KRVEZRÁDCE

LX.

6.6.1976

Tenhle rok byly prázdniny ještě horší než obvykle. Orion se málokdy zdržel doma a nechal je tak napospas jejich matce.

Ta se až moc začala ztotožňovat s názory Pána zla. Cpala to Siriusovi pod nos a ten to nenechal jen tak plavat.

Regulus se o něj bál. Tolik trestů během několika dní ještě nikdy nedostal. Bylo to strašně unavujicí.

Reg většinu času seděl u sebe na posteli a představoval si, jak je někde pryč. Někde, kde není jeho matka a je mnohem větší ticho. Nepomáhalo to a on se vždycky vrátil zpět do svého pokoje.

Dělalo se mu z jejich situace mdlo. Nemohl Siriusovi pomoct jinak, než že mu zacelil všechny rány a pokusil se vyléčit modřiny.

A potom přišel den, kdy přišly výsledky Siriusových NKÚ.

A nebyly perfektní.

Walburga na Siriuse křičela dlouho a on, ten blbec, křičel zpátky.

Regulus nevěděl, co se stalo, ale brzy mohl slyšet jen bolestný křik. Okamžitě se mu zatmělo před očima, když si uvědomil, co se děje.

S bušícím srdcem se vydal dolů do jídelny, odkud křik vycházel. Matně slyšel jak jeho matka Siriusovi nadává.

Sirius mumlal nesmyslná slova, přes svůj bolestný křik a slzy.

Tohle byla příšerná situace. Regulus panikařil, nevěděl co má dělat.

,,Ma-mi, pro-s-sím!"

Něco v Regulusovi se zlomilo a jeho nebelvírská část osobnosti převzala vedení. Postavil se před Siriuse, který se třásl na zemi.

,,Nech ho být." Jeho hlas byl silnější, než čekal. Třásla se mu kolena, ale on se snažil stát vzpřímeně a odhodlaně, ačkoliv se bál, jako nikdy dřív.

,,Regulusi," sykla k němu jeho matka.
,,Jak se opovažuješ zasahovat do mých záležitostí? V tomhle domě nemáš slovo. Jsi jen naše náhrada, až to s tímhle ubožákem vzdám." Walburga se nebezpečně přiblížila a mířila teď hůlkou na něj.

Regulus nedal najevo, že se do něj její slova zařízla jako nůž. Věděl o sobě, že byl náhrada za Siriuse už dlouho. Většina jeho rodiny mu to dávala dost najevo, ale to neznamenalo, že to nebolelo slyšet.

Zaujal svůj nicneříkající pohled. ,,Nech ho být, matko."

Walburga mu jedním švihnutím hůlky udělala na tváři hlubokou ránu. ,,Jsem zklamaná Regulusi, takhle jsem tě nevychovala."

,,Ne nevychovala. Nevychovala jsi mě totiž vůbec. Jedinej kdo mě vychovával byl Sirius, ale to ti může být jedno. Náhrady nepotřebují vychovat, stačí je zlomit a dát pod imperio," poslední větou citoval Walburgu už minulých prázdnin. Vypila víc vína, než obvykle a řekla spoustu zajímavých věcí.

Walburze přebehl přes oči stín zlosti.

Pak se Regulus ocitl pod vlnou bolesti. Klesl ke zemi a snažil se potlačit svůj křik. Už pod cruciatusem párkrát byl, ale na tu bolest se nedalo zvyknout.