KRVEZRÁDCE

XXVIII.

7.7.-30.8. 1974⁰

  ,,Tak si zahrajeme hru s informacemi!"
napadlo Nicolase.

  Regulus se opět rozcvičoval, než se bude muset vydat za jedním z profesorů.

  ,,A ta se hraje jak?" zeptal se.

  ,,Já ti řeknu o sobě jednu informaci a ty jí musíš říct mě." Jednoduchý.

  Regulus kývl. Neměl se ale k tomu, aby začal.

  ,,Tak fajn, moje celé jméno je Nicolas Eric Dorando."

  ,,Moje Regulus Arcturus Black II."

  ,,To zní dobře," zazubil se na něj.
,,Nevím teda, co jsi dělal ve školce, když jsi se učil psát."

  Regulus jen pokrčil rameny. Nevěděl co přesně školka je, ale nikdy tam nechodil.

  ,,Teď se můžeš ptát ty," pobídl ho Nicolas.

  ,,Je mi dvanáct, tobě?"

  ,,Třináct. Tobě je fakt dvanáct? Umíš toho mnohem víc než tady ty děti ve tvým věku. Myslel jsem, že jsi nějaká zakrslá čtrnáctka."

  Regulus zvednul obočí. ,,To je kompliment nebo urážka?"

  Nicolas se zasmál. ,,Kompliment. Teď se zase ptám já. Moje oblíbená barva je žlutá."

  ,,Moje fialová. Kdy jsi začal s baletem? Já asi od dvou let."

  ,,Nejsem si moc jistej. Mamka mě učila už od malinka, ale do školy mě vzala asi když mi byli čtyři."

  Regulus kývl. Předpokládal to.

  ,,Já jsem jedináček."

  ,,Já mám bratra. Staršího."

  ,,Taky jsem vždycky chtěl bráchu. Ale máma už nechce chlapa ani dítě. Říká, že jí stačím já. Nevím jestli je to úplně pravda, ale doufám, že si třeba jednou najde někoho hodného."

  ,,Ty nemáš tátu?"

  ,,Ne, odešel, když jsem se narodil," zachmuřil se Nicolas.

  ,,Promiň," usmál se omluvně Regulus.

  ,,To je v pohodě," pokrčil rameny a opět se usmál. ,,Teď se ptám já-"

  Nicolase zarazil profesor Martin, který přišel pro Reguluse.

  ,,Tak zase příště," rozloučil se Regulus, než se rozešel k profesorovi.

***
  Regulus si balil věci a zadržoval u toho slzy. Měl na dlaních krvavé pruhy, protože se mu nepovedl jeden lehký krok a profesor Petit ho trestal poměrně dlouho.

  Jestli tohle neutají před matkou, bude se muset smířit s dalším trestem i doma.

  S povzdechem si přehodil tašku přes rameno. Když procházel chodbami, narazil na Nicolase. Usmál se.

  ,,Ahoj," zamával mu Nicolas.

  Regulus mu mávnutí oplatil.

  Nicolas k němu přispěchal a chytil jeho ruce do svých. ,,Ježiš, tohle je fakt hodně. Co jsi provedl?"

  ,,Něco se mi nepovedlo," pokrčil rameny. ,,Už jsem si zvykl."

  Nicolas byl stále zamračený. ,,Pojď se mnou," začal ho táhnout chodbami.

  Regulus ani neměl moc navybranou, protože Nicolas byl silnější.

   ,,Maman?" přitáhl ho do jedné z kanceláří. ,,Pomůžeš nám prosím?"