Není lektvar jako lektvar

11

Zatraceně typické. Jakmile se zdálo, že se vše daří a Draco prožil tři úžasné, blažené dny, muselo to všechno jít do háje. Vše zničil idiot, který nebyl hoden svého čistokrevného původu. U Merlina, vždyť Longbottom byl prakticky moták!

Ještě jeden měsíc. Měsíc! Ještě stále se s tím nedokázal vyrovnat. Zuřivost, která ho dováděla k šílenství, zmizela až poté, co úspěšně zlikvidoval svoji ložnici a následně i Komnatu nejvyšší potřeby. Jediné štěstí bylo, že nenarazil na Zabiniho nebo Longbottoma, jinak by totiž skončil s rukama od jejich krve.

Nyní konečně začínal znovu uvažovat racionálně a to byla část vzteku, kterou si Draco vždy dokázal užít. Znamenalo to totiž, že někdo bude trpět.

Očividně bude muset strávit Vánoce v Bradavicích. Vydržet bez Pottera celé dva týdny bylo nepředstavitelné. Merlin ví, co řekne svým rodičům. Během vánočních prázdnin zůstal v Bradavicích jen jedinkrát: ve druhém ročníku. A to jen proto, že byl rozhodnut přijít na kloub záhadě Zmijozelského dědice.

Toho roku také strávil většinu prázdnin sám. Stalo se to ještě před tím, než Pansy přestala být jen bláznivou stalkerkou a v době, kdy se Crabbe a Goyle přejedli ještě stupidněji než normálně a skončili na ošetřovně. Od té doby se Draco pokaždé během Vánoc vracel na Malfoy Manor, kde byl řádně hýčkán.

Představa Vánoc strávených o samotě s Potterem byla sama o sobě dost mizerná, a to i když už Dracovi nepřipadal až tak nesnesitelný jako dřív. Stále to však byl Potter. A teď byl Draco přinucen strávit s ním celý měsíc - v jeho prakticky nepřetržité společnosti. Naprostá hovadina.

Klesl na postel. Prostě se musí o tu situaci postarat, toť vše. Najde způsob, jak se vše obrátí v jeho prospěch. Bylo těžké pokusit se najít jakýkoli klad na nastalé situaci, ale byl snad Zmijozel, nebo ne? V umění manipulace s čímkoli, aby dosáhl svého, se stal mistrem. Takže jediné, co potřeboval, bylo zamyslet se.

Dvě hodiny na to bylo to jediné, s čím dokázal přijít: "Tři týdny zaručeného sexuálního života navíc." Což, popravdě, neznělo až tak špatně, přestože byl naprosto ochoten vzdát se všech orgasmů, které měly přijít, kdyby se mohl účinků lektvaru zbavit okamžitě.

Takhle to však vypadalo, že… prostě bude pokračovat jako doteď. Když se nad tím doopravdy zamyslel, tak šlo vlastně jen o nepatrné nepohodlí. Horší by to bylo, kdyby se o nich někdo dozvěděl. Byla tu samozřejmě Pansy, ale ta byla šťastná, že má Draco vztah (s chlapcem, ale co už) a mlčela. Doufejme.

Ne, že by měl Draco s Potterem vztah. Pansy si to jen myslela. Jen aby to bylo jasné.

Když k tomuhle rozhodnutí došel, vylovil z tašky kvalitní tvrdý pergamen a inkoust a začal psát.

Přísahal by, že ucítil mravenčení značící přítomnost Pottera ještě předtím, než se dveře otevřely.

"Jen minutu," řekl, jakmile Harry vešel dovnitř, "nech mě to dokončit."

Cítil, jak si Harry přitáhl druhou židli a přinutil svoji mysl soustředit se...

'… Zaměřit se na svá studia vzhledem k blížícím se zkouškám. Jsem si jist, že tomu porozumíš…'

Harry, pro své vlastní dobro, nic neřekl, přesto se však protáhl kolem stolu a pročítal si části z Dracova domácího úkolu, který už dokončil.

'… tvůj syn, Draco.'

"Hotovo!" vyhrkl Draco triumfálně a odložil dopis stranou, aby inkoust uschl.

"Myslel jsem, že jsi levák," poznamenal Potter lehce.

Draco povytáhl obočí. "Jsem," ujistil ho a instinktivně zvedl levou ruku, aby mu to dokázal. "Ale matka mě naučila psát pravou a trvala na tom, že používat levou ruku na cokoli jiného než na kouzlení, je špatně. Takže tahle ruka je moje "ruka píšící rodičům", protože můj rukopis je tak elegantnější."