KRVEZRÁDCE

LXXIV.

1.11.1976

Regulus v poslední době vůbec nic nestíhal. Měl extrémní množství úkolů, peace a famfrpálových tréninků. Teď se do toho ještě blížily Siriusovy narozeniny.

Nebelvíři mu plánovali udělat oslavu jako každý rok. Nic velkého, jenom pár přátel u nich v ložnici a velké množství alkoholu.

Tohle měl na starosti James a Marlene. Regulus nikdy nedokázal pochopit, kde ten alkohol berou, ale neměl v plánu se vyptávat, ještě by ho potom kleplo.

Každopádně byl rád, že se nemusí o nic starat, protože by to znamenalo, že by musel mluvit s Jamesem víc, než je nutné. Pandora je teď úplně neodbytná a Reg občas litoval, že vůbec něco říkal. Měl si to nechat v hlavě nebo to třeba napsat do deníčku.

Ačkoliv se Regulus dennodenně dramaticky sebelitoval a přemýšlel o svojí existenci, byl rád, že to Panda věděla. Kdyby se totiž neměl komu stěžovat asi by skočil z astronomické věže.

Regulus se zrovna vracel od kabinetu jejich profesorky bylinkářství, kde musel vyzvednout pár přísad pro profesora křiklana. Byl unavený, bolely ho nohy a měl hlad.

A to dnešek ještě nekončil. Musel vyzvednout dárek, který pro Siriuse měl, napsat dvě eseje a byl úplněk.

Naštěstí pro všechny, Regulus věděl co dělá a měl všechno pod kontrolou.

,,Pomůžu ti," objevil se u něj Barty a popadl dva květináče, takže Regulusovi zbyl jen jeden.

,,Děkuju," pousmál se Regulus. ,,Co tu vůbec děláš? Nemáš co na práci?"

Barty jen pokrčil rameny. ,,Nudil jsem se a Pandora je někde s holkama. Navíc jsem s tebou chtěl mluvit."

,,Proč?" zarazil se Regulus. ,,Udělal jsem něco?"

Barty se zasmál. ,,Ne, jen potřebuju radu."

,,Ohledně čeho?" zamračil se podezřívavě Regulus. Tohle se mu vůbec nezdálo.

,,Dejme tomu že, čistě teoreticky samozřejmě, by se našel někdo, kdo tu prostě zlepší den jen tím, že v něm je."

Regulus opatrně kývnul. Začínal se bát toho, na co se Barty chce zeptat.

,,Jak to tomu člověku řekneš?"

Regulus párkrát překvapeně zamrkal.
,,A to se ptáš zrovna mě?"

Barty si povzdechl. ,,Když já nikoho jiného nemám a Pandoře to říct nemůžu."

,,Proč?"

,,Prostě nemůžu," rozhořely se mu tváře.

Regulus se zhluboka nadechl. ,,Dobře, musíš, teoreticky, prostě říct tomu člověku, že s ním rád trávíš čas."

,,Ale jak?!" rozhodil Barty rukama, ve kterých držel květináče.

Regulus se na něj zadíval a pocítil osten soucitu. Samozřejmě že Barty, člověk, kterému nikdy nikdo neukázal, že ho má rád takového jaký je, který musel žít s otcem, který k němu neprohodil vlídné slovo a který ho nutil zlepšovat už dokonalé věci nebude vědět, jak vykomunikovat lásku k druhým.

,,Proč prostě neřekneš, co tě první napadne, Barty, improvizace ti jde," ušklíbnul se na něj.

,,Nechci to pokazit," povzdechl si Barty.

,,Nemáš co pokazit! Bude to v pohodě a když to neklapne, vždycky můžeš skončit se mnou," mrknul na něj hraně.

Barty se zasmál. ,,To určitě."

Nakonec upadli do příjemného ticha, kdy se Barty rozhodl, že prostě zaimprovizuje, protože to je to, co mu jde ze všeho nejlíp.

,,Můžu tě obejmout?" vykuňknul po chvilce Reg.

Barty zvednul obočí překvapením. Regulus obvykle nebýval zrovna dotykový typ. ,,Jo, jasný, určitě."

A tak se dva chlapci objímali uprostřed chodby stále s květináči v rukou.

,,Ale povíš mi kdo je ta vyvolená, že jo?" zamumlal Reg stále v objetí. ,,Nebo vybolenej."

Bartymu zrudly tváře a on raději odvrátil pohled.

,,No ne ne!" vyjekl Regulus nadšeně.
,,Nejsem v tom sám, díky Merlinovi!"

Barty se rozhodl raději nekomentovat.

,,Tak povídej! Je vysokej? Nebo máš radši menší? Jaká kolej? Barva očí? Aura? Co je jeho patronus? Máte stejného? Víš to vůbec? Uděláme lektvar lásky a zjistíme, jestli se vzájemně cítíte! To je úplně na nejlepší věc, Barty!"

,,Radši buď ticho," zavrtěl Barty s úsměvem hlavou, stále rudý jako rajče.

A pak že Regulus není drbna.