V duchu kouzelna

~Budoucnost patří jiným~ {Regulus Black}

Dvacátý čtvrtý prosinec. Den, kdy by údajně nikdo neměl být sám, tak proč se sakra opět opírá o zábradlí Astronomické věže a zírá na zasněžené pozemky, aniž by někdo stál po jeho boku?

Všichni obyvatelé hradu právě někde v teple popíjeli kakao, ujídali kousky sladkého cukroví, vyprávěli si vtipné příhody, jež společně prožili, a zároveň tvořili nové.

Jen on tu opět byl sám.

Jak je možné, že si za celých sedm let na téhle škole nedokázal najít nikoho, kdo by mu byl něčím víc, než pouhým přítelem z rozumu, člověkem, s kterými není dobré dostat se do křížku a u kterého se od vás jakožto od zmijozela očekává vaše náklonnost. Takových přátel měl naopak hromadu. Snad jen Snape byl mezi těmi všemi výjimka... Nebo tedy býval, než mu přízeň pána zla stoupla do hlavy stejně jako ostatním, tak mu aspoň Severusova současná situace připadala.

On sám byl v poslední době na pochybách.

Mezi smrtijedy vstoupil v pouhých šestnácti letech. Den potom, co ztratil jedinou osobu, o které věděl, že jí nebyl ukradený. Snažili se ho zviklat už dříve, byl pro ně poměrně snadná oběť, osamělý zmijozel žijící ve stínu staršího bratra s touhou někam patřit. Toho dne mu došlo, že už vlastně nemá co ztratit a tak se rozhodl začít znovu někde jinde. Jenže jak zjistil ani mezi přívrženci Toma Riddla své místo oproti spoustě jiným nenašel.

Od malička byl veden ke správnosti čistoty krve, byl vychováván přesně v té ideologii, jakou hlásal on. V podstatě to je pro všechny zmijozely jakýsi vzor. Regulus ho v něm neshledával. Ano, ze začátku možná jo, tehdy mu jeho názory a plány i dávaly smysl. Je přeci správné oddělit mudly od čarodějů, jejich světy by se neměly tak moc prolínat, ale dnes mu postupně docházelo, že v tomhle šlo o víc.

Z počátku lákal na něco, co podobně smýšlející kouzelníci chtěli slyšet, ovšem teď se z toho stával extremismus, kdy proti sobě stojí dvě ideologicky rozdílné strany a je zřejmé, že se schyluje k otevřenému boji mezi nimi. A on viděl, že stojí na špatné straně. Bohužel již nebylo úniku. Musel uznat, že to Tom měl promyšlené opravdu dobře, k mé vlastní smůle, pomyslel si hořce.

Mrtví den za dnem přibývali. Nechť započne očista světa. Zadeklamoval si v duchu dramatickým hlasem lorda Voldemorta, jak se začal strůjce vražd nevinných nazývat. Nebyl slepý a ani hloupý, ty města, jež byla středem smrtijedských akcí byla plná nic netušících lidí, kteří si jen žili své život neměje ponětí, že něco jako čaroděj doopravdy existuje.

Regulus už byl rozhodnutý. Příčilo se mu tomuhle přihlížet, pro matku s otcem byl pýcha rodiny, sám pro sebe si připadal, jako nejodpornější spodina společnosti už jen pro to, že se řadil k jeho věrným. Ale to bude brzy minulost. Odhalil Tomovo jistě nejpřísněji střežené tajemství a hodlal jej využít. Nebyl na tolik schopný, aby se mu ho povedlo sprovodit ze světa, ale může alespoň pomoci někomu, kdo se o to pokusí v budoucnu.

Nechtěl zemřít. Přestože v životě zatím nezažil nic moc hezkého, ani neměl nikoho, kdo by ho tu držel, o smrt nestál. Stále byl mladý, měl všechno před sebou, ale nehodlal se účastnit zvěrstev páchaných pánem zla. To radši zemře při pokusu o jeho svržení. V závěru tu přeci nebude nikomu chybět... Nikomu, kromě Krátury. Tenhle věrný domácí skřítek, byl tím jediným, komu na něm opravdu záleželo a kterého on měl ze srdce rád. Bylo mu líto ho využít, aby mu pomohl na cestě za viteálem a pak ho tu zanechat samotného, ale už byl rozhodnutý. Až opustí Bradavice, vydá se pro něj. Ví kde je ukrytý, stačí ho jen ukrást, zničit a zanechat indicie pro jeho následovatele. A když už v tom bude, možná nechá i nějaký ten vzkaz pro Voldemorta.

Z plánování ho vytrhly zvuky dvojích kroků a chichotání na schodech. Rychle se schoval do tmavého rohu věže. Už se začínalo stmívat, takže nebyl takový problém se skrýt.

Po chvilince se na ochozu věže vynořil mladík s blonďatou dívkou v náručí. Její dlouhé vlasy úchvatně zářily do tmy, chvílemi to dokonce vypadalo, jako by byly ze stříbra.

„Polož mě konečně na zem, ty pako! Máš štěstí, že ti na těch schodech neuklouzla noha, jinak bych tě asi musela přeměnit na paličku česneku, až bychom se tedy dokutálely zpátky na chodbu. Takhle mě popadnout, víš, jak jsem se lekla!" čertila se dívka, ale dál nechávala ruce omotané kolem chlapcova krku.

„Ale no tak, Glendi, to bys neudělala, moc dobře vím, že mě miluješ," rozpustile se usmíval mladík a přivinul si dívku pevněji k sobě.

„Asi máš pravdu, neudělala, ale rozhodně bych tě minimálně praštila, protože to byl opravdu hloupý nápad," zavrtala se mu nosem do krku, takže její slova Regulus sotva zachytil. Ovšem naskytl se mu tak lepší výhled do tváře mladíka. Tu blondýnku neznal, ale on mu byl povědomý. Jeho bílá pleť se prala s všudy přítomnou nocí. Byl to ten upírský kouzelník, o kterém kolovaly zvěsti po celé škole.

Glenda jemně zatahala mladíka za tmavé vlasy a on ji opatrně položil na zem, stále však zůstávali v objetí. Přistoupili společně blíže k zábradlí a zadívali se do dálky. „Myslíš, že bude válka, Lorcane?"

„Zlato, o tom už jsme mluvili. Moc dobře víš, že se mě snažil zatáhnout do svých řad. Sbírá armádu a nejen kouzelnickou. Už jen já toho jsem důkazem, nemysli na to teď. Dnešek je náš, jsou vánoce, možná naše poslední, nenech si je zkazit temnými myšlenkami," odtáhl se od dívky, pohladil ji palcem po tváři, pravděpodobně tak setřel slzu razící si pěšinku po jejím zimou zčervenalém líčku, a daroval jí letmý polibek na čelo, než si ji opět přitáhl do náruče.

Regulus už nemohl déle přihlížet jejich chvilce, už takhle toho viděl a slyšel až moc důvěrného. Měl vlastně ohromné štěstí, že si ho upírovy zbystřelé smysly pro zamilovanost ještě nevšimly. Tiše se vyplížil na schody a nespatřen prchal chodbou pryč. V duchu si zatím sliboval, že zařídí, aby tohle rozhodně pro ty dva poslední Vánoce nebyly. Určitě to měli složité už jen kvůli mladíkově příslušnosti k upírům, nemusela jim to komplikovat ještě válka.

Slíbil si, že bude bojovat za takové, jako byli Glenda a Lorcan a obětuje pro jejich budoucnost i vlastní život, neb mu konečně došlo, že on nikdy žádnou budoucnost mít nebude.

***

Pozdě ale přece. 😅 Dneska jedna smutnější, Regulus patří mezi mé nejoblíbenější postavy. Je škoda, že mu nebylo věnováno mnoho prostoru. Co si o něm myslíte? 💚 A jen ještě dodám, že Glenda a Lorcan byly postavy v kánonu zmíněné. Nebo minimálně se o nich někde zmínila Rowlingová. Kdyby chodili do Bradavic, s Regulusem by se mohli klidně setkat, a proto jsem toho využila, abych si nevymýšlela nějaké své random postavy.