mysli. Čelo se mi svraštilo při vzpomínce na to chvějící se tělo tisknoucí se mi v náruči, když mi popisoval detaily. Podvědomě jsem zatnul pěsti až mi zbělaly klouby na rukou. Byl jsem připraven komukoliv, kdo na mě promluví či šáhne jednu ubalit. Zlost se ve mě nekontrolovatelně prolévala a já nevěděl, co s ní. Měl jsem chuť do něčeho pořádně uhodit a představovat si tu jeho blonďatou palici. Jak jsem mohl nechat George nechat jen tak jít, vrátit se na to proklaté místo k tomu idiotovi. Proč jsem ho prostě neunesl? Ne, vždyť by ho Viktor hledal a kdyby ho našel, kdo ví možná by ho zabil nebo si z něho udělal prvotřídní šukací hračku. Nemůžu být všude nemůžu ochránit všechny. Nemůžu vystavit George mému selhání. Znova už ne. Vzpomněl jsem si na ty dlouhé hnědé vlasy, které se v mořském větru tak krásně vlnily. Olivie. George je ji tak podobný. Musím to vydržet, musí to vydržet George, musíme vyčkat na správnou chvíli a se vším jednou pro vždy skončit. Zničíme Viktorův gang navždycky.

Vešel jsem do nemocnice a prokluzoval kolem sestřiček. Je už po návštěvních hodinách. Když jsem bez problémů dorazil do pokoje číslo 19 proklouznul jsem do něj. Pokoj byl osvěcován slabým, tlumeným světlem a přítmím se neslo pípání lékařského stroje jehož hadičky vedli do Karlova těla, které leželo na posteli. U jeho postele seděl Nick. Hlava mu padala a ruka kterou si podpíral hlavu vypadala na nejvýš pochroumaně.

,,Nicku."

Pronesl jsem mírně přítmím. Nick na židli poskočil a rychle se na mě ohlédnul. Pytle a černé kruhy pod očima byli o něco větší než naposledy. Každé shledání s ním vypadal hůř a hůr a já podle toho usuzoval, že Karlův stav se moc nezlepšoval.

,,Jak na tom je."

Zeptal jsem se jako obvykle. Nick zkřivil obličej a hořce se usmál.

,,Drží se a popáleniny se hojí, ale neprobouzí se."

Jeho tvář povadla a hned vypadala o několik let starší. Přibilo mu za tu dobu tolik vrásek. Nechtěl jsem mu přidělávat další, ale musel jsem. Puffy a Ant jsou tam až příliš dlouho.

,,Nicku musím s tebou něco probrat.

Nick si mě prohlédl od hlavy až k patě a jeho oči se zabodly do mé masky.

,,Je to o Georgovi že?"

Zalknul jsem se a dal tak najevo malé kucknutí. Vždy mě překvapovalo, jak mě Nick dokáže odhalit a někdy ani trochu netušit.

Rozepnul jsem si svoji masku a položil ji na stůl u Karlovi postele. Pohlédnul jsem Nickovi z příma do obličeje a nemohl si nepovšimnout jeho svalu ve tváři, který se na sekundu nakrčil při pohledu na mou zjizvenou tvář.

,,Ano taky se ho to týká, ale říkat ti to jsem měl v plánu až nakonec naší konverzace."

Nick se slabě zamračil a tak jsem radši rychle pokračoval dál.

,,No to je teď už jedno, chtěl jsem s tebou probrat plán na osvobození Puffy a Anta. Vykoupení nevyšlo takže budeme muset začít jednat a to rychle. Už nám to trvá příliš dlouho nemůžeme jen tak dál koukat."

Nick pozvedl lehce jedno obočí.

,,A co osvobození Anta a Puffy má, co dělat s Georgem?"

,,Stále si myslíš, že George je Viktorův špech a že odbouchl naší základnu?"

Otázal jsem se ho a všimnul si jak Nick stiskl Karlovu ruku. Celý se napnul a zrak odvrátil k podlaze.

,,Já nevím... jak by se mu dostaly do mikiny ty kleště a cosi to bylo?"

,,Někdo mu to tam musel nastražit, mluvil jsem s ním a nemohl to udělat a i kdyby poznal bych kdyby lhal."

Nick vyletěl ze židle v obličeji mu něco pobledlo.

,,Mluvil jsi s ním?! Blázníš?! Co kdyby byl opravdu Viktorův špech a řekl by mu něco? Doufám, že jsi mu nic neřekl vždyť ho považujeme za špeha!"

,,George není špech."

Řekl jsem důrazně a pevně. Nick hned zmlknul a sednul si zpátky na židli. Díval se na mě se staženými rty a nic nenamítal.

,,George ví, kde je Ant a Puffy, pomůže nám se dostat do Viktorovi základny. Víš stejně jako já, že ty chodby pod jeho základnou jsou jako, katakomby. Stálo by nás to příliš času je hledat sami."

,,Kdo myslíš, že zavinil výbuch naší základny, když ne George?"

Otázal se Nick docela klidně až mě to překvapilo.

,,Nemyslím si, že bychom měli v gangu zrádce. Možná nám do základny někdo proklouznul a mi si toho nevšimli to nevím..., ale každopádně ať už to udělal kdokoliv tak to na George nastražil velmi dobře, takže to nebyl žádný paskal nebo nováček. Musel být zkušený."

Pohlédnul jsem zamyšleně z nemocničního okna na potemnělou ulici osvěcovanou lampamy a sestavoval si v hlavně profil neznámé osoby. Co nám tak uniká? Mohl by to přece jen být někdo od nás?

,,Když myslíš já jen doufám, že se nemýlíš. Nerad abych zabil někoho, kdo za Karlův stav nemůže."

Oznámil Nick a pohladil Karlovu ruku.

,,Taky v to doufám."

,,V co v to že někoho zabiju?"

,,Ne v to že se nemýlím."

,,Aha."

,,Nicku nikomu zatím neříkej o Georgovi, nechci žádný rozruch v gangu před akcí."

Nick přikývnul a v místnosti nastalo ticho, které přerušovalo pípání lékařských strojů. Zadíval jsem se na Karla a na zdrceného Nicka. Kde jsou ty časy, kdy jsem je načapával se líbat v obýváku nebo v kuchyni, kdy se spolu smáli a kdy jsem je nacházel spát v objetí na gauči. Dokonce mi chyběli i jejich otravné rušné noci díky, kterým jsem se cítil tak sám. Vždycky byl na ti dva krásný pohled.

,,Neboj se najdeme toho, kdo za jeho stav může."

Řekl jsem a věnoval Nickovi jedno velké objetí, které rád přijal. Pevně mě stisknul a hluboce si povzdechl. Ať už to byl kdokoliv, proklínal jsem ho do morku kostí. Ničí mi gang a mé blízké a to bych nedoporučoval nikomu.

●●●

Blíží se první hodina prázdnin skvělá chvíle na novou kapču ne? xd

• My Gang boss •Kde žijí příběhy. Začni objevovat