LXI.

465 48 18
                                    

5.7.1976

  ,,Ale notak," zaskuhral James, když už nejmíň pět minut seděl v tichosti mezi oběma bratry. ,,Nudím se tady už celou věčnost! Jdeme něco dělat!"

  Regulus zamračeně vzhlédl od své knihy. James si vzal za úkol je držet ve veselé náladě, ale vzhledem k tomu, co se jim v posledních dnech stalo mu to moc nevycházelo.

  ,,James, buď ticho a jdi sj třeba létat," zamumlal Sirius, který něco čmáral do svého sešitu. ,,Ani jeden z nás nemá náladu na kraviny."

  James se pohoršeně nadechl.
,,Ty nemáš náladu  na kraviny? Kdo jsi a co jsi provedl se Siriusem Blackem?"

  Sirius nad ním protočil očima. ,,Vzdej to Dvanácteráku, nic se mi dělat nechce."

  ,,Hmm, to je zajímavé," založil si ruce na prsou James. ,,Takže se ti ani nebude chtít napsat Removi? Chtěl jsem ho k nám na pár dní pozvat, ale asi si to rozmyslím. Nechci ho tu s vámi unudit k smrti."

  Sirius se zadrhl v kreslení a pravděpodobně zvažoval svoje možnosti.

  Regulusovi to bylo jedno. Vrátil se k své knize a snažil se začíst zpět do děje.

  ,,Dobře, dobře, zahraju si s tebou txhoříčky, ale pak napíšeme Removi, jo?

  ,,Čestný Pobertovský!" zazubil se James. ,,Reggie, pojď taky," otočil se ještě k mladšímu z Blacků.

  ,,Ne," zavrtěl hlavou Reg a nezvedal hlavu od knihy.

  ,,Regulusovi tchoříčky stejně nejdou," pokrčil Sirius rameny. ,,Musím ho nechávat vyhrát každou třetí hru, aby to bylo trochu záživnější."

  ,,To není pravda!" ohradil se rychle Reg. Zas až tak špatně na tom nebyl.

  ,,Tak nám to pojď předvést, jestli se teda nebojíš," zazubil se James.

  Pro Reguluse už nebylo úniku. Musel chránit svojí důstojnost před těmito idioty, takže se vydal s nimi.

***

8.7.1976

  Reguluse seděl před krbem a upřeně na něj hleděl jako už několik dní předtím.

  Všichni už dávno spali. Dům byl prapodivně tichý a jediné, co mu osvětlovalo místnost bylo měsíční světlo.

  Reg byl zvyklý na ticho. U nich doma převládalo většinu času pokud se Sirius zrovna nehádal s matkou. Jenže tady u Potterů to bylo něco úplně jiného.

  Málokdy zde byl klid. Eufemie si vždy u jakékoliv činnosti prozpěvovala, Fleamontovi občas vybuchl kotlík a o Jamesovi nemusela být ani řeč.

  Možná právě proto Regulus neměl rád večery tady. Nebylo tu nic než naprosté ticho.

  ,,Regulusi?"

  Reg sebou vyděšeně trhnul, když uslyšel své jméno. Rychle se otočil, jen aby uviděl rozespalého Jamese.

  ,,Co děláš vzhůru? A proč jsi tady?" promnul si James oči.

KRVEZRÁDCEKde žijí příběhy. Začni objevovat