V duchu kouzelna

~Christmas is all around~ {Dramione}

Draco vztekle rázoval chodbou, zatočil za poslední roh a třikrát přešel před prázdnou zdí. Když se objevily dveře ozdobené vánočním věncem, podrážděně zavrčel a prudce je otevřel. „Ne! Grangerová, jestli tady vyvěsíš ještě jednu girlandu přísahám, že pokud tě odsud někdy někdo dostane tak rozhodně ne živou!"

„Co ti zase přelétlo přes nos, Malfoyi?" nechápavě sklonila ruku s hůlkou a téměř zavěšená girlanda se snesla na zem.

„Všude okolo jsou Vánoce. Všude jen samé Vánoce!" rozčíleně rozhodil rukama v demonstraci toho všudypřítomna.

„Nooo, a co přesně bys tak v půlce adventu čekal?" skepticky nakrčila čelo. Pak zavřela oči, v tu ránu stáli uprostřed zcela jiné místnosti. Malé, útulné. Nacházela se tu pouze pohovka postavená před krbem, v němž plápolal oheň a vedle ní stolek s konvicí horkého skořicového čaje. Aby blonďáka trošku potrápila v rohu místnosti svítil decentně ozdobený vánoční stromek.

Draco po stromku střelil vražedným pohledem, až se pod ním ozdobené větve málem zatřásly strachy, pak sebou hodil na pohodlnou béžovou pohovku.

Hermiona si tedy otráveně přičarovala křeslo a chystala se na něj usadit.

„Co děláš?" pronesl blonďák výhružně a nechápavě pozvedl obočí.

„Co asi? Sedám si," a usadila se do křesílka stejného béžového odstínu.

„Ale kam!" nenechal se jen tak odbýt.

„Očividně na křeslo. Na pohovce totiž nezbývá místo," vyprskla uraženě.

Draco vystřelil do sedu a pošoupl se ke kraji pohovky. „Já ho tu vidím dostatek." Mávl hůlkou a křeslo zmizelo přímo pod zadkem Grangerové.

„Draco!" Leknutím vypískla a tvrdě dopadla na koberec. „To nemyslíš vážně. Máš ten pocit, že se mi po tomhle bude chtít zvednout a posadit se vedle tebe?"

„Ne." Pronesl s pokrčením ramen. Potom vstal, přešel dvěma kroky k ní. Než stihla jakkoliv zareagovat, přehodil si ji přes rameno a odnesl na pohovku.

„Ty jsi neuvěřitelný!" rozčíleně si založila paže na hrudi a co nejvíce se od něj odtáhla, když se posadil těsně vedle ní.

„Já vím," křivě se pousmál. Natáhl paži a přitáhl si ji zpátky k sobě. Teď už to Grangerová vzdala a položila si hlavu na jeho rameno.

„Tak co se stalo, že tě ty Vánoce tak popuzují?" zaklonila hlavu a zvědavě se na něj podívala. Draco natočil tvář doprava a s nečitelným výrazem jí pohled oplácel. Bylo na něm znát, že nad něčím velmi přemýšlí. „Draco?" starostlivě zvedla ruku a pohladila ho po tváři. Blonďák se drobně odtáhl, a tak ruku opět spustila dolů, kde ji však zachytila jeho dlaň a propletla si s ní prsty, což Hermionu příjemně zašimralo v hrudi.

„Parkinsonová, zase pěje na celé sklepení ty svoje vánoční ukvičené hrůznosti a Blaise je až po paty zamotaný v řetězech, protože špatně pronesl zaklínadlo a místo stromku nechal ozdobit sebe." Hermiona si druhou rukou přikryla pusu, aby neviděl, že se pobaveně usmívá. „Gregory s Vincentem zavalili stoly ve společenské místnosti všemi možnými přeslazenými hnusy, obě Greengrassové rozdávají každému na potkání santovské čepičky, dostal jsem mimochodem tři a všechny skončily v krbu."

„A v čem přesně je ten problém?" zeptala se pochechtávající nebelvírka.

Draco se na ni zamračil a přerušil jejich oční kontakt, místo toho se zahleděl do plamenů. „Nechápu, co na těch Vánocích všichni mají."

„Musím říct, že bych zrovna od zmijozelů nečekala takové nadšení do vánočních svátků, ale myslím, že je to moc hezké." Chvíli se zamyslela a pak položila další otázku: „Mě by spíš zajímalo, proč ty na nich nevidíš nic pěkného. Vždyť je to čas, kdy spolu lidé, kteří se mají rádi, tráví nejvíce času. Což je pro mě z toho všeho to nejkrásnější, ale můžu ti vyjmenovat další důvody, proč má Vánoce plno lidí rádo. Takže proč ty je rád nemáš?"

„Já je mám rád, Grangerová," vyprskl odměřeně.

„No nepovídej," ironicky protočila panenky. Odlepila se od něj a natočila se k němu bokem. „Když jsi sem vtrhl vůbec to tak nevypadalo."

„Já prostě jen nemám rád ten humbuk okolo." Povzdechl si a jako nějaký čtyřicetiletý životem znavený muž si stiskl kořen nosu.

„Tomu bych i věřila, taky mi připadá, že se to občas přehání, ale mám takový pocit, že ten důvod, proč tě to všechno tak štve je jiný. Až moc vážně jsi se na mě podíval, když jsem se tě zeptala, co se děje."

„Na nebelvíra jsi až moc všímavá." Chtěl ji rádoby urazit, což se mu nepovedlo.

„Já vím," odpověděla stejným stylem jako předtím on.

Místností zavládlo dlouhé ticho. Oba se zaposlouchali do přívětivého praskání ohně a pozorovali jeho tančící plameny. Hermiona nalila čaj a jeden hrníček podala Dracovi. Cítila, že blonďák potřebuje pár minut prostě jenom být s ní. Když jí začal tuhnout krk, pohnula se, aby se na pohovce lépe uvelebila, což znamenalo, že se k zmijozelovi, s nímž se tady potajmu scházela více než rok, přitulila o trošku víc. A to Draca zřejmě povzbudilo k tomu, aby promluvil.

„Problém je v tom, že přestože mě všechna ta výzdoba, koledy, cukroví a tak dále, leze na nervy, štve mě, že nic takového doma mít nebudu a upřímně se mi tam letos vůbec nechce."

„Já si vždycky Štědrý den na Malfoy manoru představovala strašně honosně. Hromady dárků, dobrého jídla, výzdoba v barvách zmijozelu, v každé místnosti vánoční strom... Vánoční hudbu vám zajišťuje celý orchestr a podobné věci?" Podělila se o svoje domněnky.

„Dřív to takhle opravdu vypadalo." Vážně přikývl hlavou, aby potvrdil, že její představy byly vlastně velmi přesné, „ale co se vrátil Pán zla, všechno je úplně jinak." Jeho slova skrývala mnohem víc než jen to, že už jim doma na Vánoce nehraje živá hudba, ale aby Hermiona zachytila tohle, na to už její všímavost nestačila.

„No a nemohl bys zůstat v Bradavicích?"

„Možná." Pokrčil rameny. „Kdybych to smrtijedům a jejich nejvyššímu psychopatovi nějak rozumně odůvodnil, tak asi jo. Už jsem nad tím přemýšlel. Letos pojede na prázdniny domů celkově málo lidí ze zmijozelu."

„Pak tě ale zase mrzí, že Vánoce neprožiješ s rodinou jako většina studentů bradavic, jimž se po domě nepromenáduje Voldemort, je to tak?" Se zatajeným dechem čekala na jeho reakci.

Draco s sebou škubl při zaznění jména nejtemnějšího čaroděje této doby, nic však neřekl a po chvíli drobně přikývl. Hermiona mu z dlaní vyprostila netknutý hrníček teď již studeného čaje, dopila ten svůj a oba položila na stůl. Nešťastně se na Draca podívala, bylo až šokující, jak moc citlivý vlastně uvnitř byl. Posunula se dál od něj, zvědavě k ní natočil hlavu a když mu bradou naznačila, ať si lehne, bez protestů se položil do jejího klína, nohy pokrčil na druhém kraji pohovky.

„Víš co, uděláme si Štědrý den tady spolu, než odjedu domů já. Nemůžu vědět, jestli tohle nebudou poslední Vánoce, co s rodiči strávím. Zůstala bych tu s tebou strašně ráda, jenže všem by přišlo podezřelé, proč bych tu zůstávala, když mám kam jít a Harry s Ronem tu taky nebudou. Můžeme si od skřítků přinést večeři, přespat tu a ráno si rozbalit dárky. Prostě Vánoce ale o pár dní dopředu, co ty na to?" Navrhla a při tom ho něžně vískala ve vlasech.

Chvíli se na ni jen bezhlase díval, nutno dodat, že ten výhled zespoda opravdu stál za to. Pak natáhl ruku pro dlaň, kterou měl položenou na paži. Opět jejich ruce spojil a položil si je na jemnou látku bílé košile na své hrudi. Pak spokojeně zavřel oči a téměř neslyšně zašeptal: „Děkuji ti, Hermiono."