Není lektvar jako lektvar

KONIEC

Do prdele, Pottere!“

Ne-zrovna-stabilní kupa útržků pergamenu se vznesla nad desku stolu, když do Komnaty nejvyšší potřeby vpadl štíhlý mladík s peroxidově blonďatými vlasy. Hned v závěsu ho následoval další; ještě štíhlejší chlapec s divoce rozježenými černými vlasy a zdivočelým, šťastným úsměvem.

„Nebuď úchyl, víš, že jsem to tak nemyslel!“

Blonďák zastavil smykem a bleskurychle se přikrčil za obrovskou postel s nebesy.

„Byl to tvůj nápad, Draco, slyšel jsem tě.“

O něco menší muž se na blonďáka zahleděl dravým pohledem zpoza kulatých brýlí. Mával červenozlatou šálou a snažil se (neúspěšně) o prosebný pohled.

„Jen jsem vzpomínal! A ty to víš!“

Draco se obrátil, oči fixované na šálu. Hlas mu trošku přeskočil, když se snažil svému společníkovi rozmluvit, dle jeho názoru, pitomý nápad.

„Totiž, když jsme to už dělali, možná bych mohl já tentokrát svázat tebe.“

„Jo?“ zeptal se Harry, nenápadně se přišoupnul k Dracovi a škádlivě mu dýchnul na krk. „Jestli ti to vadí, proč jsi tak tvrdý?“

Draco zavřel oči a poddall se Harryho doteku. Někdy nesnášel, jaký vliv na něj Harry má. „Do prdele,“ vydechl.

Harryho smích seběhl po Dracových zádech jako vzrušující mrazení. „Jak si přeješ,“ odpověděl a dal ruce dolů…

…aby mohl vytáhnout hůlku z kapsy a zamumlat proti Dracovu krku: „Incracerous.“

Dracovy oči se rozšířily, když si uvědomil, že jeho zápěstí jsou pevně přivázaná k čelu postele. Pokusil se ignorovat vlnu touhy, kterou to v něm okamžitě vyvolalo. „Ty bastarde,“ zasyčel.

Harry se potichu zasmál a připlížil se – připlížil se, jako nějaká zasraná kočka – výš na postel, zbytečně pomalu, podle Dracova názoru. Hluboce ho políbil a začal mu rozepínat košili a, vážně, Draco ho sotva chtěl zastavit. Takže jestli sténal a prohýbal se pod Harryho doteky, no, to jen hrál svou roli. To bylo vše.

Do hajzlu, Harry byl tak zatraceně skvělý a Draco to věděl. Merline, věděl.

„Ty… ty jsi…“ lapal po dechu, nutně potřeboval sdělit tenhle poznatek.

Harry mu vtiskl něžný polibek. „Ššš,“ když se oddělili. „Jen si to užívej, ano? To je v pořádku.“

„Ano,“ souhlasil Draco bezmyšlenkovitě a pozvedl boky k Harryho rukám.

Mlhavě zaslechl, že Harry vytahuje špunt z lahvičky a jeho dech se zrychlil v očekávání toho, co mělo přijít. Ehm, ta slovní hříčka byla neúmyslná.

Harry ho připravoval pomalu a opatrně – tak pomalu, že Draco už ani nedokázal promluvit, když Harry konečně usoudil, že je připravený a konečně – konečně! – do něj vklouzl; všechno, na co se Draco zmohl, bylo bezdeché: „Kurva.“

„Nebolí to?“ zasupěl Harry, po tváři mu stékala průzračná kapička potu. Draco zavrtěl hlavou a zvedl koutky, pevně rozhodnutý, že on nebude jedinný, kdo není schopen formulovat souvislé věty. Vypadalo to, že to bude snadné; Harry vrčel a tvrdě se do něj vrážel.

Oh zasraný Merline, to je tak úžasné.

Draco se přestal snažit ovládat se, ta kapička potu se mu vysmívala. Přál si být schopen se natáhnout, dotknout se Harryho, slíznout ji. Přál si být schopen zarývat prsty do Harryho ramen, zatímco ho Harry šuká znovu a znovu.

Sakra, jak jsem bez toho mohl žít?

Harry se posunul, balancujíc jen na jedné ruce, když druhá neohrabaně uchopila Dracův odkapávající penis. Draco bezmocně zakňučel, když Harry začal trhaně pohybovat rukou, jeho tempo se zvyšovalo spolu s rukou a jeho dech se změnil na krátké vzdechy.

Kurva, Harry, miluju tě, miluju tě, milujumilujumiluju-

„Kurva!“

Dracův svět se rozříštil do statisíců zářivých jiskřiček a on bouřlivě vyvrcholil, nejasně si uvědomoval Harryho, jak se vtisknul do jeho těla tak hluboko, jak jen to šlo a vypustil z úst celou řadu hlasitých nadávek.

Draco nechal oči zavřené, dokud nesestoupil z výšin orgasmu zpět do reality a spokojeně zamručel, když mu Harry otíral břicho a hruď a pak se uhnízdil vedle něj, hlavu na Dracově rameni.

Harry se usmíval, přestože to Draco samozřejmě neviděl, a vtisknul Dracovi něžný polibek na krk, když mávnul rukou k Dracovým stále spoutaným zápěstím a láskyplně zašeptal: „Finite.“

The end