Vlny, co proudí tam a zpět

39. KAPITOLA

Po návratu z chaty to bylo divný. Pro všechny. S Jamesem jsme spolu prakticky nepromluvili. Snažila jsem se mu dát prostor, aby to mohl všechno zpracovat, ale bylo těžký mu neskočit kolem krku, když se na mě usmál.

Všechny volné chvíle jsem trávila s Jordanem nebo v klubu. A nebo s Jordanem v klubu. Ve všech písničkách jsem si vylévala svoje vlastní pocity, což mi hodně pomáhalo.

Jordan si taky něčím procházel, takže jsme společně jeli na vlně zlomených srdcí, jak jsme ji sami trefně pojmenovali. Během těch pár týdnů se z nás stali nejlepší kámoši. Občas jsem k němu měla blíž než k Emily, což mě děsilo.

Chrisův vztah s Emily jen vzkvétal. Chovali se jako jeden z těch trapně šťastných párečků, co by se klidně vzdali spánku, jen aby mohli být spolu. Přeju jim to, ale občas mám pocit, že se mi oba vzdalují. Vím, že to zní sobecky, ale víc mi vyhovovalo, když ji Chris nesnášel.

Emilyin rozchod s Grahamem ji nijak nezasáhl. Chodili spolu sotva půl hodiny, takže si myslím, že ani on si neprožívá zlomené srdíčko.

S Derekem jsem nemluvila, ale upřímně jsem si na něj během posledních týdnů ani nevzpomněla. Od té jeho omluvy už uplynula spousta času a jelikož svého sponzorství nijak nezneužívá, soudím, že ta omluva byla přece jen upřímná. Díky tomu občas s úsměvem vzpomínám na chvíle, co jsem s ním v Londýně prožila. V jeho společnosti jsem tam byla šťastná. Občas myslím na to, jak bych se měla, kdybych se tam do něj zamilovala. Kdybych vyměnila Malibu za Londýn. Asi bych byla šťastná.

Jenže i když bych občas chtěla, srdce obelstít nedokážu.

Po přesně pěti týdnech od našeho odjezdu na chatu někdo zazvoní. Vyskočím z gauče, odložím popcorn, který jsme s Chrisem ujídali u filmu, na stůl a rozeběhnu se ke dveřím. Když je otevřu, spatřím v nich Jamese.

Překvapeně zamrkám. „Jamie?"

Přeměří si mě nervózním pohledem, než vzhlédne zpátky k mým očím. Najednou si v obyčejných bavlněných kraťasech přijdu nahá.

„Neruším?"

Rychle zavrtím hlavou. „Ráda tě vidím."

„Já... jsem tě přišel pozvat na rande."

„Cože?"

„Celý dva roky jsme hnili ve vztahu nevztahu a ráno mi došlo, že jsme nikdy ani neměli normální rande. A tak bych tě rád na jedno vzal."

V jeho výrazu cítím odhodlání. Už jsem ho pár dní neviděla a skoro jsem zapomněla, jak krásnou má tvář.

„Já bych s tebou moc ráda šla na rande."

James přikývne. „Tak zítra večer?"

„Vyhovuje."

„V sedm tě tu vyzvednu."

„Dobře," přitakám, načež on opět přikývne, otočí se a beze slova odejde. Chvíli se za ním ještě dívám, než zavřu dveře a vrátím se zpátky za Chrisem.

„To byl James?"

Přikývnu. Cítím, jak mi hoří tváře, ale nijak to neřeším. Vím, že Chris se ještě nepřenesl přes to, že jsme mu s Jamiem lhali, ale snaží se. I když se mnou mu to jde snáz. Nerozumím tomuhle jejich poutu, ale pochopila jsem, že čím blíž si dva lidi jsou, tím hůř se jim odpouští.

„Pozval mě na zítra večer na rande."

„Proč se tváříš, jak kdyby to bylo něco speciálního? Beztak jste jich měli už nejmíň milion," osočí mě.

Usadím se zpátky vedle něj. „Vlastně tohle bude naše první, Chrisi."

Zbytek filmu už se na to, co běží v televizi, vůbec nesoustředím. Cpu se popcornem, zatímco si v hlavě přehrávám všechny možné verze našeho rande.

1. Vezme mě do kina. Budeme dvě hodiny koukat na film, během nějž si neřekneme ani slovo. Doprovodí mě domů, řekne ,Ahoj' a já zklamaně probrečím zbytek noci.

2. Půjdeme na večeři, která mi nebude chutnat. Během jídla se na mě ani jednou nepodívá. Po jídle se mě zeptá, jak mi to chutnalo. Já řeknu, že moc, abych ho neurazila. Doprovodí mě domů, řekne ,Ahoj' a já zklamaně probrečím zbytek noci.

3. Půjdeme se projít někam do parku, kde mě seřve a přetáhne pohrabáčem.

No dobře, ta třetí varianta je bolestně nepravděpodobná, ale úplně vyloučit ji nemůžu. A všimli jste si, že žádná z mých představ nezahrnuje šťastný konec?

Od večera, kdy mi řekl, že náš vztah přizná Chrisovi, a pak druhý den ráno ze všeho kvůli Willovi sešlo, jsem si zakázala cítit naději. Protože naděje se nevyhnutelně pojí se zklamáním.