Vlny, co proudí tam a zpět

29. KAPITOLA

CHRISTOPHER

James nám právě objednal třetí kolo panáků. Tyler už je v náladě, což u něj znamená jediné – jeho nadrženost dosahuje nekonečných výšin. Mrká na každou holku, která kolem něj jenom projde, tancuje s každou, kterou sbalí, a to i s holkama, které vůbec nejsou jeho typ.

James je taky v náladě, jenže v jiné, než obvykle. Normálně je veselej, vtipkuje a má pocit, že může cokoli. Ale dneska ne. Dneska do sebe klopí jednoho panáka za druhým, zírá do skleničky tak urputně, jako by v té tmavé tekutině hledal smysl života. Vypadá zlomeně.

No a já? Já myslím na Emily.

„No tak, chlapi! Pojďte tancovat s náma!" pobízí nás Tyler, zatímco na nás cení perfektně bílé zuby. Kolem ramen drží dvě blondýnky a obě na něm můžou oči nechat. Nevím proč zrovna on na holky působí jako magnet. „Je tu tolik krásnejch bab, tak si jen vyberte a do toho, život je krátkej!" Ano, Tyler rád filozofuje, když je namol.

„Tak si je užij, Tylere," mrknu na něj a otočím se zpátky čelem k baru. „Ten Tyler je fakt neskutečnej," prohodím k Jamiemu. Ten jen krátce přikývne a opět smočí rty v hnědé tekutině.

„Co se děje, chlape? Trápí tě něco?"

James ke mně vzhlédne skelnatýma očima a nadechne se, aby mi něco pověděl, když si to zase rychle rozmyslí. Jen zavrtí hlavou a objedná si dalšího panáka. „Jde o tvoje rodiče? Je to zlý?"

„Jo, no, to je," přitaká a já si povzdechnu.

„To mě mrzí, Jamie. Já to znám, rozvody stojí za hovno."

„Jo, to jo. Já si..." ukáže na chodbu, kde jsou záchody.

„Odskočíš?" doplním ho a on přikývne. „Nechceš pomoct?"

„Myslím, že vychcat se ještě zvládnu, Christophere."

Obtížně se sesune ze stoličky, přichytí se baru a odkráčí směrem k záchodům, když jeho místo ihned zaujme nějaká zrzka. Zářivě se na mě usměje a objedná si tequilu. „Tak jak si užíváš večer?"

„Nijak extra," odvětím stroze.

Zrzka mi položí dlaň na stehno a jemně mi po něm přejede. „Tak co kdybychom si zatančili a já se ti ho pokusila vylepšit?"

Její úmysly mi jsou jasný a i když vím, že večer by mi zvládla vylepšit jen jedna osoba, přikývnu. Chytnu ji za ruku a nechám se odvést na parket. Chytnu ji kolem boků, ona mě obejme kolem krku a přitiskne se na mě svým bujným poprsím, které vystavuje tak okatě, až mi to už nepřijde sexy, nýbrž laciné.

V tom si všimnu, jak někdo stojí u dveří. Jako by můj mozek věděl, kdo to je, ještě dřív, než ji spatřím.

Stojí tam v krátkých červených šatech a krvavě rudou rtěnkou, vlasy má rozpuštěné. Okamžitě mě zaregistruje a ztuhne, když si všimne, že tančím s touhle holkou. Bez přemýšlení ji od sebe odstrčím a začnu se drát ven, za ní.

Ona se ale otočí na podpatku a zmizí ven. Zrychlím krok a vyletím ven dost rychle na to, aby mi nestačila utéct.

„Emily!"

Obrátí se ke mně, v očích se jí lesknou slzy. Povzdechnu si a zamířím za ní, ale ona mě dlaní na hrudi zastaví. „Ne," hlesne.

„O nic nešlo, jen jsem s ní tancoval."

„S ní a jejím výstřihem, co jsem viděla až k východu? To fakt, Christophere? Lacinějšího holku už sis vybrat nemohl?"

Chytnu ji za ruku, kterou má položenou na mé hrudi, a odtáhnu ji za bar. Přitlačím ji ke zdi a přitisknu si její dlaň k rozkroku.

„Tohle se mnou děláš jenom ty, Emily." Skloním se jí k uchu a jemně ho olíznu, až vzdychne. „Jenom ty."

Emily evidentně bojuje sama se sebou, stejně jako já. Nevím, kdy se můj vztah k ní tolik změnil. Kdy se změnila z té otravné dětinské holky v úžasnou, zábavou a krásnou ženu, na kterou nedokážu přestat myslet?

„Chrisi," povzdychne si a odtáhne se ode mě na délku paže. „Proč mi tohle děláš?"

„Nemůžu si pomoct."

„Nemůžeš mě políbit," šeptne po tom, co si ji přitáhnu zpátky a skloním se k jejím rtům. Voní po jahodovém sprchovém gelu, její horký dech mě pálí na kůži. Všechno ve mně mi říká, abych tu zbývající vzdálenost mezi námi přerušil, ale vím, že má pravdu.

„Zítra si s ní promluvím, dobře? Řeknu Liz o tom, co se mezi náma děje."

„To nemůžeš," zavrtí hlavou. „Nikdy by mi to neodpustila."

„Ale vždyť přece neděláme nic špatnýho," namítnu. „Lizzie je skvělá holka, nebude jí to vadit."

„Ale o tohle vůbec nejde... Já... ona má určitý tajemství, o kterým vím jen já, a když by zjistila, co tu spolu děláme, myslela by si, že jsem ji zradila."

Zamračím se, snažím se pochopit, co mi tím chce říct. „O jaký tajemství jde? Nechápu, co to má dělat s náma dvěma, Em."

„To nemůžeš pochopit," zavrtí hlavou. „Hlavní je, že jí to nemůžeš říct. A že tady spolu nemůžeme být."

„Em..."

„Vrátíme se k tomu, čím jsme si byli dřív. Ty budeš jen nevlastním bratrem mojí nejlepší kámošky a já budu zase ta otravná holka, co ti v jednom kuse leze na nervy."

Při poslední větě se jí zlomí hlas a z očí jí vytrysknou slzy. Pokusím se jí obejmout, utěšit ji a ujistit, že to zvládneme, ale ona jen zavrtí hlavou. Mlčky se se mnou rozloučí a zmizí v černočerné tmě.