Není lektvar jako lektvar

4

Harry čekal na Malfoyovu reakci, ale dočkal se jen stupidního: "He?"

"Dohoda, Malfoyi," řekl pomalu Harry. "Znáš to, já udělám něco pro tebe a ty zas něco na oplátku."

"Jasně, jo, samozřejmě… Takže, jakou dohodu?" zeptal se Malfoy.

"Fajn," začal Harry. "Dnes ráno byly lektvary úplné fiasko a já vím, že s tím máš něco společného ty. A nesnaž se to popřít. Napadlo mě, že možná… když, eh, tě nezakleju pokaždé když, ehm, no.. však víš… mohl bys pak souhlasit a nechat všechny ostatní na pokoji a… Malfoyi?"

Malfoyovy oči se s alarmující naléhavostí zaměřily na Harryho ústa. "Hm?"

Harry si povzdechl. "Slyšel jsi něco z toho, co jsem teď řekl?"

"Jo," zněla slabá odpověď. "Něco… lektvary… a ještě něco dalšího…"

Harry se opravdu začínal cítit velmi nepříjemně. Možná, že bylo načase se do toho prostě vrhnout, ať už to má za sebou. Zhluboka se nadechl.

"Podívej se, Malfoyi, když tě nechám, abys mě políbil, budeš pak dávat pozor?"

Ta slova donutila Malfoye zvednout pohled. "Opravdu?" zeptal se až příliš dychtivě.

Harry toho už teď začal litovat. "Jo, myslím, že se nedá nimhm - "

Z ničeho nic měl Harry plnou náruč Malfoye, což byl pocit, který se stával až příliš povědomý, ačkoli přinejmenším tentokrát na to byl skoro připravený. Bylo hrozně těžké odolat nutkání se s Malfoyem prát, ale Harrymu se podařilo zůstat nehybně stát, zatímco Malfoy zabořil obličej do jeho krku.

Po asi dvou minutách, kdy v tichosti nechal Draca Malfoye se s ním mazlit, se Harry rozhodl, že už toho bylo dost. Váhavě se pokusil odtáhnout Malfoyovu ruku ze svých zad.

"Ne, ještě ne, prosím," zakňučel Malfoy a Harry se přestal pokoušet dostat na svobodu, překvapený, jak zoufale Malfoy zněl. Vzpomněl si na Snapeova slova: "Malfoy to ví nejlépe," a pocítil náhlý příval viny, že se mu celý týden vyhýbal.

"Fajn, ještě ne, ale kdy přesně?" zeptal se Harry. "Opravdu tu nechci stát celou noc, Malfoyi. Stále si musíme promluvit."

"Tak mluv," zamumlal Malfoy.

"Já…," začal Harry zaskočeně. "Myslíš takhle? Hned teď?"

Malfoy udělal zvuk, který si Harry vyložil jako "ano". V tuhle chvíli se cítil doopravdy velice nepříjemně, ale rozhodl se akceptovat, že jeho život bude prostě během příštího měsíce divný - víc než obvykle.

"Dobře, pokusím se to zkrátit," řekl a statečně a snažil se ignorovat Malfoyův horký dech na svém krku. "V podstatě jsem ochoten nechat tě dělat, ehm… tu tvojí věc… každý den, dokud se nezbavíš toho lektvaru, pokud necháš na pokoji mé přátele."

Malfoy nevěřícně zvedl hlavu. "To je tvoje jediná podmínka? Být milý na nebelvírské?"

Harry si najednou uvědomil, že má co dočinění se Zmijozelem, takže musí požít přesné znění svých podmínek, aby Malfoy nenašel cestu, jak je obejít. Parchant.

"Ne," řekl pevně. "Nejen nebelvírské. Myslím, že nesmíš být zlý na nikoho. Pokud si to nezaslouží. A myslím tím doopravdy nezaslouží, ne jen kvůli tomu, že jsou z mudlovské rodiny nebo tak něco."

"Hm, s tím můžu žít," řekl Malfoy a položil si hlavu zpět na Harryho rameno. "Takže platí?"

Harry zaváhal. Malfoy se zdál s novým uspořádáním nějak moc spokojen. Muselo existovat něco, co mu ušlo.