Vlny, co proudí tam a zpět

18. KAPITOLA

 „Tak mi o ní něco řekni, ať se máme od čeho odpíchnout," pobídnu ho s úsměvem.

„Jak jsem říkal, miluje divadlo a hraní obecně. Líbí se jí starý filmy, ráda zpívá a vaří a..."

Snažím se soustředit na výčet všech jejích zálib, ale zatímco mu hledím do očí, myslím jen na to, jak mi jeho city ke mně mohly uniknout. Znám ho už dva roky a myslela jsem si, že ho znám docela dobře. Tak jak to, že jsem si toho nevšimla?

„Lizzie?"

Nevím, na jak dlouho jsem se zamyslela, ale podle jeho výrazu bych řekla, že na dlouho. „Promiň, jen jsem se na chvíli zamyslela. Pokračuj," požádám ho. V očích se mu mihne starost.

„Nad čím ses zamyslela?"

Hledím mu do očí a přemůže mě upřímnost. „Na všechny ty večery, co jsme spolu strávili. Na surfování, jízdy na skútru nebo plavání. Sezení na pláži. Tolik rozhovorů, co jsme spolu vedli, a já si ani při jednom z nich nevšimla toho, co ke mně cítíš."

„Nevyčítej si to, Lizzie. Já nechtěl, aby sis něčeho všimla."

„Ale proč? Muselo tě to přece užírat."

Povzdychne si. Bolest v jeho očích se promítne do mých. „Člověk se za život zamiluje několikrát, Elizabeth. A bohužel ne vždycky je to opětované, na tom není nic špatného. A já měl holt smůlu, když jsem se zamiloval do tebe."

„Mrzí mě to, Jordane," hlesnu.

„Mě ne," zavrtí hlavou s úsměvem. Chytne mě za ruce. „Každá vteřina, kterou jsem strávil zamilovaný do tebe, byla úžasná. I když jsem věděl, že mi to nikdy nebudeš opětovat, nikdy jsem nelitoval."

„Všechno by bylo snazší, kdybych se zamilovala do tebe a ne do Jamieho," povzdychnu si.

„No jo, my lidi si rádi vybíráme ty nejtěžší cesty," zazubí se. „Ale Jamie je dobrej kluk, Lizzie. I když se občas chová jako kretén, taky mu nejsi fuk. Vlastně si myslím, že v celý týhle situaci jde jen o Chrise. Říkal ti o tom večeru, kdy tě nám představil?"

„Jak vám vyhrožoval, že když po mně pojedete, ušmikne vám koule a donutí vás je sníst?"

Jordan vyprskne smíchy a přikývne. „Chris a Jamie jsou jako bráchové a myslím, že si Jamie tenkrát tu jeho výhrůžku vzal dost k srdci. Nechce zklamat jeho důvěru, to je celý."

„Myslím, že kdyby mě opravdu miloval, snažil by se. Protože to přece zamilovaný lidi dělají, no ne? Jdou přes mrtvoly, aby získali to, co chtějí."

„On do toho taky dospěje, neboj se," pronese s takovým přesvědčením, až mám chuť mu věřit.

„Děkuju, Jordane," pousměju se.

„To já děkuju, Lizzie. Že jsi tak dobrá kámoška."

Celá zčervenám, načež se na sebe jen usmějeme. Ještě nikdy jsme spolu nevedli takhle upřímný rozhovor a já jsem ještě nikdy nebyla tak vděčná, že jsme kamarádi.

„Spíš mi řekni, jak jsi to ty zvládala? To odmítnutí."

„On mě neodmítl," opravím ho. „Jen o mě nikdy neprojevil zájem."

Jordan se pousměje, a i když se usměje, vím, že ví, že mě vlastně prakticky fakt odmítl. „No vlastně mám jednu věc, kterou dělám, abych se cítila líp."

„A jaká to je?" zeptá se zvědavě.

„Ještě nikdy jsem o tom nikomu neřekla," zavrtím hlavou. „Ani Emily, ani Chrisovi."