V duchu kouzelna

~Upčíkané Vánoce~ {Georgelina}

„Hepčííí," ozvalo se zpoza přivřených dveří ložnice. George si v kuchyni hlasitě povzdechl, ale v duchu se musel usmát, neříkal jí snad, že tyhle předvánoční venkovní tréninky jsou špatný nápad? Bude to ona, kdo stráví Štědrý den nachlazená v posteli a může si za to sama, jenže on se letos snad poprvé od smrti svého dvojčete celkem těšil na jejich společné svátky...

Ohřál v konvici vodu a zalil velký hrnek s čajem připravený na lince. Sobě si nezapomněl udělat kávu a nakonec na podnos přidal i jeden talířek se sušenkami a druhý s ovocem. Mávl hůlkou a tác se vznesl do vzduchu. Opatrně ho levitoval před sebou, zaklepal na dveře pokoje a potichu je otevřel.

„Nesu ti svačinu, má drahá tvrdohlavá vrhačko camrálů," zakřenil se na dívku s červeným nosem zachumlanou v peřinách.

„Hlavně mi neříkej, že jsi to říkal," vrhla na něj místo camrálu útrpný a zároveň drobátko výhružný pohled.

„Dobře, dobře, aspoň, že to víš-," na moment se odmlčel, ale nakonec stejně neodolal, musel ji aspoň trošinku pozlobit: „že jsem ti to říkal."

„Georgi Fabiene Weasley! Ty jsi ale vážně příšerně otravný!"

„Ale no taak," rozhodil rukama do stran. „A já myslel, že mi třeba poděkuješ za odpolední občerstvení do postele." naoko ublíženě si založil paže na hrudi a otočil se k ní zády.

„Ještě aby žádná svačina nebyla! O svoji skoroženu se přeci musíš náležitě starat!" rozhodla se mu to zlobeníčko také trochu oplatit. George se otočil a zamračil se na zlatý kroužek obepínající levý prsteník kudrnaté tmavovlásky.

„A nebylo by lepší, kdybych ti ten prstýnek ještě za včasu z té ruky sundal?" tázavě pozvedl obočí a vážně se na ni zadíval. Angelině zmizel úsměv ze rtů a chvíli na něj jen vyjeveně zírala. Probralo ji až další pčíknutí, načež se musela hlasitě vysmrkat.

„Georgi... Já vím, že ses na ty Vánoce těšil, jo bylo to ode mě hloupý, ale na druhou stranu byl to nápad kapitánky, jestli si chci v týmu udržet místo, nemůžu si přeci dělat, co chci," smířlivě pronesla. Dosti neohrabaně se vymotala z přikrývky a po kolenou přelezla postel až k místu, kde stál zrzavý muž. „A za ten čaj moc děkuju." Natáhla se a pohladila ho po paži. „To, co jsi teď řekl... Nemyslel jsi to vážně, že ne?"

George se levou rukou natáhl po dlani spočívající na jeho druhé paži a otočil se zpátky k ní. Palcem pohladil kroužek zdobený nenápadnými rytinami v podobě popínavých růží. „Samozřejmě, že nemyslel, vždyť co bych si počal, kdybych přišel i o tebe." řekl téměř šeptem s očima upřenýma do těch dívčiných v barvě hořké čokolády.

Angelina opětovala stisk jeho ruky a stáhla ho vedle sebe na postel, aby mu mohla hlavu položit na rameno. George se usadil po jejím levém boku a omotal jí paži kolem pasu.

„Mám takový pocit, že se právě snažíš nakazit tou svou prskavkou i mě," uchechtl se po chvíli zrzek a přitáhl si ji k sobě ještě pevněji.

„No co, lektvar to za pár hodin spraví, ne? Navíc přeci Vánoce strávené v posteli nemusí znít až tak špatně. Prostě večer místo štědrovečerní večeře v Doupěti zůstaneme pěkně tady, pustíme si nějaký koledy, dáme si cukroví, horkou čokoládu, zahrajeme si třeba Řachavého Petra nebo šachy a budeme z okna pozorovat, jak sněží a rozsvěcí se světýlka na okolních domech. Co ty na to?" povzbudivě se na něj usmála. Natáhla se na komodu před sebou, kam George odložil svou hůlku a jen tak s ní mávla. Oběma se na hlavě objevila červenobílá santovská čapka. Byla tak velká, až jim sklouzla na nosy.

„Kolikrát ti mám říkat, že nemáš čarovat s mojí hůlkou! Počkej, až se na tebe jednou fakt naštve. Měla ti na té hlavě radši vyčarovat nadívaného krocana." S úsměvem se čertil zrzek. Angelina se jen uculila, což George nemohl vidět, neb měl stále přes oči lem čepice. Poslepu vytrhl Angelině hůlku z ruky a tentokrát s ní mávl on. Nejenže se čapka scvrkla do přijatelné velikosti, ale dokonce na ní vyrašily sobí parohy a okolo nich se vyrojily žluté světélkující kuličky.

Angelina uznale hvízdla, když zaujatě pozorovala dění na Georgově hlavě. Vzápětí se však rozkašlala, jak jí ten zvuk rozdráždil bolavý krk. Zrzek od ní odskočil rychlostí blesku a rukama se kryl před přívalem bacilů.

„No řekl bych, že tohle opravdu nebudou nudné Vánoce."

A jako stvrzení jeho slov se ozvalo hlasité „PČÍÍÍK". 

***

Tak už tu je první prosinec a s ním i první povídka. Doufám, že už jste si otevřeli okénko s čísílkem jedna i v čokoládovém kalendáři, protože čokolády není nikdy dost. :D Co na povídku říkáte? Máte tenhle pár rádi, nebo byste radši George viděli s někým jiným?