3.7.- 4.7. 1974
,,Znovu," uslyšel Regulus tvrdý hlas jeho matky.
Nemohl. Už byl vyčerpaný a matka ho nutila opakovat choreografii, dokud to nebude mít dokonalé.
Donutil své tělo se postavit. Byl udýchaný.
,,Zítra máme sraz s profesorem Bianchi a ty nedokážeš správně předvést ani krok!"
,,Jsme tady už čtyři hodiny, matko," zašeptal Regulus.
Jeho matka zůstala ticho, ale Regulus mohl vidět zlost v jejích očích.
,,Jdi si lehnout kdy chceš, ale počítej s tím, že pokud zítra uděláš jedinou chybu, do konce prázdnin odtud neodejsdeš," zasyčela než odešla.
Regulus se svezl k zemi. Miloval balet, ale tohle na něj bylo moc. Když byli se Siriusem malí, měli učitele. Většinou je jen chválili za všechny pokroky a divili se, že jim všechno jde tak rychle.
Všechno jim ale muselo jít rychle. Za každou chybu byli trestaní a to je nutilo učit se rychle a efektivně.
Zastesklo se mu po Siriusovi. Stihl mu zatím poslat pouze jeden dopis. Ujistil ho, že je všechno v pořádku, ale nemá moc času psát a ještě těžší je to vůbec poslat.
Sirius už poslal tři. Tvrdil, že je jejich otci jedno, co dělá a jen mu dává přednášky o rodině a politice. Prý je to nuda.
Regulus se usmál nad představou znuděného Siriuse a jejich otce naprosto ponořeného do vysvětlování, nezajímajíc se jestli ho někdo poslouchá.
Položil si hlavu na chladnou podlahu tělocvičny.
Přemýšlel, jestli má cenu ještě něco dělat. Zítra už mu to stejně nepomůže.
Nakonec si řekl, že půjde spát. Chvíli ještě přemítal, jestli má cenu se zvednout, když ho zítra bude stejně všechno bolet, ale po chvíli se donutil vstát a dojít k sobě do pokoje.
Zítra mají schůzi s učitelem baletu, ale Regulusovi se tam nechtělo. Znal toho muže už dlouho, od svých dvou let. Pan Bianchi byl sám o sobě velmi hodný muž, ale nekteří jeho zaměstnanci byli jako matka.
Regulus se setkal pouze s několika z nich, ale neměl je rád jako profesora samotného.
Například profesorka Leyorová ho potrestala rákoskou do krve, když si zlomil kotník. A to ještě předtím, než mu ho spravila.
Profesor Petit praštil Siriuse tak silně, že mu vyrazil zub. Díky Merlinovi byl ještě mléčný, ale Regulus nikdy nezapomene na tu krev a paniku.
Byli tam ale i hodní profesoři. Měl rád profesora Martina nebo profesorku Blacovou.
Regulus si povzdechl a padl do postele. Možná, že zítra to nebude tak strašné. Neudělá žádnou chybu a všechno půjde v pořádku.
Doufal v to.
***
,,Mme Black," políbil jí postarší profesor ruku. ,,Rád vás opět vidím.
I vás pane Blacku."
,,I my jsme potěšeni," usmála se Walburga.
,,Regulusi, co kdybyste se šel rozcvičit? Rád bych viděl choreografii bez zlomených končetin. Slečna Durandová je v tělocvičně pět. Ví o tom, že máte přijít," otočil se k němu profesor a nenápadně mrknul.
Profesor Bianchi vždycky dokázal jejich matku uklidnit. Regulus předpokládal, že bývali taneční partneři. Většinou se potom tolik nesoustředila na jeho kroky.
ČTEŠ
KRVEZRÁDCE
Fanfiction,,Vždycky jsem hledal chybu v nich, víš? Jenže mi došlo, že je ta chyba ve mně." ,,Až na to, že tohle není chyba, bráško. Je to naprosto normální věc, kterou jen tak neovlivníš." -----------‐----------------------------------- Regulus nečekal, že ho...
