KRVEZRÁDCE

V.

24.12.1972

,,Tak si nic neber a já ti dám svoje věci," protočil nad svým bratrem očima Sirius.

Regulus nechtěl jít k sobě do ložnice, přestože už tam nikdo nebyl. A nechtěl ani říct proč.

,,Fakt?" vzhlédl k němu nadějně Regulus.

,,Jo, ale koukej mi říct, co se sakra děje," rozcuchal mu vlasy.

Regulus si povzdechl. ,,Kluci tam nechali pasti, takže je těžký projít a nebýt politej barvou nebo aby na něj nenalezli pavouci.

Sirius ho zůstal pozorovat. ,,Proč to neřekneš hned?" ušklíbl se zlověstně.
,,Pojď se mnou," vytáhl ho na nohy a vedl do ložnic. ,,Uděláme jim super překvapení, po kterém by ti měli dát pokoj. A když ne, budu první, kdo bude vědět, že ti dělají těžší život."

Regulus kývl a sledoval, jak Sirius zašel do jeho pokoje a po chvíli přišel s plnou náručí věcí od taškáře. ,,To mi poslala Andy," ušklíbl se nad jeho pohledem.
,,Teď jim dáme ochutnat svojí vlastní medicínu."

Společně nastražili v Regulusově pokoji další pasti a snažili se vyhnout těm jejich. Přesto nakonec skončil Regulus s modrým obličejem a Sirius měl opuchlé nohy.

,,To bylo pěkně zákeřný," uznal Sirius, když oba bratři seděli u Siriuse v ložnici.
,,Proč to dělají tobě?"

,,Asi se jim nelíbim," pokrčil Regulus rameny.

,,Měl jsi mi to říct a já bych jim vysvětlil, jak se věci mají."

Regulus pokrčil rameny. ,,Mě to je jedno. Dokud mě nechávají v klidu a nepokouší se mě oslovovat, je mi to fuk."

Sirius protočil očima, nad divným chováním svého bratra. ,,Víš Regulusi, kdybys někdy nebyl takovej divnotvor, tak by s tebou možná mluvili."

Regulus se zamračil a praštil Siriuse do ramene. ,,Dej mi pokoj."

Sirius mu se smíchem rozcuchal vlasy.
,,Dělám si srandu, bráško. Buď v klidu, podobáš se Remusovi a my jsme k němu hodný."

,,Remus to má doma asi těžký, co?"

Sirius pokrčil rameny. ,,Má nemocnou matku a tvrdí že za ní jezdí. Jeho otec asi cvičí zvířata a proto má ty jizvy. Nemysli si, že jsme se ho na to neptali."

,,Takže ho nemlátí?"

,,Tvrdí, že ne, ale nikdy nevíš."

Regulus se na posteli přisunul blíž k Siriusovi a ten ho objal kolem ramen.

,,Nemyslím si, že patřím do Nebelvíru," zašeptal po chvilce ticha Regulus.

Sirius se na něj zmateně podíval.
,,Proč? Reggie, proč si to myslíš?"

,,Mám strach, Siri."

,,Ale notak," Sirius ho sevřel pevněji.
,,Každý se něčeho bojí, ať už je Nebelvír, nebo ne. Víš, co je naše věta?"

,,Jsme v tom spolu," povzdechl si Regulus. Sirius se mu jí snažil vštěpit do hlavy od začátku roku.

,,Přesně tak, takže všechno bude fajn, jen nad tím moc nepřemýšlej."

,,Budu se snažit."

,,Tak jo, už je pozdě jdem do postele," podíval se na hodiny Sirius. Bylo kolem dvanácté.

,,Můžu spát s tebou?" zeptal se Regulus.

,,Neříkal jsi náhodou, že už nejsi mimino?"

,,Taky, že nejsem," překřížil si ruce na prsou Regulus a postavil se.

,,Hej, to byla sranda! Pojď sem."

Regulus se ušklíbl, ale vlezl zpátky k Siriusovi. ,,A pak, kdo je tady mimino."

,,Buď ticho," šťouchnul ho Sirius do žeber.

Regulus se zasmál a nechal Siriuse, aby přes ně přehodil deku a zhasnul světlo hůlkou.

,,Dobrou Reggie," zašeptal ještě Sirius, než Reguluse obejmul.

,,Dobrou, Sirie,"oplatil mu Regulus a uvelebil se u něj v náručí.

Byl to pěkně náročný den.