• My Gang boss •

63● Akce je prozrazena ●

Pohled: Sam

,,Same, SAME!"

Přiřítil se za mnou Ponk a sotva popadal dech skrze svojí masku.

,,Volal- volal ti J-jack, říkal ať připravíme lékárničku a auto do nemocnice."

Nadzvednul jsem jedno obočí.

,,Jak někdo mi volal? Vždyť-"

Nenechal mě to doříct a skočil mi hned do řeči.

,,Ukradnul jsem ti telefon. Ale- "

Prohmatal jsem si kapsy u kalhot a zjistil, že opravdu u sebe telefon nemám.

,,Proč jsi mi ukradnul telefon?"

,,Chtěl jsem ti projet celou galerii a zprávy, ale nestihnul jsem to-"

,,Jak? Vždyť neznáš moje heslo."

,,Noo... znám."

Přiběhnul k nám Callham a znakovou řečí začal zběsile něco ukazovat.

,,Už jsou tady?"

Vyjekl Ponk.

,,Kdo je tady?"

,,Eret s Niki a Hannah přivedli Puffy, prý má podřízlý zápěstí a silně krvácí."

,,Proč jste mi to sakra neřekli dřív, že má podřízlé zápěstí?!"

Ponk se nadechoval ke slovu, ale než stihnul cokoliv říct na svoji obhajobu přerušil jsem ho.

,,Řekněte jim ať dorazí rychle na parkoviště běžim napřed pro auto. Callhame řekni Michaelovi, že to tu má na krátkou dobu na povel."

Callham pokýval hlavou a hned, co mi zmizel z dohledu jsem se otočil na Ponka.

,,Zase na krátko odcházím, ale neboj hned budu zase zpět."

Po mých slovech Ponk kompletně zrudnul. Otočil se ke mě bokem a rukou si lehce přidržel svoji masku, jakoby se obával, že bych mu ji mohl znova stáhnout. Tiše jsem se zasmál nad tím pohledem a zezadu mu dal nevinou pusu na týl hlavy.

,,Běží nám čas musím jít."

Pohled: George

Pomalu jsme se táhli podzemníma chodba k východu. Ukázalo se, že Ant má silně pochroumanou nohu ne-li hůř zlomenou a tak ho Jack s Charliem z každé strany podpírali. Já jsem se občas s jedním z nich vyměnil, aby ten druhý mohl dočerpat síli a přitom dělal navigátora. V pomalém tempu, kterým jsme šli jsem se pomalu začal ztrácet v myšlenkách a přestával vnímat okolí.

Nemohl jsem přestat přemýšlet nad momentálním průběhem celé akce a nad lidmi, co vedli skupiny. Do jaké skupiny vlastně patří Dream? Šel se skupinou, co šla po Viktorovi. Vedoucí té skupiny byl jmenovaný Sapnap proč, ale né Dream, když šel s nima.

Byl jsem natolik zabraný v myšlenkach, že jsem málem zapomněl odbočit. Kdyby mě Charlie nevytrhnul z transu myšlenek svou otázkou na čas asi bych neodbočil a tím bychom si naši krásně temnou vycházkou zatuchlými chodbami protáhli asi tak o 20 minut.

,,Jak daleko ještě půjdem?"

Zeptal se Charlie, který byl s obavami ve tváři zahleděný na Anta. Ant na tom nebyl moc dobře. Všude kde vykukovala jeho bledá pokožka z pod oblečení byli vidět natekliny a barevné odstínově modro fialové fleky s krvavým nádechem sražené krve. Bezvládně byl zavěšený mezi Jackem a Charliem a jeho tělo se chovalo spíš, jako hadrová panenka než lidské tělo ze svalů a kostí. Bylo neuvěřitelné, že je v tomhle stavu ještě stále při vědomí. Už neměl sílu ani na pořádné zasténání bolestí.

Už jsou to jen dvě zatáčky."

Odpověděl jsem a pohled z Anta jsem přesunul před sebe. Cítil jsem se provinile.

Moje orientace se v moři myšlenkách naštěstí neztratila. Přešli jsme druhou zatáčku a před náma se na konci dlouhé chodby opravdu objevili dveře. Došli jsme konečně ke dveřím, kterýma jsme vešli dovnitř a já je otevřel a vykouknul ven. Venku už nebyla taková tma, jako předtím spíš bylo temnější ranní šero. Samova skupina by měla být někde poblíž a hlídat budovu z venku. Musíme je rychle najít. Zavřel jsem dveře a podíval se na kluky, kteří posadili tiše skučícího Anta na zem, aby si na chvilku odpočinul.

,,Samovo tým by měl být rozprostřený někde kolem budovi."

Poznamenal Jack.

,,Nemáme Samovi zavolat, abychom zjistili, kde jsou a ušetřili si hledání?"

Řekl Charlie.

,,Nemyslím si, že je to dobrý nápad Sam bude....."

Hlas z úst mi rychle vymizel a nastalo v nich trpké sucho. Nevědomky jsem se totiž zaměřil na kameru v rohu stropu a spatřil na ní malé červené zářící světélko, které mi vypalovalo do očí díry.

,,Doprde."

Zaklel jsem tiše.

Jack a Charlie se otočili stejným směrem a všimli si natočené kamery na nás taky. Jack s Charliem rychle popadli Anta a rychle se hrnuli ze dveří ven. Mě však nohy, jakoby zarostli do země, jakoby je někdo zalil betonem. Zůstal jsem ztuhle stát mezi dveřmi a hleděl na ty tři, jak se snaží rychle odejít pryč.

,,GEORGI!"

Zakřičel na mě Charlie. Srdce mi hlasitě tlouklo a všechno se najednou zpomalilo. Akce je prozrazena. Dream a Sapnap... věřili mi, že se o kamery postarám... Beztak se ale počítalo s tím, že se Viktor o nás dozví, měli jsme využít jen výhodu překvapení, ale... ještě je moc brzy na odhalení. Všimnou si těch kamer? V mé hrudi silně žhnulo strachem a negativními pocity. Měl jsem dojem, že pokud se za nimi teď hned nerozběhnu je varovat spálí mě to zevnitř na prach. Někdo je musí varovat. Můžu jim zkusit zavolat, ale zvedne mi to někdo? Ne... musím za nimi. Znám to tady můžu to vzít zkratkou a dostat se k nim rychleji než mi to zvednou.

,,Já-JÁ MUSÍM ZA DREAMEM."

Zakřičel jsem na Charlieho. Nečekal jsem na jakoukoliv odpověď a hned, co se dveře zavřeli jsem rychlím sprintem vyběhnul do temných chodeb.