• My Gang boss •

20● Blízké city ●

,,Odkud jsi znal moje jméno?"

Zeptal jsem se. Přemýšlel jsem nad tím už dlouho. Když jsme se potkali tehdy v klubu, co s stala ta přestřelka už moje jméno znal.

,,Od tvé sestry. Už na první pohled jsem věděl, že tak krásně čokoládové vlasy a oči nemá jen tak někdo."

Protočil jsem nad tím komplimentem oči a zavrtěl se na židli. Měl jsem tolik otázek, že jsem nevěděl, kde začít. Už jsem se chtěl zeptat, když mě přerušilo vyzvánění telefonu. Zvonil mi telefon. Vytáhl jsem ho z kapsy a podíval se na prasklou obrazovku. Úsměv mi hned zmizel. Viktor. Vřela ve mě krev. Típnul jsem mu to a mobil hodil na stůl u kterého jsme s Dreamem seděli. Udělalo to větší ránu než jsem předpokládal.

,,Hou! Klid Georgi, kdo to byl?"

Chvíli jsem mlčel přemýšlel jsem jestli mu mám odpovědět. Beztak Viktora nezná.

,,Viktor."

Odfrkl jsem si. Dream lehce pozvedl hlavu a podíval se na mě. Byla z něho cítit nejistota a něco dalšího.

,,Musíš být na něho hodně... naštvaný... Ví vůbec, že tě unesl-i?"

Mluví, jako by ho znal. Divné, že by mu to řekl Karl?

,,Ty ho znáš?"

,, Hmm... Jaké má příjmení?"

,,Beladon.... Viktor Beladon."

,,Heh.. To zní dost žensky."

Nadzvedl jsem obočí. Proč uhýbá pohledem? Zná ho?

,,Co vlastě tady na Floridě pohledává Brit s tak roztomilým přízvukem?"

,,No..."

Zapláli mi tváře. Mám mu říct pravdu? Říct mu o mích šílených nočních motýlech, který mi nedají po nocích spát? Mám se svěřit člověku, kterého znám necelé 4 dny? Bude se mi smát. Bude si myslet, že jsem padlý na hlavu. Při nejlepším mi doporučí psychiatrii.

,,Já.. Je u teplejší počasí v Londýně pořád jenom leje."

Větší pitomost jsem říct nemohl.

,,Hm.. opravdu? Takže jsi se stěhoval přes půl zeměkoule jen kvůli počasí?"

,,Já- no- j-"

,,Tohle byla docela trapná lež poznám, když někdo lže Georgie~"

Řekl hravým tónem a naklonil se ke mě. Prohlížel si mě z blízka, jako nějaký hmyz. Vstal ze židle. Jeho kroky směřovali ke mě. Vstal jsem ze židle taky a začal couvat, abych si udržel osobní prostor. Ale to jsem narazil na kuchyňskou linku za sebou. Chytl jsem se jí a zmateně se podíval na toho přibližujícího se člověka, který byl o hlavu vyšší než já. Vedle hlavy mi přistála jeho ruka. Zabránil mi v útěku pryč. Na druhé straně to samé. 'Proč to dělá? Děsí mě!'

,,Taková neprůstupná zeď? Co tě sem opravdu přivedlo."

Řekl pevným dominantním hlasem. Jednu ruku uvolnil a chytnul mě lehce za bradu, aby si mohl moji hlavu natočit, jak chtěl. Do nutil mě se podívat na jeho stejně výraznou masku. 'Co asi skrývá pod tou maskou?'

Z brady přesunul svoji ruku na moji tvář a lehce mě hladil palcem po tváři. On ví, jak na mě. Bylo to uklidňující a tak příjemné. Škubnul jsem hlavou a vyškubnul se mu z dlaně. Dream se podivil a přestal čehož jsem hluboko v sobě litoval, ale nechtěl jsem si to přiznat.

,,Georgi já vím, že se ti to líbí."

,, ..."

Nechtěl jsem nic říkat. Měl pravdu, kterou jsem popřít nemohl.

,,Chci, aby jsi mi-"

Zastavil se uprostřed věty. Vypadal, jako kdyby si něco uvědomil.

,,To je asi jedno."

Jeho hlas se změnil na lusknutí prstů z hravého na smutný? Opustil svoji dominantní pozici a stáhnul se dál.

,,Smál by ses mi, kdybych ti říkal pravdu."

Řekl jsem tiše a doufal, že to neslyšel.

Otočil se na mě a svůj pohled na masce namířil na ten můj.

,,Já... víš... když jsem se dozvěděl, že moje sestra zmizela tak se mi začali zdát... sny."

,,Sny?"

,,Noční můry."

Odpověděl jsme popravdě nevím, proč se svěřuji člověku, kterého znám tak krátkou dobu. I když něco mi říká, že mu mohu věřit.

,,Moc jim nerozumím, když jsem ještě bydlel v Londýně viděl jsem ji ve snech... autem mě vezla na letiště, kde hlásili odlet na Floridu."

Mlčel jsem a pozoroval jeho reakci. O tom, co se mi zdá teď na Floridě jsem mluvit nechtěl. Poslal by mě do léčebny nebo by si to vysvětloval, že jsem se nesmířil s její smrtí...A smířil jsem se vůbec s tím?

,,A co se ti zdá teď, když už jsi tu?"

Sevřelo se mi nad jeho otázkou hrdlo. Doufal jsem, že se nezeptá.

.

.

.

,,Nevěř mu! Nesmíš mu věřit! NESMÍŠ! Nikomu nevěř rozumíš? Podívej se na mě Georgie. Všechno bude v pořádku."

.

.

.

,,Já-"

Podepřel mě a opatrně mě posadil na židli.

,,Georgi celý se klepeš."

Upozornil mě. Měl pravdu neuvědomoval jsem si to. Klepal jsem se a hlava se mi točila. Bylo mi špatně, ale jakoby ze mě odpadl další kousíček tíhy. Ten pocit bohužel nahradil strach z názoru toho druhého a možná i zlost.

,,Určitě si o mě teď myslíš, že jsem psychicky vadnej a doporučíš mi léčebnu tak, jako on."

Snažil jsem se postavit, ale to se mi nepodařilo. Padl jsem do jeho náruče.

,,Ne... to bych nikdy neudělal."

Cítil jsem, jak mi hoří tváře a jak je zchlazují studené slzy. Bylo mi trapně už zase jsem brečel. Do jeho ramene. Jsem takový slaboch.

●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●

Nazdar po dlouhé době všichni! Všem se omlouvám, že kapitoly nevycházejí tak, jak by měli, ale mám docela náročné období. Takže vás chci upozornit a omluvit se že kapitoly budou možná vycházet po delších dobách. Doufám, že to všichni pochopíte a necháte mě žít.
Užijte si Halloween!

Vaše Darkmendon<3