Není lektvar jako lektvar

6

Harry se cítil příšerně.

Přes víkend Malfoye skoro neviděl - Hermiona říkala, že byl v knihovně a vypadal úplně normálně - a tak se donutil zapomenout na tuhle jejich lektvarovou záležitost a soustředil se na normální věci, jako domácí úkoly a famfrpál (a také na "ne tak běžné" věci, jako tajné schůzky s ředitelem školy a přípravu na porážku nejtemnějšího černokněžníka, který kdy existoval, ale na to se mu opravdu nechtělo myslet).

Nicméně předchozího dne, když odcházel ze snídaně, Harry zahlédl Malfoye ve společnosti Pansy Parkinsonové. Malfoy mu věnoval jediný pohled, a pak utekl předními dveřmi a od té doby ho pravděpodobně nikdo neviděl, protože se neukázal na jídle a Ernie McMillian během Přeměňování prohlásil, že Malfoy chyběl i na hodině Věštění z čísel.

Harry nepřítomně žvýkal svůj toast a doopravdy uvažoval, zda by neměl zajít za Snapem a ke všemu se přiznat. Co když Malfoy utekl? Co když zemřel? Harry se otřásl. Malfoy sice může být blbec, ale Harry by nikdy nechtěl být zodpovědný za jeho smrt.

Už se připravoval na to, že Snapea chytí ještě před začátkem první hodiny, když do něj Ron šťouchl a kývl směrem ke dveřím. Malfoy a jeho kumpáni se zjevně dnes rozhodli přijít na snídani.

Vypadal příšerně: velké tmavé kruhy pod očima ladily s barvou jeho hábitu; už tak ostré rysy špičaté tváře se zdály ještě ostřejší, jakoby celé dny nejedl; obvykle úhledně sčesané a upravené vlasy byly rozcuchané a trčely všemi směry a… a mířil přímo k nim.

Ron si toho také všiml. "Co to sakra dělá?" zeptal se, aniž spouštěl pohled z Malfoye. "Myslíš, že se nakonec zcvokl?"

"Kdo se zbláznil?" zeptala se neurčitě Hermiona a nosem zabořeným do knihy Poznej svá kouzla: 2000 častých a méně častých protikouzel.

"Podívej se sama," zamumlal Ron a Hermiona vzhlédla právě včas, aby viděla, jak se Draco Malfoy zastavil přímo před nimi. Pootevřela ústa. "Malf -?"

"Omlouvám se za tu sobotní urážku, Weasley," přerušil ji Malfoy tenkým třesoucím se hlasem se zaťatými pěstmi podél těla. "A omlouvám se za všechno, co jsem kdy řekl o tvé rodině nebo finanční situaci. A Grangerová," otočil se směrem k Hermioně, která na něj v šoku zírala, "Je mi líto, že jsem ti říkal Mudlovská šmejdko a všeználku. A Longbottome," podíval se tentokrát na Nevilla, kterému spadla lžíce do ovesné kaše, "promiň, že jsem neustále zdůrazňoval, jaký jsi idot. A Pottere…" Malfoyův hlas zakolísal. Nedíval se přímo na Harryho, místo toho upřeně zíral do Nevillovy kaše. "Můžeš na slovíčko?"

Zavládlo ticho a všichni v okruhu patnácti metrů se otočili k Harrymu. Připadal si naprosto bezmocně, a tak přejel pohledem kolem sebe; Hermiona se očividně snažila si to všechno spočítat, Ron měl dokořán otevřenou psu, Levandule se k nim zvědavě nakláněla přes Nevillovo rameno.

Pak se podíval na Malfoye. Byl bílý jako stěna a vypadal, že každou chvíli omdlí nebo se pozvrací (možná oboje).

"Jo, jasně," řekl Harry a vstal.

"Harry!" vyjekl Ron a popadl ho za rukáv hábitu. "Co to děláš? Co když je to jen trik? Je to… je to Malfoy!"

"Já vím, kdo to je, Rone," řekl Harry a setřásl jeho ruku. "Podívej se, pokud se o něco pokusí, jednoduše ho zakleju a nechám tam, jasný? Uvidíme se na Přeměňování."

Ignorujíc Rona prskajícího rozhořčením Harry zamířil ven z Velké síně kolem řady svých spolužáků ke Vstupní síni. Učebna jedenáct byla jedinou místností, o které si Harry myslel, že ji v příštích deseti minutách nezaplní davy studentů, a tak vešel následován Malfoyem a následně pomocí kouzla zamkl dveře a očaroval je kouzlem zajišťujícím jim trochu soukromí. Žádného z profesorů by to samozřejmě nezadrželo, ale alespoň by byli varováni, kdyby se někdo snažil dostat dovnitř.