• My Gang boss •

18● Hug me ●

,,Dreame? Je tu nějaký Bad..."

Přišel do místnosti kluk s tmavší pletí. Jeho vlasy byli čistě černé a jeho oči temné, že se zdálo, že mají stejnou barvu, jako jeho vlasy. Na sobě měl světle modrou mikinu. Nejistě věnoval pohled Dreamovi. Dream se podíval mým směrem. Nadechnul jsem se, že něco řeknu, ale Karl mě předběhl.

,,Bad je Georgův a můj přítel! Pusť ho dovnitř prosím!"

Řekl Karl. O pár minut nato vlítnul do dveří Bad. Jeho oči, jakoby se rozzářili, když mě uviděl živého.

,,GEORGI!"

Přilétnul ke mě rychlostí světla a vzal mě za ramena a třásl se mnou div, že ze mě duši nevytřásl.

,,VÍŠ, JAK JSEM SE BÁL? JSI V POŘÁDKU?!"

Drtil mě v objetí. Smutek.... vztek, strach.... náhlý únos, nevyspalost, bolest, nové prostředí.. hořká pravda. Objetí jsem mu tak moc rád oplatil. Cítil jsem, jak mě pálí oči. Jak se mi zrak pomalu rozmlžuje a slzy se tlačí do očí, ale já jim nedovolil vyjít na úplný povrch. Nechtěl jsem Bada vyděsit. Nevím, proč nebo jak, ale všechny emoce, které jsem potlačil za posledních několik hodin se začali tlačit na povrh a dožadovat se vypuštění.

,,Je mi fajn."

Odpověděl jsem tiše. Zalhal jsem. Odtáhnul jsem se od něho a usmál se na něj. Uvnitř mě to sžíralo, ale vidět ten radostný Badův úsměv stálo za to.

,,Tak tohle mi musíte pořádně ještě vysvětlit."

Prohlásil s obavama v hlase a upřímně se mi podíval do načervenalých očí, které neměli daleko k pláči.

Po tom, co jsme všechno vysvětlili Badovi a ostatní ještě mě jsem chtěl odejít domů a vstřebat nové informace a pocity, ale rázem jsem neměl kam. K sobě domů jsem nemohl. Nechtěl jsem vidět Viktora. Odpor k jeho osobě byl velký. Při pomyšlení na něj se ve mě prolíval obrovský plamen nenasytného plamene a jakákoliv vzpomínka s ním byla, jako benzín přilévající do nitra hžnoucího ohně, který je pohlcoval a měnil na věčný popel. K Badovi jsem nemohl. Věděl jsem, že bych se určitě rozbrečel, jakmile bych přišel k němu do bytu. Nechtěl jsem ho tím zatěžovat a navíc první místo, kam by Viktor šel by byl prqvě Badův byt.

,,Georgi, jestli chceš tak můžeš zůstat přes noc tady."

Řekl Sapnap. Nadskočil jsem a začal rychle přemýšlet jestli jsem něco řeknul na hlas z toho o čem jsem přemítal.

,,Jak víš, že přemýšlím nad-"

Podíval jsem se na něho zděšeně. Doufám, že neumí číst myšlenky.

,,Nevím tak nějak jsem si tipnul."

Mile se usmál. Zdál se o dost milejší než když si vyzvedával Karla u Bada.

,,Lidi odsud tady občas přespávají, když nemají kam jít nebo nechtějí jít domů."

Podíval jsem se na něj nevěřícně.

,,Můžu?"

,,Jasně, asi víš, kde jsou pokoje, když ses tam probudil."

,,Jo."

Sapnap se chystal na odchod, ale ještě ve futrech od dveřích se zastavil a podíval se na mě. pak ještě dodal.

,,Dnes tu přespává jen Dream, jinak nikdo další kromě tebe."

Strnul jsem na místě. Proč zrovna on? Viktor nebo Dream. Rozhodně Dream! Sapnap se ušklíbl, když viděl můj ustrašený pohled a odešel.

Já zůstal stát na místě a bál jsem se pohnout. Já tu budu sám s ním?
Zavrtěl jsem hlavou a vydal se na průzkum budovi.

Našel jsem kuchyni a rozhodl se jí prohledat. Měl jsem hlad přeci jen nejedl jsem pěknou dobu. Nic moc tu nebylo našel jsem čínské nudle v pytlíku a nic víc. Dal jsem tedy hřát na plotnu vodu a zatím si do misky vsypal nudle. Nelámal jsem je, protože je mám radši delší. Když už voda byla horká zalil jsem si nudle a chvíli čekal než vychladnou. To čekání to ticho mě začínalo nutit se zamyslet. Zamyslel jsem se nad tím vším a hlavně nad mojí sestrou. To jsem dělat neměl. Bylo mi zase do breku. Nechtěl jsem brečet.

,,Oh~ čínské nudle?"

Uslyšel jsem za sebou. Ohlédnul jsem se a uviděl Dreama sedícího na protější kuchyňské lince. Pozoroval mě nebo aspoň jeho maska. 'Proč se musí objevit zrovna v tu špatnou chvíli.' Roztřásli se mi ruce. Bál jsem se, že si toho všimne. Nechtěl jsem, aby si o mě myslel, že jsem citlivka.

,,Takže ty tu dneska přespáváš?"

Zeptal se mě. Byl jsem ticho. Neodpovídal jsem. kdybych něco řekl slyšel by můj roztřesený hlas. Měl jsem chuť se vyřvat a vybrečet se. Slzy jsem měl na krajíčku. Když viděl, že neodpovídám seskočil z kuchyňské linky a přišel ke mě. Vzal mě za ramena a otočil si mě čelem k sobě. Byl jsem tak bezbranný. Hlavu jsem měl skloněnou k zemi, nechtěl jsem navázat s ním oční kontakt s jeho maskou.

,,To se dělá ignorovat tvého za-"

,,BUĎ TICHO! NEVĚŘÍM TOMU, ŽE BY TĚ OLIVIE DO NĚČEHO ZATÁHLA!"

Zaječel jsem na něho. Všechny ty potlačené emoce vyšli na povrch a já je nedokázal ovládat.

,,URČITĚ JS SI TEN PŘÍBĚH VYMYSLEL NEBO ZOHÝBAL PODLE SEBE! JÁ TI PROSTĚ NEVĚŘÍM! A- A-!"

Stál na místě a zíral na mě, jak na zjevení. Chtěl jsem pokračovat a všechno tady vyřvat. Jenže... on ke mě přistoupil blíž a já čekal cokoliv facku, pěst do obličeje, do břicha, kopanec, křik prostě cokoliv jen né to co udělal. Přiblížil se až nebezpečně blízko a obejmul mě. Musel se snížit, protože byl o hlavu vyšší než já.

,,NECH MĚ BEJT! PUST MĚ!"

Odporoval jsem objetí a snažil se z něho vyprostit, ale byl jsem až moc vyčerpaný a psychicky na dně, abych dokázal.

,,Prosím pusť mě."

Zakňučel jsem o něco tišeji a snažil se odtáhnout, ale nešlo to. Vzdal jsem to a poddal se jeho objetí. Přestal jsem sebou mrskat a ztichl jsem do té doby než jsem začal hlasitě vzlykat. Hlasitě jsem rozvzlykal do jeho ramene. Rozbolela mě hlava. Nohy mě zrazovali a podlomili se. Většinu váhy jsem přenesl tedy na Dreama.

,,Tak pojď."

Řekl a vyhoupl si mě na sebe, že jsem byl donucen obmotat nohy kolem jeho pasu. Sevřel jsem v rukou jeho mikunu a hlavu si zabořit do důlku mezi jeho hlavou a ramenem a slzami smáčel to místo.

,,Ššššš to bude dobré klid."

Šeptal mi uklidňující slova do ucha. Pomáhalo mi to. Přešel se mnou na gauč a sedl si na něj. Já jsem se rozhodně nehodlal pouštět jeho mikiny a jeho promáčeného ramena. Nechal si mě teda na sobě a začal mě hladit jemně po zádech a uklidňovat mě. Občas zajel i do mích vlasů. Známe se sotva den a já mu už tolik věřím.

,,To bude dobré."