KRVEZRÁDCE

XXXXIII.

  17.5.1974

  Regulus nervózně podupával nohou v jejich úkrytu. Tohle byl první úplněk, kdy se jim povedlo Remuse přesvědčit, aby je nechal dělat mu společnost.

  Po jeho urputné přednášce, kdy jim všem řekl, jak jsou nezodpovědní a naprostí idioti, trochu pookřál. Asi mu došlo, že to neudělali jen tak, ale pro něj. Nutil je trénovat přeměny, protože nechtěl, aby se nedej Merlinovi stalo, že se jim to nepovede.

  Vlastně ho přesvědčil hlavně Regulus. On a James si vyslechli jeho přednášku dvakrát. Regulus, protože měl být ten zodpovědný a James, protože byl nejlepší v přeměňování a věděl, jaká rizika to přináší.

  Tak Regulus zkusil svoje štěstí a uhrál to na slzy. Remuse trochu vykolejilo, že Regulus začal brečet, tak už nebyl tak naštvaný. U Siriuse to fungovalo podobně, takže Regulus už věděl jak na dva lidi.

  ,,Co je?" zašeptal Sirius.

  Regulus pokrčil rameny. ,,Nejsem si úplně jistý, co od toho čekat."

  ,,Bude to v pohodě," ozval se Peter.
,,Jsme na to čtyři."

  Regulus se pousmál.

  ,,Už jdou. Všichni pod plášť," ozval se James. Už se tam nevešli tak dobře, jako dřív. Teď všem čtyřem koukali kotníky a James se musel krčit.

  Společně následovali madam Pomfreyovou a Remuse k vrbě mlátičce.

  Drželi si od nich odstup, ale věděli, že se musí dostat blíž, aby se jim povedlo proklouznout dovnitř.

  ,,Remusi, drahoušku, je všechno v pořádku?" zeptala se madam Pomfreyová u vrby.

  ,,Všechno v pořádku, madam," kývnul Remus.

  Pomfreyová si jeho nervozitu přiřadila k úplňku. ,,Přijdu brzy ráno, Remusi," usmála se na něj.

  Remus kývnul s lehkým úsměvem.

  ,,Dobře, držte se."

  Remus opět kývnul a sledoval, jak Pomfreyová zastavila vrbu v pohybu.
S hlubokým nádechem se vydal dovnitř. Hluboko v srdci doufal, že jeho čtyři přátele něco zdrželo a oni se nedostaví.

  Bohužel pro něj, hned jak zavřel dveře od chroptící chýše uviděl čtyři vysmáté obličeje.

  S povzdechem se posadil na postel. Měl už všeho dost. Bolelo ho celé tělo, připadal si, jakoby byl v oni a do toho všeho ještě tihle čtyři.

  ,,Bude to dobrý, Reme," ucítil na svém rameni dotek a vzhlédnul do očí Siriusovi.

  ,,Zvládneme to," přidal se i James.

  Regulus jen sledoval Siriuse, který za celou dobu nespustil oči z Remuse. Zmateně se zamračil. Mohl snad důvod Siriusových románků být Remus?

  Sirius se s ním odmítal o jeho vztazích bavit. Kdykoliv Regulus nahodil tohle téma, Sirius buď odešel nebo se pohádali. Zatím sebtedy sdělení mu své teorie radši vyhýbal.

  Vybavil si tu noc, kdy poprvé spal u Remuse, protože Sirius nebyl u sebe. Od té doby to ještě několikrát zopakovalo. Remus taky nebyl moc nadšený, že Sirius není u sebe. Možná se to Regulusovi jen zdálo, ale mohl Remus mít taky rád kluky? Mohl mít rád Siriuse?

  Probere to s Pandorou.

  Z jeho myšlenek ho vytrhnul Remus, který už se stihl svléknout a prudce se nadechl. ,,Musíte se přeměnit," dostal přes zatnuté zuby.
,,Teď!"