Vlny, co proudí tam a zpět

28. KAPITOLA

Přestože se mi Derek omluvil, neměla jsem z něj dobrý pocit. V Londýně jsem ho považovala za výjimečného chlapa, co mi rozumí. Co mě skutečně rád poslouchá, aniž by za tím viděl něco víc.

Jenže fakt, že se do mě zamiloval, mě znervózňuje. Lásku člověk jen tak neodstřihne, nejde se jí zbavit, i když by si to sebevíc přál.

Teď vedle mě sedí se spokojeným výrazem a pozoruje Michelle, jak zpívá. Nevím proč, ale mám z toho výrazu strach. Jako by ho neuspokojoval jen její zpěv, ale jako by se za ním skrývalo něco víc.

Z druhé strany vedle mě sedí William a jeho celovečerní přítel – sklenka s whisky. Tupě do ní zírá, sem tam si lokne, ale všimla jsem si, že toho z ní vlastně dohromady moc nevypil.

Michellina skladba se chýlí ke konci, tudíž se blíží velké finále. A přesně během toho se k němu nakloním. „Záchod, za tři minuty."

S tím se od něj odtáhnu, zvednu se a zamířím na záchod. Podívám se na telefon – je přesně půl desáté. A přesně v půl desáté a tři minuty se ozve zaťukání na dveře. Vezmu za kliku, stisknu a vpustím Willa dovnitř.

„Díky, že jsi přišel."

„Co tu dělám, Elizabeth? Myslel jsem, žes mi dala jasně najevo, že už se mnou nechceš nic mít."

Jako bych přímo cítila tu bolest, kterou prožívá. „Myslela jsem si, že rozchod s tebou bude hračka – přece mezi námi nikdy nešlo o víc než jen o sex. Ale není, Wille. Já... taky mě to bolí."

Hledí mi do očí, jako by ta slova musel nejdřív zpracovat, aby na ně mohl nějak reagovat. „Myslel jsem, že jsem ti fuk."

„Necítím k tobě to, co by sis přál, nebudu ti lhát. Ale ne proto, že bys nebyl výjimečnej. Nebo že bys dělal něco špatně, naopak. Já jen nejsem schopná milovat dva lidi najednou."

„Takže je ještě někdo jinej?"

Přikývnu. „Nezáleží na tom, kdo to je, protože o mě nestojí dost na to, aby o mě bojoval. Nevím proč jsem se musela zamilovat zrovna na něj, ale stalo se. A i když se strašně moc snažím ho nemilovat, nedaří se mi to."

V tenhle moment bych se nedivila, kdyby jen s opovržením zavrtěl hlavou a řekl mi, jaká jsem bestie, že jsem ho jen využívala. Nedivila bych se ničemu, ale to, že mě obejme, mi totálně vyrazí dech. Pevně si mě k sobě přitiskne a jakmile mi do nosu pronikne jeho vůně, oči se mi zalijí slzami. Mám tohohle chlapa tolik ráda a bolí mě vědomí, že jsem mu nikdy nebyla schopná plně opětovat city. Mohla jsem s ním odjet do New Yorku a žít úplně jiný život. Mnohem lepší život, než o jakém se mi kdy snilo.

„Moc mě to mrzí," vzlyknu.

Will mě hladí po vlasech a já mám pocit, že jsem v bezpečí. Necítím se špatně, že před ním brečím. Vlastně je až nečekaně příjemné mu ukázat všechny svoje emoce.

Vzhlédnu k němu. „Budeš mi chybět, až odjedeš."

„Doufám, že získáš to, co chceš, Elizabeth."

„Ty taky," přitakám. Palcem setře slzu, co mi stéká po tváři, a když se ke mně skloní, políbím ho. V tom polibku jsou všechny naše emoce – propojené do sebe. Všechna bolest, láska i smutek, všechno se mísí v tomhle našem polibku.

Will mě chytne kolem pasu a než se stihnu odtáhnout, políbí mě vášnivěji. Drží mě tak pevně, protože ví, že tohle je naposledy. Tohle je naposledy, co jsme si takhle blízko.

„Wille, prosím," šeptnu a pokusím se od něj odtáhnu, což mi umožní. Ale jen na pár milimetrů, takže na rtech pořád cítím jeho dech.

„Promiň, ale já to musel udělat."

V tom si kousek od nás někdo odkašle. Oba tím směrem trhneme hlavou a srdce mi na pár vteřin vynechá, když spatřím Emily.

„Tak tohle jsem teda nečekala," zazubí se. Odskočím od Willa a její pobavený úsměv se ještě rozšíří, když si všimne mojí rtěnky rozmazané kolem jeho rtů.

„Em, já ti to vysvětlím."

„Já jsem si říkala, jak je možný, že ti nevadí, že jsi takovou dobu bez kluka. A tys přitom bez kluka vůbec nebyla! Jak dlouho si to rozdáváš s naším profesorem, holka?"

Vypadá naprosto uchváceně. Bála jsem se, že mě bude soudit nebo se naštve, ale ona se tváří, jako bych u ní teď jako kámoška dokonce stoupla na hodnotě.

„No, já vás tu nechám," prohlásí Will.

„Jestli nechcete, aby poznali, co jste tu dělali, možná byste si měl smýt tu rtěnku," mrkne na něj Emily a on zrudne až za ušima. Rychle si ji umyje a ještě než zmizí, zastaví se ve dveřích.

„Ozvi se mi, prosím. Odjíždím za dva dny a chci... musím tě ještě vidět, dobře?"

Přikývnu, on přikývne a vrátí se zpátky, zatímco mě tu nechá s šíleně zvědavou kámoškou.

„Elizabeth Meyersová! Ty si to vážně rozdáváš s učitelem?"

Celá rudá jemně přikývnu. „Nesmíš to nikomu říct, je ti to jasný?"

„Blázníš? Myslíš, že bych to někomu vykládala?"

Zavrtím hlavou, jelikož vím, že by nikdy záměrně moje tajemství neprozradila. „Nečekala jsem ho dneska tady. Já... my jsme se před pár dny rozešli."

Emily překvapeně zamrká. „To fakt? Teď to tak teda nevypadalo."

„Já jsem netušila, že tu dneska bude. Vůbec mě nenapadlo, že ten Grahamův kámoš se zlomeným srdcem bude Will."

„Je fakt divný tě slyšet o něm mluvit jako o Willovi," ušklíbne se. „Proč jsi mi o tom neřekla, Liz? Myslela jsem, že si říkáme všechno."

„Slíbili jsme si, že to zůstane jen mezi náma. Umíš si představit, jaký by to bylo, kdyby to prasklo? Nejen že by ho vyhodili z práce a mě ze školy, ale on už by si nikdy jako učitel neškrtl a já bych se do smrti nezbavila nálepky coby Ta, co spí s profesorem."

„I tak jsi mi to mohla říct," povzdychne si, ale poznám, že to chápe. „Nemusíš se bát, nikomu to neřeknu."

„Děkuju, Eminko," pousměju se. Pevně mě obejme a když se odtáhnu, nasadí spiklenecký úsměv. „Tak mi prozraď, má ho velkýho?"