KRVEZRÁDCE

XXXXI.

  19.4.1975

  Regulus se s trhnutím probudil. Další z nočních můr. Chvíli jen ležel v posteli a snažil se uklidnit svůj tep, jenže to nešlo.

  Zvedl se. Měl v plánu jít k Siriusovi, ale jakmile odhrnul závěsy zjistil, že je postel prázdná.

  Frustrovaně si projel rukou vlasy.

  ,,Reggie?"

  Regulus sebou vyděšeně trhnul a otočil se za hlasem.

  ,,Promiň, nechtěl jsem tě vylekat. Co se děje?" Byl to Remus, který nespal a místo toho si četl.

  Regulus se nezmohl ani na slovo.

  ,,Pojď sem," naznačil mu rukou Remus.

  Regulus se k němu rozešel a lehl si vedle něj na postel.

  ,,Můžu tě obejmout nebo je toho teď hodně?"

  Regulus po nějaké chvíli přemýšlení objal Remuse. ,,Siri tu není."

  ,,Já vím," povzdechl si Remus. ,,Odešel kolem druhé."

  ,,Ale nic mi neřekl," šeptnul Reg.
,,Vždycky mě varuje předem, když odchází."

  Remus mu na to neměl co říct, tak mu jen projížděl rukou po zádech. ,,Chceš mluvit o tom, co se ti zdálo?"

  Regulus zavrtěl hlavou. ,,Můžeme jenom ležet?"

  ,,Samozřejmě," pousmál se Rem.

  Chvíli byli ticho, než si Regulus povzdechl a pokusil se vstát. ,,Musím ho jít najít. Co když se mu něco stalo?"

  ,,Nikam nechoď, Reggie, určitě se mu nic nestalo."

  ,,Nikdy nevíš, musím se po něm jít podívat-" postavil se Regulus.

  ,,Regulusi sedni si zpátky," použil Remus přísnější tón, který donutil mladšího z Blacků zamrznout v pohybu a opatrně se posadit na kraj postele. Když nějakou chvíli Regulus jenom seděl a nehýbal se, Remus ho k sobě otočil čelem.

  Okamžitě se proklel, když uviděl slzy a vyděšený pohled.

  ,,Šššš, omlouvám se. Nic se ti nestane, slibuju," přitáhl si ho zpátky do objetí.
,,Je s Marlene, než odešli byli tady. Nechci abys je našel v něčem nemravném."

  Regulus mu kývnul do ramene.

  ,,Můžeš spát se mnou, co ty na to?"

  Regulus opět pouze kývnul.

  Remus se vrátil do ležící pozice a nechal se obejmout Regulusem. ,,Vsadím se, že budu lepší společník, než Sirius. Ten strašně kope, když spí."

  Regulus se tiše zasmál a setřel si slzy. Byla to pravda, Sirius nebyl klidný spáč.

  ,,Můžeš číst nahlas?" zeptal se po nějaké chvíli Reg.

  ,,Jasně, mám začít od začátku?"

  ,,Ne," zavrtěl hlavou Reg. ,,už jsem to četl."

  Remus se zasmál. Regulus přečetl snad celou knihovnu. ,,Jenom tě ještě varuju, že je tady možnost, že se k nám přidá James. Když je nervózní spí u Siria, ale ten tu není, takže chodí ke mně."

  ,,Proč by byl James nervózní?"

  ,,Máte zítra poslední trénink před zápasem proti Havraspáru."

  ,,Nemusí se bát, Pandora říkala, že jejich tým teď za moc nestojí. Prý máme počkat na příští rok."

  ,,Můžeš ho tím uklidnit," zazubil se Remus.

  ,,Můžu být naštvaný na Siriuse?" zeptal se ospale Reg.

  ,,V tom ti neporadím, zlato," usmál se smutně Remus. V jeho očích ale Regulus viděl něco víc. Něco, co nedokázal pochopit.

  ,,Nechápu proč prostě nepřizná jakej má problém," zamumlal.

  ,,Co?"

  ,,Ještě nevím, ale až to budeme vědět, budeš to taky vědět."

  Remus zavrtěl hlavou. Když je Reg v polospánku, nemá s ním cenu nic řešit. Tak raději začal číst, dokud Reg neusnul.

  Jak Remus předpovídal, James se k nim potom přidal. Byl rozespalý, nervózní a potřeboval fyzický kontakt.

  Ještě, že postele v Bradavicích měli dost místa i pro tři lidi.