Vlny, co proudí tam a zpět

6. KAPITOLA

Ještě se červenám, když vyjdu dvě minuty před dvanáctou před školu. Rozhlédnu se kolem a když Emily nikde nezahlédnu, vytáhnu si z kapsy telefon, kde na mě od ní vyskočí zpráva.

Emily: Budu mít menší zpoždění, profesor nám prodlužuje přednášku (kretén!). Ve 12:10 mě čekej.

S povzdychnutím se posadím na jedinou volnou lavičku, kterou objevím, a přehodím si nohu přes nohu. Projíždím sociální sítě, když si ke mně někdo přisedne.

„Nazdárek," pozdraví mě Jordan zvesela. Má na sobě šedé bavlněné kraťasy a bílé tričko s logem Adidasu. Pamatuju si, jak na něm před rokem viselo, zatímco teď je mu těsné. „Čekáš na někoho?"

Přikývnu. „Ve 12 jdeme s Emily na oběd, chceš se přidat?"

„Vlastně jsme chtěli jít s klukama na surf, dneska jsou parádní vlny. Nechceš se spíš ty přidat k nám? Hodila by ses mi tam."

Uculím se. „Fakt jo?"

„No jasně," přitaká. „Vždycky si ze mě dělají srandu, tak by se mi hodila podpora."

Povzbudivě mu stisknu rameno a věnuju mu úsměv. „To zvládneš, Jordane. Jsi z nich nejlepší."

„Nikdy jsi neuměla lhát, Liz, ale to nevadí. I tak díky," usměje se na mě. „Užij si oběd."

„Ty si užij surf."

Pak už se zvedne, mávne mi na rozloučenou a zamíří k autu.

S Emily se usadíme v jedné z restaurací, které se nachází na pobřeží, a objednáme si mořské plody. Emily si stěžuje na toho profesora, co k nim měl přednášku ohledně pololetních písemek. „Jsou až za tři měsíce, chápeš? A on nás kvůli tomu prudí už teď," ušklíbne se.

„Jo tak tohle mi vůbec nechybělo," směju se. „V Londýně jsme v tomhle směru měli klid."

Emily se opře lokty o stůl a podepře si hlavu. „Jak ses tam vůbec měla? Zatím jsi mi toho moc neřekla, až na to, že to bylo super. Chci detaily!"

„A co bys chtěla slyšet, Eminko? Bylo tam pořád zamračeno, pršelo, člověk musel i ve slunečný den mít připravený deštník, protože se tam počasí měnilo jak tvůj vkus na kluky." Za to mě ihned pleskne přes ruku, ale nechává mě mluvit dál. „Lidi tam byli fakt super, všichni se oblékali jak chtěli a nikdo po nich nekoukal s despektem nebo opovržením. Nikdo tam nikoho nesoudil, každý byl sám za sebe a mohl být kým chtěl. Každý pátek večer jsme chodily s holkama do baru, oblékaly jsme si ty nejkratší šaty, co jsme našly ve skříni, a jen jsme si užívaly, že jsme naživu. Tancovaly jsme na různorodou hudbu, žádnou noc nehrálo to samé. Londýnský noční život bych ti přála zažít, Emi."

„A co kluci?"

Uchechtnu se, protože přesně tuhle otázku jsem čekala. „Byl tam jeden," přiznám. „Jmenoval se Derek."

„Chodili jste spolu nebo?"

„Víš, že s nikým nechodím," zavrtím hlavou.

„Jasně, ty jen spíš s těma nejhoršíma typama v Malibu," pokrčí rameny.

„To narážíš na Jamieho?"

Přikývne.

S povzdechem zavrtím hlavou a nechám to být. Vím, že Emily nemá Jamieho ráda. Stejně jako Tylera. A i když tvrdí, že Chrise nesnáší ze všech nejvíc, myslím, že ho ve skutečnosti má ráda až moc.

„No ale zpátky k tomuhle Derekovi. Jakej je? Jak jste se seznámili? Jakej má penis?"

„Emily!" okřiknu ji. „Nemůžeš mluvit o penisech cizích lidí na veřejnosti!"