Vlny, co proudí tam a zpět

35. KAPITOLA

JAMIE

Jako dítě jsem se bál běžných věcí – strašidel pod postelí, pavouků, kluků, co byli větší než já. Strachu ze strašidel jsem se zbavil tím, že jsem vyrostl, a došlo mi, že neexistují. Pavouků se bojím doteď, i když to nerad přiznávám. A abych se nebál větších kluků, vyrostl jsem a zesílil natolik, takže teď se ti menší bojí mě.

V pubertě jsem se bál odmítnutí od holek, kterých se mi moc nedostávalo, protože jsem holky vždycky z nějakýho důvodu přitahoval jako magnet.

A teď na vysoký jsem se nejvíc bál toho, že neprojdu u zkoušek a vyroste ze mě nula s podprůměrným příjmem.

Ale nikdy... nikdy jsem se nebál zlomenýho srdce. Až do dne, kdy jsem poznal Elizabeth Meyersovou.

Jak už jsem říkal, vždycky jsem na holky působil jako magnet. Mohl jsem si vybírat, jakou holku pozvu na rande nebo jakou si vezmu jako doprovod na ples. Nebál jsem se toho, že by mi nějaká z nich zlomila srdce, protože to byly prostě jen holky. A já jich mohl mít stovky.

Neříkám, že v moment, kdy jsem spatřil El, jsem věděl, že ona mi srdce zlomit může. Když jsem ji spatřil, řekl jsem si, že to je nejhezčí holka, jakou jsem kdy viděl. Až později mi došlo, že právě tahle holka bude první, která s mým srdcem zamává natolik, aby byla schopná ho zlomit.

Je mi 23 let a sedím tady před holkou, kterou z celého srdce miluju a které to svoje pošramocený srdce konečně otevírám. Poprvé za 23 let se bojím, protože by stačilo jediný slovo, aby to srdce zlomila na tisíc malinkých kousků.

„Cože?" šeptne. Hledí na mě tak upřeně, jako by vkládala veškerou svou naději do toho, co se chystám říct.

„Když se moji rodiče začali hádat, věděl jsem, že to bude špatný. Oni se nikdy nehádali, víš? Ne tak jako jiný páry. A když mi řekli, že se budou rozvádět, protože se máma zamilovala do někoho jinýho, zlomilo mi to srdce."

„Jamesi..."

„Ale ne jen kvůli tomu, že půjdou od sebe a mně se změní život, ale taky kvůli tomu, že jsem si představil, jaký by to bylo, kdyby ses ty zamilovala do někoho jinýho."

Zvednu se ze židle, kleknu si před ní a chytnu ji za ruce. Shlíží na mě s bolestí v očích.

„Miluju tě, El. Tak strašně moc a je tak úžasný to říct konečně nahlas," vydechnu s úsměvem. Celá se rozzáří, jakmile ta slova vyslovím. Z očí jí stékají slzy, ale nesnaží se je setřít. Ty slzy jsou symbolem toho, co začíná.

„Nechci tě ztratit kvůli svýmu strachu a pokud kvůli tomu mám ztratit Chrisovo přátelství, tak ať. Bylo by to dost pokrytecký, ale je mi to jedno, protože ty jsi pro mě nejdůležitější člověk na světě, El."

„Takže mu to řekneš?" hlesne, jako by se bála, že tím tu chvíli přeruší.

Přikývnu. „Zítra hned ráno mu to řeknu."

Několik málo vteřin na mě jen zírá, než celá rozzářená vyskočí na nohy a políbí mě. V tom polibku jsou cítit slzy, ale zároveň radost a štěstí. Pevně ji držím kolem pasu, vpíjím ji do sebe a vychutnávám si každou vteřinu její přítomnosti.

Každou vteřinu, kdy je konečně moje.

Líbáme se tak dlouho, než nás už nezačnou bolet rty. A i když se od sebe odtáhneme, pořád ležíme na pohovce objetí. El se mi tulí k hrudi, zatímco já vdechuju vůni jejích vlasů.

Když najednou vyskočí a otočí se hlavou ke mně, téměř se leknu.

„Když jsi předtím říkal, že by to od něj bylo pokrytecký, tak jak jsi to myslel?"

Vyděšeně zamrkám a celý zrudnu. „Nevím, o čem mluvíš," zalžu.

„To fakt, Jamesi? Budeš mi lhát i teď?"

„Ne, nebudu," povzdychnu si. „Já... mluvil s Emily."

„Já netušila, že se bavíte."

„To nebavíme," zavrtím hlavou. „Přišla za mnou, protože neměla s kým jiným o tom mluvit."

El na mě chvíli nechápavě zírá, než jí to dojde. Zvedne se mi z hrudi a posadí se vedle mě. „Jde o Chrise, viď? Něco spolu mají."

„Nemají. Nechtějí ti nic dělat za zády, protože Emily se bojí, že ji budeš nenávidět, když ti prakticky dělá to samý jako ty Chrisovi."

Zírá na mě, zpracovává tuhle novou informaci, když se najednou zplna hrdla rozesměje. Je to tak upřímný smích, že se na mě celá chvěje. „Tohle bylo fakt úplně zbytečný, viď? Kdybychom si hned řekli všichni navzájem pravdu, mohli jsme si ušetřit ty měsíce bolesti."

„Zítra jim to řekneme a začneme novou kapitolu, dobře?"

„Dobře," přikývne s úsměvem.